Tedy všem těm, kteří ve mně - a ne třeba ve Tomáši Vandasovi, nebo Tomáši Hnídkovi - Ortelovi, nebo Pepovi od vedle, co dělá v autoservisu, viděli a dosud vidí ztělesnění šovinistického, nacionalistického, patriotického a hlavně "nenávistného" zla. Těm, kteří před rokem pořádali nikým nenavštívené demonstrace s přeškrtnutou konvičkou - tou zahradní - a posílali rozhořčené dopisy mému zaměstnavateli, a psali o mně nesmyslné bakalářské práce, ale už to tolik nedělají a hledají si jiné cíle svého hněvu.
Budete se totiž divit, ale já mám tyhle případy rád. Mám je rád, protože jejich niterné motivace chápu a rozumím jim a hrozně rád bych jim poradil, co s tím a opravdu jsem přesvědčen, že vím, jak jim pomoci.
Oč v tomto případě jde. Jakási anglofonní sluníčka vymyslela test či anketu, v níž si i kultivovaný odpůrce rasismu může ověřit, že v sobě chová "skrytého rasistu" (dovedu si takový test představit: Hrál sis ve školce raději s modrookou Aničkou ze sousedství, než s věčně zamračeným Horváthem z vedlejší ulice? Přidal jsi někdy do kroku, když se navečer z protějšího chodníku ozývaly nadávky a zvuky bitky?). No jakýsi Franta Valeš, klučina postavy nemužné a tváře vyjukané, absolvent Fakulty humanitních studií, žijící u maminky a pracující v neziskovce ("Poradna pro občanství a lidská práva") a po večerech sepisující grantové supliky, to komentuje ... následovně.
Pokud to nemůžete přečíst: My bílí jsme každý den, pořád, rasističtí ... nedovedeme si představit, co od nás bílých zažívá dnes a denně každý Rom nebo Afričan ... naše bílé životy se přes všechny strasti (sic!) nemohou srovnat s životy ne-bílých. Prostě sebemrskačství, etnomasochismus, ve své nejryzejší podobě.
"Ať se odstěhuje do Johannebsburgu nebo Chánova", komentoval jsem to nejdřív, zatímco kamarádka psala cosi o duševní trýzní mladého panice a středověkých pochodech flagellantů. Jenže pak mi došlo, že takových jako on bude spousta a že to chce trochu pochopení a soucitu.
Amatérská psychoanalýza toho mladého muže není nikterak složitá. Je se svým životem nespokojen A je bílý. Ergo, nemá rád sebe, za osud jaký se mu přihodil. Jenže kdyby měl hledat problém a řešení sám v sobě, mohlo by jej to bolet, proto svou sebenenávist vztáhne na svou rasu (a tudíž své rodiče, sousedy, spolužáky). To mu umožní nemít rád ani jiné bělochy, muže ani ženy, zejména pak ty, kteří se svými životy (a svoji rasou, národem, rodinami) spokojeni jsou. Namlouvá si, že kdyby nebyl bílý, byl by spokojenější, nebýt tedy těch ostatních bělochů, kteří by ho zajisté utlačovali a komplikovali mu život - a tak hořekuje nad světem a snaží se, v rámci svých chabých možností, zavařit všem bílým okolo. Spokojen nikdy nebude, protože podmínkou spokojenosti je aspoň kapka sebelásky ... opaku sebenenávisti.
Když pominu zbytečně radikální a pro Frantu beztak nedostupná řešení (zastřelit se nemá čím, pověsit se nemůže, protože nechodil do skauta a tudíž neumí uvázat stahovací smyčku), je na jeho trápení jediný lék. Potřebuje prožít hluboké, bezpodmínečné, animální přijetí a uznání sebe takového, jaký opravdu je, ze strany partnerky či partnera (dle chuti každého soudruha) z řad oněch obdivovaných ne-bílých. Jedině romská holka, černý kluk, nebo i nějaká divočejší kombinace mu může ukázat, že může být milován a obdivován - jako bílý, odstrčený a nepochopený chcípáček. Ne za to, co vystudoval, co píše na facebook a jaké vede řeči, ale prostě jen tak.
Potřebuje to zažít aspoň na chvilku, klidně prchavě a pomíjivě, jinak ho ta sebenenávist sežere.
Opravdu to je tak jednoduché. Ta romská (černá, arabská, purpurově pruhovaná...) holka - pokud bude jeho typ a bude aspoň trochu citlivá, což nejspíš bude - mu totiž nebude vykládat o každodenním rasismu a bílé vině. "A jaký chceš být jiný, než bílý", bude nejspíš její filosofická odpověď na jeho existenciální stesky. "Rasismus? Ne, ale spousta gádžů i gádžovek mi čumí na zadek", rozvine se nejspíš debata, kdyby na tom mladý muž trval. A jemu ... snad dojde, že bez těch jím nenáviděných bělochů by byl svět pro všelijaké tmavé kluky a holky ... o něco nudnější, asi jako jeho vlastní svět bez tajně obdivovaných ne-bílých.
Jenže to chce odvahu. Dovedu si představit, že mladíka brzdí obavy z domnělé sexuální síly oněch "ne-bílých" (což je samozřejmě blbost), a taky zábrany, aby ty nebohé rasismem utlačované nezneužíval (což už je úplná blbost). Nenajde-li odvahu, tak nikdy nezjistí, že i bílý chcípáček může být ... hoden pomilování.
Najde ji?
---------------------------------------------
To, co zde píšu, samozřejmě není výzvou k tolerování islámu. Islám je jiná kapitola, má jen málo společného s rasou a na bílé sebenenávisti jen parazituje. Nakonec, ti opravdu vlivní a mocní mohamedáni si rádi užívají s ženami všech barev, včetně bílých, tak jakápak rasová karta zde, že?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
