Klán (KSČM): Pro své veto měl prezident pádné argumenty, vadí mu političtí náměstci

Děkuji za slovo. Dobrý den, vážený pane místopředsedo, vládo, dámy a pánové. Já doufám, že už v letošním roce naposledy tady před vás předstupuji se stanoviskem poslaneckého klubu KSČM k projednávanému zákonu o státní službě. Nebudu zde úplně kritizovat služební zákon, jako to tady udělal předseda Hnutí Úsvit, ale budu mluvit zde konstruktivně. Ale abychom si samozřejmě připomněli, co ten zákon přináší, jaké má chyby a samozřejmě i jaká má pozitiva.
Prezident Miloš Zeman před několika dny vetoval služební zákon a vrátil nám ho tak zpět do Poslanecké sněmovny k dalšímu projednání. Jedná se o jeho veto. Pokud veto projde, nastane menší problém. Pokud veto neprojde, bude platit služební zákon v podobě, jak opustil Poslaneckou sněmovnu.

Pro své veto měl prezident Miloš Zeman poměrně pádné argumenty. Vadí mu političtí náměstci, to, jakým způsobem byl služební zákon projednáván v legislativním procesu a mnoho dalších věcí.

Jenom zde chci připomenout, že tyto výtky s ním sdílíme, samozřejmě, protože jsme na ně poukazovali mnohokrát za celý rok, kdy ten služební zákon zde byl projednáván. Když si vzpomenu na úplný začátek a příběh služebního zákona, který myslím si, že už je teď tady v Poslanecké sněmovně, naposledy, tak si říkám, kam to celé došlo. Nejprve na konci loňského roku fenomén lex Babiš, podmínka prezidenta Miloše Zemana, do toho všeho odpolitizování státní správy. Když se to tady projednávalo v lednu, tak jsme si říkali fajn, bude to pěkné, vznikne Generální ředitelství státní služby, jako to bylo napsáno v zákoně z roku 2002. A Generální ředitelství, nebo jiný podobný orgán, to už je jedno, jak by se to jmenovalo, by byl zastřešujícím orgánem.

Na tomto principu právě stál i služební zákon z roku 2002 a samozřejmě i služební zákon, který připravoval pan ministr Dienstbier. Zpočátku se zdálo, že tento zákon bude bez problému přijat. Ale přišlo horké léto roku 2014 a zablokování Parlamentu pravicovou opozicí a de facto zneužitím jednacího řádu. Kdy prostě neustále obstrukcemi blokovaly hlasování ve třetím čtení o tomto služebním zákonu. Protože to vnímala to zřízení Generálního ředitelství jako ohrožení demokracie. Nicméně vám můžu říct, se znalostí věci, že to žádné ohrožení demokracie nebylo. Že v Evropě existují státy, které mají princip Generálního ředitelství státní služby, nebo to je jedno, jak se to jmenuje. Má to Polsko, má to Francie, Belgie, dokonce i částečně Velká Británie. Já nevím, co to bylo za ohrožení demokracie.

Místo toho jsme jaksi převzali takového křížence, kdy jsme se inspirovali částečně v Německu, částečně na Slovensku a do toho jsme přidali svoji vlastní specialitu. Já si myslím, že úplně tato česká specialita nebude řádně fungovat. My jsme opravdu měli nějakým způsobem se inspirovat právě buď úplně, třeba ve Francii, nebo když už třeba v Německu nebo na Slovensku a nějakým způsobem to celé převzít. Samozřejmě tam zapracovat i své zákony, jak se normálně přijímaly.

A nyní se řekněme tedy, co je tedy v současné podobě služebního zákona špatně? Je to mnoho věcí, ale připomeňme si ta zásadní.

Začněme poměrně tou nejdůležitější a neustále omílanou a to jsou oni političtí náměstkové. Každý ministr může na ministerstvo přivést maximálně dva své politické náměstky. Ale nemusí je mít. Ale pokud je tam mít bude, tak to bude znamenat, že ve své podstatě budeme mít tři ministry. Protože političtí náměstci nemají jasně stanovenou agendu, kterou mají vykonávat, tak si neumím představit, co tam budou dělat. Navíc se mi zdá, že je to dobrá trafika pro kamarády, ať minulé vládní koalice, která zde byla do roku 2013 anebo současné vládní koalice.

