Letos si připomínáme 70. výročí ukončení nejstrašnějšího konfliktu v lidských dějinách – II. světové války. Radujeme se z vítězství spojenců nad nacismem, který po sobě zanechal mnoho milionů lidských obětí. Ctíme památku těch, kteří se na porážce zla podíleli a položili za něj životy. Děkujeme jim za to, že jejich odvaha dovedla Evropu k vítězství a k míru.
Je však také správné zamyslet se nad tím, zda všechny evropské země skutečně získaly po skončení války svobodu. Na Jaltské konferenci v únoru 1945 přijaly státy protihitlerovské koalice, Sovětský svaz, USA a Velká Británie tzv. Deklaraci o osvobozené Evropě. Ta obsahovala také toto sdělení:
„…všechny tři vlády budou společně pomáhat národům každého osvobozeného evropského státu nebo bývalých satelitních států Osy ve vytváření legitimních vlád, umožňovat konání svobodných voleb …“
Tuto dohodu však okamžitě porušil komunistický Sovětský svaz vedený Josefem Stalinem. I tehdejší Československo se ocitlo bez svého zavinění v zóně teritoriálních zájmů stalinského Sovětského svazu. To mělo bezprostřední dopad na způsob, jakým jsme ve volbách s nově nabytou svobodou naložili.
Vydali jsme se po cestách silně ovlivněných sovětskými zájmy do nesvobody, teroru a útlaku vlastního národa. Spolu s námi tak učinily takřka všechny národy, které spadly do sféry „sovětského“ vlivu.
Důsledky tehdejšího nového rozdělení Evropy nás pronásledují dodnes. Když se podíváme na to, kam se za pětadvacet let po válce dostalo zničené Německo a kam my za 25 let po sametové revoluci, musíme se ptát, co jsme vlastně opomenuli.
Německý poválečný ekonomický zázrak má čtyři příčiny, dvě vnější a dvě vnitřní.
Za vnější příčiny považujeme Marshallův plán a evropský integrační proces.
Na počátku tohoto procesu stála revoluční změna smýšlení vítězných mocností: zastavit další ponižování poraženého Německa, zastavit další reparace, odsoudit válečné zločince (princip individuální odpovědnosti) a začít spolupracovat. Není náhodou, že odvahu k této radikální změně našli právě křesťanští demokraté jako Schuman, De Gasperi či Adenauer. Spolupráce na bázi otevření trhů dala původně mírové myšlence pragmatický a trvanlivý základ a poskytla všem zúčastněným příležitost, kterou dokázalo Německo maximálně využít i díky dvěma vnitřním příčinám jeho poválečné ekonomické úspěšnosti; za ty považujeme program sociálně-tržního hospodářství a německou disciplínu a vlastenectví.
Koncept sociálně tržního hospodářství je z politického pohledu středový program, založený zejména na subsidiaritě (rozhodování na nejnižší efektivní úrovni, ale i odpovědnost člověka za sebe sama), na solidaritě (cílená individuální pomoc státu v nezaviněných potížích), omezených zásazích státu do ekonomiky (např. potřeba regulace hospodářské soutěže) a úctě k jednotlivci obecně, včetně úcty k přirozené rodině a její podpoře. Tyto zásady aplikované v poválečném Německu jasně ukázaly, že bohatý je ten stát, který má bohatou střední třídu, která je nositelkou tradic, hodnot, vzdělanosti a kultury.
Poslední čtvrtou příčinu – disciplínu a vlastenectví - bychom mohli také nazvat úsilím o společné dobro. Bez úsilí o prosazování společných zájmů zbývají jen zájmy individuální, živná půda pro korupci, podvody a lenivou závislost na sociálních dávkách.
Ignorování úspěšných příkladů politiky ze zahraničí a hledání odlišné „české třetí cesty“ nás dovedlo k polarizované společnosti, která nemá silnou střední třídu, a proto není ani bohatá, ani pevná v hodnotách, ani dost vzdělaná a kulturní, ani šťastná.
Státům v bývalé sféře sovětské moci se vede podobně. Domníváme se, že je naší aktuální povinností pokusit se zastavit stoupající lhostejnost ke státu a k obraně demokratických hodnot, které Česká republika reprezentuje. Právě nyní, kdy se Putinovo Rusko snaží o zopakování historie z Jalty a po letech vneslo do Evropy studenou válku s prvky války horké je naší povinností hledat důvody, které by udržely vztah občana a demokratického státu pevný a odolný vůči imperiálním hrozbám.
Je naší povinností bránit sousedy, kterým hrozí, že znovu upadnou do Putinovy postsovětské říše a jejich svobodný vývoj bude po 25 letech zastaven a zašlapán do země. Pokud to neuděláme, čeká nás podobný osud. Jen solidarita s ohroženými a pojmenování skutečných hodnot, pro které jsme ochotni přinášet oběti, je cestou vpřed.
Michaela Šojdrová
Pavel Svoboda
Tomáš Zdechovský
Psali jsme:
Ing. Michaela Šojdrová
Tomáš Zdechovský
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
