Ta se sice původně měla uskutečnit již minulý měsíc, ovšem vzhledem k negativnímu pnutí vůči dohodě se rozhodl předseda o odložení debaty i hlasování o finální podobě doporučení.
Kdo debatu k TTIP dlouhodobě sleduje, nemohl být vůbec překvapen. Příznivci dohody často argumentovali tím, že TTIP je de facto důsledek globalizace, za kterou nemůžeme, avšak pokud v ní chceme mít silné slovo, tak musíme tuto smlouvu podpořit. Podle nich smlouva, která má za cíl harmonizovat standardy, žádné evropské standardy neohrožuje, USA tedy asi všechny naše přijme. Až je USA všechny přijme, tak se časem stanou vysokými globálními standardy a EU se tak podaří europeizovat globalizaci. Pokud totiž EU a USA nevytvoří světové standardy, hrozí, že je určí buď Indie, nebo Čína. Nechť si o reálnosti těchto vizí udělá názor sám čtenář.
Hlasy proti smlouvě byly v sále silně kritizovány za neznalost. Byli jsme pro ně strašpytlové, zatímco někteří působili aurou sebejistoty, že ve smlouvě, kterou neviděli, není nic, co by evropským občanům mohlo ublížit. Varovné prsty byly ignorovány a slepá naděje vítězila. Máme prý věřit vyjednavačům, jak podotkl europoslanec Telička.
Skoro nikdo v celém sále si snad nepoložil otázku, proč chceme obchodní a investiční smlouvu právě s USA. Evropská komisařka pro obchod argumentovala tím, že EU potřebuje spojence. Mnoho poslanců poukazovalo na to, že USA TTIP vlastně nepotřebuje, zatímco Evropa ano (názor i pana europoslance Zahradila). USA má prý mnoho dalších možností (a EU ne?), a pokud EU smlouvu nepodepíše, bude vypadat neschopně (a USA ne?). Pokud je to pravda, pak vážně nechápu, jak zastánci tohoto pohledu mohou věřit, že EU vyjedná svoje standardy, když je od začátku vnímána jako slabší hráč, který dohodu zoufale potřebuje.
Někteří (např. Dita Charanzová) mluvili o tom, že je třeba vnímat globální hlediska celé dohody a že TTIP je dohodou geopolitickou (což je dobře, že konečně někdo přiznal). V těchto chvílích jakoby se plenárním zasedáním neslo oblíbené heslo Margaret Thatcher – Není žádná alternativa. Evropa a USA ruku v ruce musí vytvořit ekonomického giganta, který se minimálně pokusí znovu dominovat světu. Jiné cesty asi není a radši se ovšem neptejme, co si o tom myslí další světoví hráči.
Nadějí do budoucna je však fakt, že europoslanci jsou skutečně rozpolceni ohledně ISDS (speciální soudní mechanismus pro spory mezi firmami a státními orgány). Domnívám se, že je dosti pravděpodobné, že se europoslanci proti tomuto potenciálně velmi nebezpečnému způsobu vyrovnávání sporů mezi státem a korporacemi postaví a všechny spory budou řešit národní soudy.
O výsledku hlasování doporučení Evropského parlamentu k vyjednávání smlouvy TTIP vás budu brzy informovat. Je ovšem jisté, že boj o smlouvu TTIP a o budoucnost Evropy bude pokračovat i v následujících měsících. Obávám se, že pokud nebudou vidět odpůrci smlouvy, nekonečný optimismus některých europoslanců ukolébá i samotné vyjednavače a EU skončí se smlouvu, která je zcela neakceptovatelná pro evropské občany. O ty by nám mělo jít především.
Psali jsme:
Ing. Kateřina Konečná
autor: PV