To už je jedno, to ať si každý přebere, jak chce. Na to jsme, jako KSČ poukazovali v celém průběhu projednávání. Nyní se zastavme nad tou číslovkou, proč zrovna dva. Proč ne jenom jednoho. To musí stačit. A opět tady byla argumentace, v Německu mají politické náměstky, jenže když se podíváme na Německo, rozlohově, tak je to mnohonásobně větší stát, než je Česká republika. Oni mají jednoho, my budeme mít dva. Takže abychom byli opět nějaká rarita v Evropě, tak budeme mít dva politické náměstky. My jsme se samozřejmě snažili to snížit na tu číslovku jeden, nicméně ve třetím čtení nás pozměňovací návrh přijat nebyl. Pokud by nebyl žádný, bylo by to samozřejmě ještě lepší, protože dle našeho názoru ministerstvo zastřešuje ministr a ten by to nějakým způsobem měl zvládnout. Samozřejmě měl by mít svým způsobem svůj tým, ale který si přivede do svého sekretariátu.

Nyní také ještě vztah politický a odborný náměstek na ministerstvech. Když si představím jednání výboru, tady zde v Poslanecké sněmovně a podle toho návrhu zákona tam ani ministr nemusí být přítomen. Pokud o to vysloveně nepožádáme. Bude ho třeba zastupovat právě onen politický náměstek, ale nicméně ho může zastupovat i odborný náměstek. To mně přijde úplně scestné. Takže se může stát, že na výboru neuvidíme ani politického náměstka, ani ministra, nebo ministryni, abych to genderově vyvážil a budeme tam pořád vídat prostě onoho odborného náměstka nebo vrchního ředitele. Takže vzniká určitý paradox. Kdy prostě ty lidi třeba na těch jednáních vůbec neuvidíme, pokud o to vysloveně nepožádáme. A když tam nebude politický náměstek a to se v zákoně nepíše, tam prostě můžeme vyžadovat osobní přítomnost ministra. Nikoliv politického náměstka. Ten by tam měl být automaticky, ale nemusí, jak očividně zákon to nestanovuje.

Právě to je to ono slovo "může". Může zastupovat. Já nevím, co si představujete pod slovem může, ale já bych tam napsal, že musí. Když ministr nemůže, tak prostě ho musí zastoupit ten politický náměstek. Jsou tam takové jednoduché kličky, a když je to špatně vyloženo, tak si to každý může vyložit po svém.

Další problém, na který jsem při projednávání služebního zákona poukazoval, je takzvaná výjimka z předpokladu vzdělání. Když se státní správa bude podle tohoto nového zákona překlápět, do nového režimu, od nového roku, tak na daných pozicích můžou zůstat kamarádi, kteří nemají na danou pozici potřebnou kvalifikaci. A to za předpokladu, že se ten, či onen pracovník na dané pozici dlouhodobě osvědčil. Já už jsem se tady při projednávání tohoto zákona mnohokrát ptal, co to znamená slovo dlouhodobě osvědčil. Já si mohu pod slovem dlouhodobě představit pět let, deset let, v posledních deseti letech, pěti letech. Ta číslovka by tam opravdu měla být, protože v tom případě, to dlouhodobě může být rok, dva roky,a několik měsíců a ten člověk tam může zůstat pořád a stále, aniž by splňoval dané vzdělání na danou pozici. Opět jsem se snažil tento nešvar určitým způsobem zjemnit, tím, že jsem tam právě onu číslovku napasoval. Nicméně ani tento můj pozměňovací návrh neprošel. Já když jsem se na ten fenomén ptal, jak si předkladatelé na jednání výboru pro veřejnou správu, tak mi bylo řečeno, že tuto výjimku můžou oni pracovníci použít jenom jednou. Ale už jsem se nedozvěděl, kdo to bude kontrolovat. A kdy může být tato výjimka použita. Zda od 1. 1. 2015 - jaká tam bude lhůta, eventuálně zda to může použít třeba ještě za dva roky. To tam v tom zákoně napsáno není.

Nyní se dostávám ještě k té jaksi "koalici strachu", jak my říkáme. Prostě k té dohodě strachu z ODS a TOP 09. Vymyslel se služební zákon, jak jsem říkal, takový kříženec, který byl prostě udělán z německého služební zákona, ze slovenského služebního zákona, do toho všeho ještě nějakým způsobem tak konstrukce zákona z roku 2002 a veškeré pravomoci se najednou přenesly na Ministerstvo vnitra. Jak požadovala pravicová opozice. A vznikne onen super náměstek pro státní službu, pěkně na Ministerstvu vnitra a vznikne tak nejmocnější Ministerstvo vnitra v dějinách. Já si myslím, že bývalý ministr vnitra za ODS Ivan Langer by měl nepochybně velkou radost, kdyby toto ministerstvo mohl řídit. Ale my si musíme připomenout, že Ministerstvo vnitra nemá s výkonem státní správy přímou souvislost.

