Nicméně když jsem si přečetla jeho vyjádření k cestě prezidenta republiky na oslavy Dne vítězství v květnu v Moskvě, nedá mi to a zareagovat musím.

Pan Štětina totiž prohlásil: „Jet v květnu do Moskvy na pozvání diktátora je urážkou ruských, ukrajinských, čečenských, gruzínských a jiných vojáků, kteří položili životy v boji proti nacismu.” Ráda bych k tomu proto dodala: Pan prezident by hluboce urazil nejen vojáky národností, které pan Štětina vyjmenovává, ale urazil by také československé odbojáře, kteří bojovali na všech frontách - doma i v zahraničí - a přispěli k vítězství protinacistické koalice, kdyby pozvání nepřijal.

Bez ohledu na sympatie, či nesympatie k představitelům Ruska, Anglie, Velké Británie, Francie, Kanady… nasazovali své životy za záchranu Evropy a světa.  A bez ohledu na sympatie, či nesympatie k představiteli Ruské federace je povinností představitele státu, který 70. výročí konce druhé světové války v Evropě považuje za nejlepší příležitost poklonit se hrdinům, kteří v této válce bojovali, padli a nemnozí ještě žijí, společně s tehdejším spojencem oslavit vítězství, které zaplatili krví i naši občané.

Pan prezident bude reprezentovat i naše dosud žijící odbojáře - jen ti mají právo posoudit, zda se jedná o "urážku" nebo poctu. Pokud je znám, urážkou je pro ně vyjádření pana Štětiny. Ne nadarmo se říká, že ti, co na svou historii zapomenou, jsou vystaveni tomu ji opakovat. Nedovolme Štětinům a dalším podobným, aby nás k tomuto aktu dohnali.

Ing. Kateřina Konečná, poslankyně Evropského parlamentu za KSČM