Před 28 lety jsme se začali zbavovat toho, co více než čtyřicet let komunistického režimu dusilo naše osudy, ničilo hospodářství, přírodu, památky, kulturu, vedlo nás k zaostalosti. S nadšením jsme svrhli totalitní režim a nadechli se svobody. Zbavili jsme se sovětských okupantů, Varšavské smlouvy i RVHP a stali jsme se součástí demokratického světa a jeho struktur, NATO a Evropské unie.
Konzervativní strana je však bohužel nucena konstatovat, že:
1) Komunisté byli na změnu režimu připraveni. Udělali vše, aby se „sametová revoluce" nedotkla principů, z nichž vychází jejich ideologie. Zvláště šlo o zajištění beztrestnosti zločinů z dob jejich neomezené vlády a následně těch, které jim v nových podmínkách umožňovaly získat ekonomickou a znovu i politickou moc. Zejména poslední týdny a měsíce ukazují, v jak velké míře se jim to podařilo.
2) Vůdcové „sametové revoluce", ať z naivity, zbabělosti či z osobního prospěchu, jim to umožnili.
3) Dědictvím totalitního režimu byl a dosud je zejména duchovní a morální rozvrat.
V myšlení příliš mnoha občanů stále převládá představa, že jejich blaho musí být zajištěno státem nebo nějakým politickým spasitelem, který se do čela státu postaví. Jen tak je možné, aby dnes do premiérského křesla mířil bezohledný bývalý člen KSČ, který ve svém členství ve zločinecké organizaci zjevně nevidí žádný problém, evidovaný agent totalitní tajné policie, se záměrem řídit stát jako firmu. Zapomíná přitom dodávat, že hodlá stát řídit coby svoji firmu.
28 let po Listopadu 1989 před námi stojí vážné úkoly:
1) Vyrovnat se s komunistickou minulostí, ale i s postkomunistickou přítomností, kdy přicházejí stále více ke slovu skupiny spojené s komunistickým režimem, v míře, kterou by si počátkem 90. let nedokázal nikdo představit.
2) Rozpoznat, co se kolem nás skutečně odehrává: již zcela zjevný velmi silný útok na naši příslušnost k Západu a na parlamentní demokracii, která je i ve své velmi nedokonalé podobě prakticky vždy lepší, než jakákoli její alternativa. Je třeba trvat na tom, že vývoj naší země po Listopadu 89 byl přes všechny své nedostatky neskonale lepší, než cokoli mezi lety 1938 a 1989. Politické strany s tímto přesvědčením jsou dnes, jistě mnohdy také vlastní vinou, ve značné defenzivě a vývoj směřující pryč od našeho totalitního dědictví byl zpomalen nebo dokonce zastaven. Nyní se rozhoduje o tom, zda může dostat novou dynamiku, nebo zda se vydáme opačným směrem - tedy zpět k nějaké formě nedemokratické vlády, bez panování zákona a rovnosti před ním. Naším úkolem je něco takového nepřipustit.
3) Následovat musí zvážení individuální odpovědnosti za dosavadní vývoj a její převzetí za společnost a stát.
Konzervativní strana zve ke spolupráci na těchto úkolech všechny občany, kteří nejsou lhostejní ke svému osudu.
Za Konzervativní stranu
Jan Kubalčík
předseda
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
