Děkuji za slovo, pane předsedo. Dobrý den, vážené dámy a vážení pánové.
Pan předseda Votava řekl, že byla mimořádně masivní kampaň. Ano, byla. Byla mimořádně masivní a účinná antikampaň. Po celou dobu, kdy bylo možné se přihlašovat do druhého pilíře, vedla sociální demokracie, komunisté a odborový svaz skutečně masivní, účinnou antikampaň, kde v podtextu byl zastrašovací pocit: kdo tam vstoupí, ten o ty peníze přijde. Ta kampaň se vám povedla, to zase klobouk dolů. A také díky tomu, a to si nikdy nepřestanu vyčítat, že když už nebylo možné prosadit povinný druhý pilíř, tak jsem měl alespoň prosadit aktivní projev nesouhlasu. Tady byl aktivní projev souhlasu, to znamená ten, kdo chtěl vstoupit do druhého pilíře, musel udělat některé aktivní administrativní kroky. Kdybychom to otočili a pilíř by byl dobrovolný, ale ten, kdo by tam nechtěl, by musel udělat některé aktivní kroky, jsem přesvědčen, že by ten poměr byl výrazně jiný a že dnes už byste si ho zrušit netroufli.
Díky vaší masivní kampani a díky naší ne možná úplné důslednosti nebo promyšlenosti dostatečně zjednodušit vstup a naopak mírně zkomplikovat nevstup to dopadlo tak, jak to dopadlo. V tom pilíři opravdu není příliš mnoho lidí, to znamená je technicky i politicky možné ho zrušit. Ale co místo něj? Vy vždycky řeknete: A třetí pilíř. Ale třetí pilíř nemá nic společného s reformou povinného pojištění. Hovoříme-li o reformě povinného pojištění, hovoříme o tom, co musíme platit povinně, a ne o tom, co platíme dobrovolně.
Když vezmu to, co kdo platí z nás nejvíc, to znamená daň ze závislé činnosti a příslušné odvody, tak každý z nás povinně odvádí, povinně (s důrazem), ať chce, nebo nechce, 28 % z ceny své práce, po zrušení druhého pilíře zase jenom do prvního pilíře, do toho přerozdělovacího pytle, ze kterého se vyplácí tím podle mého názoru nejméně spravedlivým způsobem téměř na celém světě, protože bez ohledu na to, že někdo tam celý život platil opravdu hodně, protože 28 % z vysokého platu je hodně, bude pak brát skoro tolik jako ten, kdo platil těmi 28 procenty opravdu málo. Princip rovnostářství mnohonásobně převažuje svojí vahou v pilíři nad principem zásluhovosti, že ten, kdo hodně platil, by měl také hodně brát.
Nemyslím si, že to skončí tak, že nebudou v budoucnu žádné důchody. Nějaké důchody budou vždycky, ale bude to velmi malá řekněme chudinská a zcela rovnostářská dávka vzhledem k demografické křivce. A bude úplně jedno, kolik tam každý zaplatí, všichni dostanou stejně, protože víc peněz tam nebude.
Druhý pilíř byl pro mě jediným známým instrumentem jak zajistit, a teď se bavme o tom, v jakém poměru, že určitou část z těch 28 %, což u velkých platů je hodně a u malých platů je málo, nedáme do toho přerozdělení, ale budeme si spořit sami sobě. Jsem přesvědčen, že v budoucnu nelze princip solidarity, do závorky rovnostářství, a princip zásluhovosti dostatečně jednoznačně a srozumitelně odehrát v jednom jediném pilíři. Tam to nepůjde. Tam to prostě vždycky bude rovná chudinská dávka a princip nespravedlnosti, že někdo tam celý život platil opravdu hodně a bude brát málo, skoro stejně jako ten, kdo velmi málo celý život platil, ten tam bude převažovat. To nemůže jinak dopadnout.
