Kánský (ČSSD): Modernizace ČSSD

Možná bychom se měli pokusit definovat cíl, který by měl být dosažen. Neměl by to být produkt samoúčelný a především asi nejde jenom o technologii fungování strany. Cíl je podle mého především dán tím, že program strany bude přitažlivý a prospěšný pro občany, pro vnitřní chod státu a postavení navenek.

Sociální demokracie má co nabídnout a tato nabídka je podložena staletou tradicí a trvalými postuláty sociálnědemokratického evropského hnutí. Každá historie, jak ta minulá, tak současně probíhající, má svá specifika a reakcí na to jak má politická strana vypadat není samozřejmě v případě ČSSD to, co říká profesor Keller - „ mnohé strany jsou korouhvičkou, které zvedají, nebo zahazují témata podle toho, jak je k nim přivál mediální vítr“. Nesmí však jít o „staromilství, nebo obdobu odborové organizace pro sociálně slabší“, což je obrazem ČSSD podle Dr. Jiřího Pehe.

Nejde mi o polemiku s těmito vzdělanými intelektuály, ale pravda je taková, že se příliš uzavíráme do tradičních sociálnědemokratických témat bez vazby na širší charakter běhu světa a bojíme se být levicově progresivnější. Současné vedení naší strany se o to snaží. Odhodili jsme snahy, spočívající v uplatňování technologie moci a počínáme se zaměřovat na dlouhodobě neřešené a palčivé problémy. Vracíme se ke kořenům a jistě se nám podaří spojovat naše programová řešení s realitou změn ve strukturách společnosti. Nadcházející, již 38 sjezd naší strany to jistě potvrdí ve své rezoluci.

Nechci vyjmenovávat všechny příklady potřebných řešení, která jsou před naší stranou v prostředí koaličního vládnutí, protože těch je velice dlouhá řada. Snad jenom jeden na ukázku a potom ten, který považuji pro rozvoj společnosti za stěžejní, i když velice náročný a vyžadující spojené úsilí všech.

Ten první na ukázku je např. vznik nového „proletariátu“ současnosti v raném a dravém českém kapitalismu, který možná v dobré víře (sic!) je podložen zákonem. Zákonem o veřejných zakázkách, jejichž jediným kritériem pro výběr dodavatele je cena. Ne ledajaká, ale ta nejnižší. Jsou to drobní řemeslníci a malé firmy, kteří a které si zakládaly na kvalitě své práce, podložené nejen poctivostí a umem, ale i použitím např. kvalitních materiálů. Nejde samozřejmě prvoplánově např. o zedníky a práce, které po krátkém zaučení může vykonávat kdokoliv (nepodceňuji jejich potřebnost), ale o celou řadu kvalifikovaných řemesel i uměleckých, které požadavek nejnižších cen posouvá do neřešitelných situací, kdy je před nimi dilema uživit rodinu bez možnosti jiné pro život potřebné nástavby, nebo ztratit jméno a jít cestou kdy nejnižší náklad je zároveň ztrátou kvality. Celý náš prostor je tak deformován a výsledná kvalitativní „béčka a céčka“ počínají být obrazem společnosti. Co nás to nakonec stojí je nabíledni. Nejen v tom, že svět se nám rychle přizpůsobí a vozí nám např. potraviny, které by u sebe neprodal, nebo že nám padají mosty atd., ale že jsme pokřiveni všichni a antikorupční efekt je v nedohlednu. Zde bychom měli paní ministryni Šlechtovou popohnat a připomenout, že ji šlechtí úklidová mánie, ale problémy narůstají. Tedy nejen v oblasti nečerpání evropských fondů. To se ostatně týká i toho druhého výše slibovaného potřebného řešení.

Ten zásadní problém, s kterým se potýká především ČSSD, je absolutně mizivý podíl mladých, kteří se zajímají o sociálnědemokratický program a jsou ochotni se jeho realizace účastnit. Ať jsou oproti ostatním částem zejména západní Evropy důvody jakékoliv a také historické souvislosti, které znevážily v našem prostředí cokoliv spojené se sociálnem, nemůžeme se na to vymlouvat. Čekat na to, že mladí z vlastní zkušenosti dojdou k potřebě se těmito problémy zabývat je špatné a dokonce nebezpečné. Celosvětově negativní radikalizace společnosti je možná tím počátkem, který nás musí vyburcovat k činnosti.

Nesystémový přístup ke struktuře vzdělanosti, zaměstnanosti mladých a především nedobré zkušeností s vývojem mezigeneračních vztahů, nás již stál mnoho promarněného času. Zde cítím tu potřebu být levicově progresivnější. Zejména vztahy mladé generace a generace starších mi leží na srdci. Staří a starší se počínají cítit vyloučenými ze společnosti a mladí se mnohdy ztrácí v pocitu, kam patří. Pravicová idea „každý je svého štěstí strůjcem“ zde značně pokulhává a redukce života na honbu za štěstím (podloženým bohatstvím) u mladých a očekávání výše valorizace důchodů u starých, je špatná.

