Naopak, byť to tak zatím nemusí na první pohled vypadat, tím subjektem, jehož životnost může být značně omezená, je Evropská unii v její dnešní nevábné podobě.

Vývoj poslední doby ukazuje v brutální nahotě skutečnosti, před kterými tak nadšeně náš „liberální“ (ve skutečnosti spíše ultralevicový) mediálně-politický proud již léta strká hlavu do písku a popírá je stejně vehementně, jako ještě poměrně nedávno popírala inkvizice kulatost země.

„Výdobytky“ evropské integrace

Objektivní a syrová pravda se tak stává úhlavním nepřítelem těchto falešných liberálů na všech úrovních. Jenže pravda má tu nepříjemnou vlastnost, že nakonec na povrch vší té špíny, která se nyní v Evropě děje, vždy časem vyplave.

Jen namátkou: Řekové se nedávno, bez ohledu na postoj migračních aktivistů a bezradného vedení EU, vzmužili a postavili se sami odhodlaně migrační invazi iniciované a podporované Tureckem. Ekonomické turbulence prokázaly neschopnost evropské unijní vrchnosti (v čele s Evropskou komisí)  včas a správně reagovat jinak než ideologickými frázemi o uhlíkové negativitě a navyšování již tak astronomického zadlužení.

Obnažila se tak nejen až zarážející neschopnost vedení EU rozumně reagovat na krizový vývoj ku prospěchu občanů jejích členských států, ale především absurdní nekompetentnost jejích hlavních funkcionářů alespoň na elementární úrovni dostát povinnostem politických manažerů.