Ve druhém pilíři se alespoň z části mohl odehrát princip spravedlnosti, že když povinně musím odvést určitou část, tak ta část je také celá pro mě, a když jsem hodně zaplatil, tak mi také hodně zůstane. Tohle vy rušíte, aniž tomu dáváte jakoukoli náhradu. Rušíte to systémově. A když se vás zeptáme, co místo toho, říkáte: Třetí pilíř. Ale to mluvíte o něčem úplně jiném. To mluvíte o penězích, které už nemusím povinně odvádět. Reforma povinného penzijního pojištění by měla umět zvážit míru zásluhovosti i v povinném odvodu. Anebo to řekněte otevřeně a řekněte: My jsme přesvědčeni, že ne. My chceme takový penzijní systém, že bez ohledu na to, kolik lidé do systému povinně platí, budou brát všichni stejně. Protože to zavádíte. A pokud chce někdo brát někdy víc, tak si musí zaplatit nad povinné pojištění. Jinými slovy v podstatě říkáte: Kdo se chce mít ve stáří trochu lépe, musí platit mnohem větší odvody celý svůj život, než platí povinně.
To není systém, který bych pokládal za fér. Ale kdybyste ho aspoň přiznali. Ale vy když mluvíte o třetím pilíři, tak se tváříte, jako že je to ekvivalent toho druhého.
Není. Ten je mimo to povinné pojištění. A to je to, čemu já nevěřím, že tomu nerozumíte. Vy tomu nechcete rozumět. Prostě nechcete, aby si tohle lidé uvědomili, že vy jim připravujete rovnou chudinskou dávku bez ohledu na to, kolik kdo do systému zaplatí.
Dělal jsem si rešerši naší diskuse v roce 2012, kdy jsme se snažili zavést tento první nesmělý krůček penzijní reformy, a kromě celé řady pozoruhodných výroků, které pronesli tenkrát i moji dnešní kolegové, kteří tu sedí, mě zaujalo, že opozice na toto téma dokázala vést diskusi v Poslanecké sněmovně 55 hodin. Nevím, jestli jste v tu chvíli dělali obstrukce, nebo jestli jste mluvili opravdu k věci. Ale mluvili jste 55 hodin. Je mi líto, ale jistě chápete, že my nemůžeme být méně pracovitou opozicí, než byste byli vy. To by nám lidé neodpustili. Takže máme za sebou šest, tak padesát je ještě před námi. (Rozpaky v sále.) To byl žert. Nebojte se. (S úsměvem.) V tomto případě to dělat nebudu. Ale až nám budete někdy vyčítat, že některý bod zdržujeme, tak vy jste vážně dokázali na tohle téma mluvit 55 hodin. Můžete si to po mně přepočítat. Já vás tak dlouho zdržovat nebudu.
Mám pouze jeden dotaz na pana ministra financí a prosil bych o jeho odpověď. Když jsme na tohle téma vedli diskusi v dubnu, pan ministr financí, a říkal jsem, není tady náhrada, není tady žádná varianta, pan ministr vystoupil a řekl: Do konce června to předložím, vy jste 20 let nedělali nic, já to do konce června předložím. Já jsem si dovolil vyjádřit jisté pochybnosti nad tímto konstatováním a po těchto pochybnostech se pan ministr mírně rozhorlil a řekl, že to je celý Kalousek, který umí jenom škodit a lhát, že když něco Babiš řekne, tak on říká, že ne, a on tedy, že Babiš tvrdí, že do konce června to tady je.
Já jsem to zřejmě přehlédl, protože máme říjen a ono to tu není. A jestli to tu je, tak já to neviděl. Takže prosím, pane ministře, jak to tedy bylo? Lhal jsem a škodil, když jsem pochyboval, že sem do konce června nějakou reformu dáte, anebo jste lhal a škodil vy, když jste sliboval něco, co jste jako vždycky nesplnil? Myslím si, že tuto odpověď bychom si zasloužili. Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
 modified.jpg&id=15480)
