Jak ze zkušeností vím, základní problém nespočívá ani tak ve volné přístupnosti vesnického či jiného hřiště, ale představuje ho cena branek. Jeden pár bezpečnostních branek stojí zhruba padesát tisíc korun. A to je většinou nepřekonatelná překážka pro malé obce a jejich amatérské fotbalisty, což je i poslední smutný případ z Náchodska.

 S povděkem jsem již dříve kvitoval, že například Jihočeský kraj vyhlásil grant na nákup bezpečnostních branek pro fotbalové kluby a také Český fotbalový svaz přišel s podobným dotačním titulem. Před měsícem jsme i my kupovali nové branky pro náš klub v Doksech, ze sportovního grantu města. Já však stále naléhavěji cítím, že zde by právě mohl zásadní změnu k lepšímu prosadit a uskutečnit NÁŠ STÁT. Bezpečné branky všude tam, kde se lidé snaží udržet své fotbalové kluby a sportovní oddíly by se tak staly symbolem, že to stát s tělovýchovou a také zachováním organizovanosti českého sportu na té nejnižší úrovni myslí opravdu vážně. Jsem přesvědčen, že i přes vstřícný přístup současného ministra školství, je  pomoc ze strany státu, který už léta zájem o tělovýchovu deklaruje v názvu ministerstva, nadále slabá a málo účinná. Přitom právě na zabezpečení podmínek pro rekreační sportování nejširší skupiny občanů, ale i pro neolympijské sporty by stát měl mít ten největší zájem.

 Bohužel, nejen u kopané, ale ve sportu vůbec se dnes vše točí kolem peněz. Peníze chybí nejen na dobré a bezpečné branky, na veškeré potřebné investice, opravy a údržbu sportovních zařízení, ale chybí na zabezpečení pravidelné sportovní činnosti, ve výchově mládeže a zajištění jejich sportovního růstu. Výchova mládeže, zejména u menších oddílů, je často závislá jen a jen na obětavosti rodičů a není v silách oddílů zajistit jim vhodné trenéry. Nelze se divit, že tak přibývá bezprizorních dětí bez dohledu dospělých. Je zcela přirozené, že vymyslí lecjakou rošťárnu a pro ně nebezpečnou vylomeninu. Věřím, že výše uvedení, klíčoví „hráči“ najdou společnou řeč a vůli radikálně změnit k lepšímu přístupy a praxi posledních let, abychom v blízké budoucnosti nesklízeli jen hořké plody naší práce.

Karel Kapoun, senátor za Českolipsko, část Liberecka a Mělnicka