Někteří volají pro návratu Václava Klause, jiní kritizují ty, kteří se to odváží říci nahlas a nebojí se přiznat, že ve věcech ideových, či programových se ODS chová jako prostitutka, která za mrzkou odměnu v podobě funkce zapomene klidně na vlastní dítě a jde s tím, od koho má prospěch. Namísto diskuse o příčinách a hledání cesty vylučujeme ty, kdo mají jiný názor, rozhodujeme o tom, kdo je dobrý a kdo nikoli, kdo je „slušný“ člen strany a kdo je „kmotr“, kdo si zaslouží mít modrou knížku a komu ji raději odebereme. Stali jsme se stranou, ve které vítězí populisté. Smutná realita dnešní ODS.
Nevím, co by případný návrat Václava Klause do ODS udělal se stranou i s její budoucností. Pokud se ale shodneme na tom, že jeho „pomoc“ potřebujeme a chceme, měli bychom k sobě být upřímní a přestat koketovat s myšlenkou jakéhosi čestného předsedy – když, pak to musí být návrat se vším všudy. Musí mít ve straně práva a ke straně povinnosti.
Nejsem si ani zcela jist, že pravicová konzervativní strana by měla vylučovat své členy jen proto, že hlasovali jinak, než bylo všeobecné stranické vnímání, jakkoli to lze považovat za podraz, a sami páni „rebelující“ poslanci by se měli zamyslet nad tím, zda jejich postup byl správný. Nemyslím tím ani fakt rozbití 101-čky, jako spíše způsob, jakým to provedli, či lépe načasování (ačkoli soudím pouze a jen dle informací z médií a tak třeba pohled zevnitř může být jiný). Na druhou stranu argumenty, se kterými přišli, mají svou váhu a ODS musí analyzovat fakt, proč dlouhodobě narůstá nespokojenost s vývojem ve straně a proč se podobné teatrální pokusy upozornit na programovou vyprahlost stále častěji opakují. Vyloučení těch, kdo řekli nahlas to, co si mnozí jiní potichu myslí, problém ODS neřeší. Ba naopak.
Současná krize, která vedla k vítězství Miloše Zemana a k pokoření ODS, která již vždy bude tím, kdo rozbil šanci tento souboj s Hradem ustát, není krizí novou, ale je to jen pokračování něčeho, co začalo před více než rokem, kdy někteří poslanci upozorňovali, že vládní politika ODS není politikou ODS. Že to, co Petr Nečas v pozici premiéra dělá, je v příkrém rozporu s tím, co vždy chtěla a slibovala sama strana. Tehdy ještě bylo možné některé poslance umlčet, a s jinými se dohodnout. Nynější situace je ale jen důsledkem této infekce, kterou jsme neléčili, jen jsme potlačovali její příznaky, až nám přerostla přes hlavu.
Infekcí zachvácená ODS by nyní neměla experimentovat s placebo přípravky a doufat, že zaberou, ale měla by vsadit na jistotu léčby.
Fakt, že sami dlouholetí členové ODS tvrdí, že ODS nemá program a ideje, ukazuje, jak na tom strana je. Jak špatně na tom je. Faktem totiž je, že strana má své programové priority jasně definovány již roky a stačilo by se jimi řídit. ODS své principy má, jen ti, kdo ODS v posledních letech vedli, na ně (někdy rádi) zapomněli. Toto zapomenutí jim totiž usnadnilo situaci, vládu, koalici, budoucnost. Že je to krátkozraké a nezodpovědné ukazuje dnešní situace, budoucí vývoj, a pokud se nestane zázrak, pak i výsledky předčasných voleb.
Již od roku 1998 má ODS své čtyři poděbradské artikuly, které jasně definují její politiku. Chceme-li diskutovat o programu, vraťme se právě k nim, a kriticky zhodnoťme, jak jsme se podle nich v posledních měsících chovali a zda fungování členů vlády za ODS, ale i našich poslanců a senátorů bylo v souladu s nimi.
Případně – a nebráním se tomu – pojďme diskutovat o tom, zda jsou překonány, jakkoli se domnívám, že mají stále všeobecnou platnost a měly by být nadřazeny další činnosti ODS. Netvařme se ale, že naším problémem je absence programu či idejí. Přiznejme si, že naším problémem je, že jsme na nich netrvali, že jsme se od nich odklonili, a to jen proto, že namísto politiky pro naše tradiční voliče jsme získali mylný pocit, že se nám podaří přesvědčit ty další, jiné. Stali jsme se populisty, proti kterým bychom naopak měli bojovat a kteří jsou našimi hlavními nepřáteli. Nakonec jsme nové voliče nezískali, jen jsme ztratili ty tradiční. Ty, kteří se dlouhodobě ztotožňovali s podstatou naší existence, vyjádřené v již zmiňovaných čtyřech poděbradských artikulech. Ty, kteří si stejně jako my kdysi myslí, že hlavním cílem politiky pravicové konzervativní politiky by měla být nedotknutelnost soukromí, levný stát, nezadlužená budoucnost a solidarita zodpovědných. Pokud by si ti, kdo nyní ODS vedou, chtěli tyto principy i s jejich komentářem připomenout, doporučuji hledat na stranickém webu – stále to tam totiž najdou!
Třeba zde: http://www.ods.cz/politicky-program/podebradske-artikuly
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