Jsem rád, že vedení ČSSD svým rozhodnutím ustavit odbornou subkomisi pro aktivní a pozitivní stárnutí populace vrátila této problematice důležitost, která ji po právu náleží. Je to Sociální demokracie, která oživila práce na Národním akčním plánu pozitivního stárnutí a po létech nečinnosti pravicových vlád se znovu vrací k aktivní politice v této oblasti. Co však je nezbytné a pro plnění programu rozhodující. Není to rozpis úkolů pro jednotlivá ministerstva a další státní, či samosprávní orgány. Není to jednou ročně prováděná kontrola a to, že vláda bere zprávu o plnění na vědomí. Nic nám nepomůže jakkoliv dobře zpracovaný plán, nebo program, když za ním nebude stát vůle generací, kterých se to nejvíce týká. Mladých a těch nad 50+.

Snad ani mladí nepochybují o tom, že jednotlivé generace jsou na sobě závislé. Předávání hodnot, kultury a pracovních zkušeností se uskutečňuje právě v rámci mezigeneračních vztahů. Mezigenerační solidarita a věková různost na pracovišti, v komunitě a rodině je faktorem sociální soudržnosti a ekonomického rozvoje. Podpora dobrých mezigeneračních vztahů a spolupráce by měla být součástí všech aktivit realizovaných v reakci na stárnutí populace s cílem přispět k rozvoji společnosti a pro všechny generace. Odstranění mezigeneračních bariér by měl být cíl v této oblasti a prospěch z toho bude mít celá společnost.

Mladá generace představuje tu nejdynamičtější věkovou skupinu, plnou síly, zdraví a energie, která zvládá rychle změny např. v oblasti informačních technologií.

Dříve narození představují generaci, která má bohaté vědomosti, jejichž uplatnění má prověřené v různých, třeba i kritických situacích a to z různých oborů lidské činnosti. Zná procesy a umí rozlišit zákonitosti ve vzájemných souvislostech. Má však přirozený úbytek psychických a fyzických sil a vyžaduje často péči z důvodu nemoci.

Všechny generace, kromě těch nejmenších, denně přispívají k prosperitě společnosti. I nepracující důchodci jsou tvůrci hrubého domácího produktu minimálně svou osobní spotřebou a ta je vzhledem k demografickému vývoji nezanedbatelná.

Role státu je při modelování dobrých mezigeneračních vztahů významná. Nejen svou zákonodárnou a vládní strategií, ale také vytvářením podmínek všude, kde je to možné. Jednou z těchto podmínek je realizace různých podpůrných programů a činností, dotovaných i z peněz EU, která má na řešení mimořádný zájem. A zde se opět vracím k čerpání evropských fondů. Není snad jiné země z členských států EU, kde jsou prostředky na akční podporu stárnutí a dobrých mezigeneračních vztahů tak špatně využívány jako u nás. Jenom namátkou. Ve Španělsku budou z evropských peněz ustavovány ve všech samostatných obcích šachové kroužky s důležitým poselstvím. Ať tam hraje, kdo chce, ale především staří s mladými. A tak jsou tyto peníze v Evropě čerpány na různé aktivity od podpory zaměstnávání důchodců a jejich podnikání, na podporu zdravotnictví, jako služby v obecném hospodářském zájmu, v oblasti sociální péče a podpory dobrovolnictví ve vztahu generací.

O tom, že jsou naše programy k využívání evropských fondů, národních zdrojů, mezinárodních grantů a dalších programů nedostatečné, svědčí např. i to, že z 32 dvou měst a regionů Evropy, byl při realizaci nových způsobů pomoci seniorům inovativními technologickými, sociálními, nebo organizačními řešeními, zaměřenými na zefektivnění systémů zdravotní a sociální péče využit pouze jeden projekt. Přitom jenom Baskicko jich využilo 14.

Není to snadný a jednoduchý proces. Nemohu ve svém blogu postihnout vše. Vrátím se však k myšlence, že za životaschopností jakéhokoliv projektu v této oblasti musí být zájem samotných účastníků procesu. Jakási mezigenerační smlouva, jejímiž aktéry budou na straně jedné občané a straně druhé vláda České republiky. Není jiné cesty a věřím, že ČSSD může být garantem prvních kroků v této oblasti. Možná, že i v tom můžeme hledat prvky modernizace strany.

Ing. Jaroslav Kánský, expředseda Klubu seniorů ČSSD a předseda Subkomise ČSSD pro aktivní demografické stárnutí.