Proč bych šla volit v komunálních volbách?
Ačkoli v době komunálních voleb nebudu způsobilá využít svého aktivního volebního práva – není mi ještě 18 – volby osobně považuji za velmi důležité. Především ty komunální.
Jako občan této republiky mohu právě prostřednictvím zvolení si vybraného zastupitele ovlivnit dění v místě svého bydliště. Například v oblasti kultury, sportu, úpravě zeleně a tak podobně.
Neřadím se sice mezi lidi, kteří by dopodrobna a detailně s nejvyšším nasazením studovali v bezesných nocích volební programy jednotlivých stran a zbožně prohlíželi agitační letáky jednotlivých lídrů, přesto však občas na některé kouknu. Řada fotek na letácích totiž o mnohém vypovídá a hesla – často dokonale stupidní – rovněž. A to o samotné kvalitě politiků.
V současné době, kdy schránka na dopisy doslova přetéká propagačními materiály všemožných stran a hnutí, mne totiž „tváře“ zrovna bijí do očí. A nejen „obličeje“ – nýbrž i samotná úroveň oněch materiálů. Jak může senilní důchodce (při vší úctě ke starším lidem, k níž jsem odmalička vedena) v ošuntělém obleku a naprosto příšerného letáku (co se hlediska grafického týče), hlásat okázale, že právě ON bude tím nejlepším starostou a zasazovat se důsledně o prosperitu městské části, když se na propagační fotce, která je jeho důležitou vizitkou, nesvede ani učesat? Pro mne osobně a toho plyne, že taková osoba nedokáže pečovat na základní úrovni ani sama o sebe, natož pak řádně o obec.
Naproti tomu přehnaně retušované fotky vyparáděných dam na mne působí tak, že těmto půjde spíše o jejich samotnou image a sebezviditelnění, než o skutečné problémy, které nás trápí. Domnívám se, že politici mnohdy ztratili absolutní soudnost sami nad sebou a také obyčejně zdravý kontakt s lidmi. Vidět je lze totiž většinou pouze pár týdnů před „akcí“ (myšleno volbami), kdy se halasí na mítincích nereálnými sliby. Rozhodně neříkám, že jsem fundovaným odborníkem na problematiku rádcovství „koho jít volit“, ale všímám si okolo sebe řady ukazatelů, zda právě ten, kdo se uchází o naši přízeň – hlas – je právě ten pravý.
Pokud po dvě po sobě jdoucí volební období je kultura v obci na bodu mrazu, zeleň zanedbaná a zpustošená a v parku nocují bezdomovci, tudíž člověk má strach po setmění zmíněnou lokalitou vůbec projít, asi bude něco špatně a člověku, který osm let „vedl“ takto radnici a pár týdnů před volbami slibuje „hory doly“, bych svůj hlas rozhodně nedala.
Z tohoto důvodu si tedy myslím, že i lidé mého věku by se měli občas okolo sebe rozhlédnout, popřemýšlet a podumat nad tím, zda k volbám jít. Kdybych byla plnoletá, tak rozhodně „odvolím“.
Nechci se totiž v budoucnu dočkat toho, abych pouze nečinně přihlížela tomu, jak naše nádherná vlast chátrá i mým nevolebím přičiněním v rukou nezodpovědných „rádoby politiků“, kteří jsou v kontaktu s námi jen když nám rozdávají na jejich prezentčních akcích „gulášek“.
Jakožto zodpovědný občan bych se totiž cítila vrcholně trapně, kdybych své aktivní volební právo nevyužila a pohrdla tak demokracií.
Řada lidí na světě totiž takové štěstí o sobě si svobodně rozhodnout totiž dodnes nemá.
Psali jsme:
Bc. Šárka Konečná
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Moravané
