Existují 2 hlavní koncepty sjednocování mnohonárodnostní Evropy v jeden superstát. První předpokládá silové ovládnutí a podrobení ostatních národů jedním větším etnikem nebo národem. Takový pokus se povedl pouze Římanům. Bezúspěšně se o něj snažili Francouzi v 19. století pod vedením Napoleona a v extrémní formě také Němci ve 20. století za Hitlera. Druhý koncept předpokládá sjednocení na základě nějaké myšlenky, která spojuje různorodé národy a jednotlivce. Tak se pokoušeli spojovat Evropu jednak papežové a katolická církev, ale také komunisté ve 20. století. Ani jedněm se to nepodařilo. První zdiskreditovali sami sebe tím, že "pili víno a kázali vodu" a druzí tím, že se tak usilovně snažili pozvednout proletariát, až se jim to podařilo do té míry, že ten ve své podstatě vymizel a tím přišli o svou mocenskou oporu. Hitlerův silový pokus sjednotit Evropu byl extrémní variací na Napoleona v tom, že elitu vymezil rasově. Nacisté usilovali o rozmnožování pouze a jedině této, tzv. árijské rasy a likvidaci nebo zotročení všech ostatních ras, které byly podle nich méněcenné.

Čím je však pokus o sjednocení Evropy nyní? Ničím jiným, než také variací a také extrémní. Rozdíl spočívá v tom, že dnes elita nemá v plánu nějakou třídu nebo rasu pozvedávat nebo nadřazovat na úkor jiné, ale naopak chce všechny zdeptat a vyšlechtit "retardovanou, ovladatelnou euroasijsko-negroidní rasu kříženců", kterým bude vládnout. Tak to formuloval Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi ve své knize Praktický idealismus v roce 1925, duchovní otec Evropské unie, jehož cenu v roce 2010 získala Angela Merkelová.

Jestliže politické směry měly v minulosti své názvy jako např. komunismus, liberalismus, národní socialismus, marxismus, anarchismus atd. bylo to dáno především tím, že všechny byly vytvářeny pro širší vrstvy obyvatelstva, které nějakým způsobem chtěly osvobodit, nadřadit nebo pozvednout. Současný establišment žádný politický směr jakoby nemá. Politika, která je vnucována národním státům v Evropě Evropskou unií není ani socialismus ani liberalismus ani kapitalismus. Politické strany a staré ideologie, které mají v názvu, jsou pouze zástěrkou, která zakrývá politiku principiálně novou a velmi komplexní. Říkejme této politice "kalergismus", protože v učení tohoto pána je všechno, co nyní v Evropě probíhá.