... ale zaujalo mě, že těch velkých písmen přibývá. 

Současně si všímám, že jich přibývá zvláštně selektivně. Jako by celé kategorie sexuálních aberací, zvláštností, choutek či „úchylek“ žádného ze strážců zvláštních práv pro zvláštní lidi nezajímaly. A nemusí to být úchylky nikterak exotické, naopak. Právě ty nejběžnější libůstky jako by neměly své zastání a jejich nositelé tudíž žádná práva.

Třeba takový fetišismus. V tom lítá prakticky každý, někdo víc, někdo méně. Známe fetiše na boty (zejména pánové na ty dámské); na drahá auta či tučná konta (na konta prý trpí spíše dámy, tomu ale nevěřím a obávám se, že jim občas podléhají i gayové); na prádlo odkrývající či naopak zakrývající (to první spíše muži, to druhé – kdo ví?); na dámské večerní toalety a pánská saka, košile a vázanky (dtto.); na dlouhé vlasy nebo naopak žádné vlasy; na parfémy a vůně; na nadměrečné nebo naopak podměrečné – cokoli; na krajky, latex, hedvábí, kožešiny, kůži, uniformy; na motocykly, zbraně, mozolnaté ruce; na velmi tmavou nebo naopak velmi světlou pleť; na akademické tituly a oslavné články v novinách (prvnímu podléhají spíš politici, druhému akademici); prý někde pobíhají i fetišistky snící o sbírkách motýlů (ještě jsem žádnou nepotkal). Tak či onak, nějaký fetiš přitahuje skoro každého a protože se fetiše mohou různě kombinovat, je fetišistů, odhaduji, asi tak 10x více než všech LGBTI+++ lidí dohromady. A každý na ně kašle.