Úsek pro veřejnou správu a legislativu má v kompetenci pouze gesci nad územím členěním státu. Koordinační úlohu v oblasti výkonu veřejné správy, svěřené orgánům území samosprávy a koordinační úlohu pro informační a komunikační technologie. Vše je vyvozeno z takzvaném kompetenčním zákoně o zřízení ministerstev a dalších ústředních orgánů státní správy.

Ale abych zde pořád jen nekritizoval služební zákon, tak samozřejmě ve služebním zákoně v této podobě je i řada kladů. Řekněme si, které to jsou a to ve stručnosti.

Nejvýznamnější změnou, kterou vítáme je zastropování výše odměn na dvaceti pěti procentech ročního příjmu. To je velice dobrá věc a samozřejmě zavedení úřednické zkoušky. Úředník samozřejmě, když bude pracovat pro stát, měl by mít složenou úřednickou zkoušku. Samozřejmě i pro vstupnost do výběrových řízení z nižších územně samosprávných celků, samozřejmě prosazujeme a prosazovali jsme a vítáme. Nicméně i zde se vyskytuje určitá klička, když existuje ustanovení o zvláštním příplatku a není zde uvedena jeho maximální výše.

Současná podoba zákona je tím pádem velice nedokonalá. Mnohem propracovanější dle našeho názoru byl zákon z roku 2002 a částečně i původní návrh z dílny ministra Jiřího Dienstbiera.

Nyní si položme otázku, zda se něco stane, když projde veto pana prezidenta. Může se stát, že veto nebude přehlasováno. Já samozřejmě jsem slyšel zástupce pravicové opozice, že budou hlasovat pro služební zákon ve znění, které odešlo ze Sněmovny, nicméně se může stát, že někteří pro to ruku nezvednou. A to se nám ukázalo při projednávání změnového zákona. Já si tedy potom musím položit otázku, co se stane, když prezident Zeman bude vetovat i prováděcí zákony ke služebnímu zákonu, jestli se zde v Poslanecké sněmovně najde 101 hlasů na přehlasování veta. To tady jen říkám jako rétorickou otázku. Když to veto projde, tak by měl teoreticky začít platit zákon z roku 2002. Nicméně už nezačne, protože se zrušila určitá ustanovení, protože v tuto chvíli by se měl vybírat generální ředitel, začít zřizovat generální ředitelství a další věci, jak bylo napsáno v zákoně z roku 2002. Takže by se mohlo stát, že od 1. 1. bychom neměli žádnou podobu služebního zákona, ať už v jakékoli podobě, a v tom případě by zřejmě hrozilo ono zastavení čerpání dotací z Evropské unie. A nyní si řekněme, kdo ve své podstatě ovládal projednávání služebního zákona. Byla to pravicová opozice, která si jasně stanovovala své podmínky a vládní koalice ustoupila naprosto ve všem.

Na úplný závěr mi dovolte, abych vás seznámil s postupem poslaneckého klubu KSČM k vetu pana prezidenta. KSČM od samého počátku kritizovala předložený služební zákon a snažila se napravovat jeho nešvary, nicméně ani jeden z nešvarů bohužel napraven nebyl, což je pro naši republiku a celou státní službu, státní správu, veliká škoda. Jsme si vědomi, že služební zákon naše země potřebuje. My jsme nad tím vedli mnoho debat a můžu vám říct, že my budeme držet stále neutrální stanovisko, protože jsme si vědomi, že služební zákon naše země potřebuje. Jsme jediná země v Evropě, která žádný služební zákon v jakékoli podobě nemá. Já vám můžu slíbit, že budu od 1. 1., kdy služební zákon vejde v účinnost, bedlivě sledovat, jakým způsobem se implementuje do státní správy a do veřejné správy a budu jasně poukazovat na ony nešvary, které povedou možná k destabilizaci státní správy a možná k tomu, že nastane poměrně velký zmatek. A v tom případě lituji úředníky a lituji další lidi ve státní správě.

To by bylo z mé pozice asi úplně všechno a jak už jsem řekl, klub KSČM drží neutrální stanovisko k návrhu zákona o státní službě. Já vám děkuji za pozornost.