Jsem přesvědčen, že násilí a války z Evropy nezmizely samy od sebe, ale že se jich Evropa zbavila odhodlaností a obětavou prací těch, kteří stáli u zrodu myšlenky evropského sjednocení, dokázali ji naplnit konkrétním obsahem a získat pro ni politickou podporu i podporu veřejnosti.
Chci, aby ČR byla aktivním účastníkem dění v EU i diskuse o její současnosti a budoucnosti. EU pro mě není černobílým světem, ale pestrobarevnou mozaikou. Silná podpora myšlenky evropské integrace neznamená, že se na EU dívám růžovými brýlemi. Není mi vlastní nekritické přejímání všeho, co z institucí EU vychází, ale ani apriorní nedůvěra a podezřívavost. Vyhýbám se ideologické předpojatosti a stavím na poctivém vyhodnocování přínosů a nákladů jednotlivých integračních kroků. Nejsem nositelem optiky my-oni, ale naši roli a postavení v EU vnímám optikou členů posádky lodi, které pochopitelně záleží na tom, aby hladce doplula do cíle.
Chci Evropu států i občanů. Tedy takovou, v níž se členské státy nevzdávají své suverenity, ale část svých pravomocí vykonávají společně na úrovni EU, a zároveň takovou, která je v bezprostředním kontaktu s občany. Tento bezprostřední kontakt zajišťuje přímo volený Evropský parlament nepodléhající pokynům a příkazům států, ale naslouchající potřebám občanů EU bez rozdílu národnosti a státní příslušnosti. Učiním maximum pro to, abych zvýšil povědomí o jeho činnosti a jeho přínosech pro české občany, a napomohl tak jeho vyšší důvěryhodnosti v jejich očích.
Jsem přesvědčen, že čím blíže bude EU svým občanům, tím lépe. Proto považuji za správné, aby občané již v době konání eurovoleb znali jména kandidátů na předsedu Evropské komise a mohli se i na základě této informace rozhodovat, komu vhodí svůj hlas. Dopředu známý kandidát na předsedu EK by pak v případě zvolení a uvedení do úřadu získal silnější mandát, než je ten současný, plně odvozený od dohody stran v Evropském parlamentu (EP) a dohody mezi ním a národními vládami. Ve stejném duchu budu prosazovat úpravu institutu evropské občanské iniciativy tak, aby na jejím základě byla Evropská komise povinna předložit legislativní návrh, a ne aby takový krok byl předmětem její volné úvahy, jako je tomu nyní.
Nesouhlasím s tím, aby EU podporovala přebujelé a finančně neudržitelné sociální systémy členských států, a vytvářela tak atmosféru, že dluhy se nemusí splácet. Místo toho zdůrazňuji potřebu rozpočtové odpovědnosti a šetrného nakládání s prostředky daňových poplatníků. Prosazuji úsporný evropský rozpočet, zaměřený na investice přinášející nezpochybnitelnou přidanou hodnotu. Výdaje by měly být orientovány na podporu hospodářského růstu a vznik nových pracovních míst. Toho lze dosáhnout pouze společnou akcí. Hlavním a rozhodujícím zdrojem příjmů rozpočtu EU by měly zůstat příspěvky členských států. Jednotná evropská daň má smysl a opodstatnění jedině v případě, že je doprovázena existující společnou evropskou politikou v dané oblasti. Jsem zastáncem myšlenky daňové konkurence. U přímých daní nesmí docházet k sjednocování, ale jejich architektura by měla zůstat plně v pravomoci členských států.
Ačkoli nejsme zatím členy eurozóny, nejsem lhostejný k problémům, s nimiž se potýká. Proto budu prosazovat přistoupení ČR k Paktu euro plus zajišťující možnost účasti ČR na summitech eurozóny. Stojím za závazkem přistoupit k euru, a proto podmiňovat přistoupení k euru referendem považuji za jednu z forem zpochybnění tohoto závazku. Vstup do eurozóny chce načasovat na okamžik, kdy na něj budeme po všech stránkách připraveni, kdy bude tento vstup pro nás výhodný a kdy bude situace v eurozóně stabilizovaná natolik, že se ustálí a důkladně prověří pravidla jejího fungování.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Kohout - profil
