K tomu, co jsem napsal začátkem října, nemám co dodat ani dnes
Včera (sobota 17.10.2015) viděl Václavák podařenou taškařici. Demonstraci proti islámské imigraci provázela tradiční "antidemoška" VÍTAČŮ, kde cca 200 pojašenců a pojašenkyň masochisticky slavilo civilizační sebevraždu.
Tentokrát, na rozdíl od předchozích taškařic, přišli s pozoruhodným oživením – kromě mávání přeškrtnutými konvičkami a vykřikování hesel předvedli SPOLEČNÝ TANEC, nejdříve v rytmu jakéhosi angažovaného rapu (ke kterému mohu dodat VIDEOODKAZ), následně pak v rytmech arabské (tedy předislámské, neislámské, islámem leckde potírané) hudby.
Video ZDE
Pro ty, kdo si video nespustí, mohu dodat aspoň fotografii.
Laňooké slečny, androgynní mladíci, bojující za právo na sebedestrukci. Starší generaci zastupuje chlápek označený šipkou – můj bývalý kumpán z olomouckých putyk (Richard Dufek, šipku doplnil MK)
Fotografie a videa ze sluníčkové akce vyvolaly na sociálních sítích bouřlivou debatu – zatíženou spoustou neporozumění, jak už to bývá při střetu dvou kmenů, užívajících vzájemně nesrozumitelné kulturní kódy. Krom obvyklých výtek – že jsou zaplacení, nadrogovaní, nemytí, hloupí, nevzhlední či šílení – jsem zaznamenal i konstruktivní radu, že by jim pomohl malý dvorek a dlouhý bič. Ozývala se slova o příživnické či havlistické mládeži, jakož i o úpadku vzdělání. Nikde jsem nezaznamenal výtku, že jsou sobečtí a krutí. Proberu ty výtky postupně.
Laňooké slečny, androgynní mladíci, bojující za právo na sebedestrukci
Zaplacení nebudou. Možná nepřímo, přes práci v neziskovkách, přisátí na nějaký ten dotační cecek – ale určitě ne za účast na „demošce“; tolik by si to neužívali, kdyby šlo o pouhou chlebařinu. Drogy též vinit nelze. Kdyby bylo, křepčil by tam s nimi třeba Jiří X. Doležal, jenže ten je aktivním odpůrcem islámu, nebo já osobně. Ono se to málo ví, ale vztah k tzv. drogám je mezi odpůrci islámu rozdělen zhruba stejně, jako ve zbytku populace, najdete mezi nimi represionisty (P. Hampl, J. Volfová) i příznivce legalizace (zmíněný JXD, M. Konvička, K. Samková) – a mezi sluníčkáři to bude zhruba podobné. Nemytí a nevzhlední jsou taknějak normálně – například slečny v šedých kabátech v popředí jsou vyloženě hezké (a upravené), i když pár umaštěnců se na fotografii též najde. Šílení a hloupí jsou, to ano, a sobečtí a krutí jsou taky. A ano, obrazný dvorek s bičem by zde safra pomohly.
Z hlouposti je usvědčuje ignorování bezpečnostních rizik, opakovaných varování ze strany zkušených politiků, analytiků, oficírů, vojáků. Sobectví a krutost prozrazuje jejich postoj k nemuslimům z „uprchlických“ zemí, k umírněným muslimům evropským (mnozí z nich třeba ve Francii volí protiimigrantskou Národní frontu, protože si uvědomují, že nová vlna islámských fanatiků znamená ohrožení i pro ně), hlavně však nenávist k aktivně vystupujícím exmuslimům a exmuslimkám, které posílení islámu ohrožuje přímo na životech. Šílenství, ba skoro fanatismus, pak vidíme z výrazů tváří při oné performanci. Řádně se do toho obouvají, vidíme rozzářené oči, pootevřená ústa. Oni ty uprchlíky, kteří až na výjimky samozřejmě nejsou žádní uprchlíci, ale invazní vlna, skutečně chtějí.
Vzpoura – ale proti čemu?
Proč to chtějí? Ne, nejde jen o přísun čokoládových hochů, jak jsem byl občas dezinterpretován. Kdyby šlo „jen“ o barevný sex, vypravili by se, místo na Václavák, na nějakou exotickou dovolenou. Věc je složitější a zároveň jednodušší. Ten zápal, ta vášeň, používaná hesla („NE CIVILIZACI, která brání své hranice barbarskými prostředky“), to je rituální odmítnutí vlastní civilizace, tradic, rodičů a prarodičů, jakož i drtivé většiny spoluobčanů, včetně soudnějších vrstevníků. Ještě že starší generace brzy odejde, napsala mi jedna z účastnic (či podporovatelek?) na facebookovou zeď. Je to vzpoura mládeže, respektive menšinové části mládeže – ale proti čemu?
Je to, ač se to zdá nelogické, vzpoura proti civilizaci, která těm lidem nedokázala ukázat sílu, vymezit místo ve světě, vnutit kapičku disciplíny a především zajistit ochranu. Nevěřte, že nevědí o nelidské povaze islámu, o infiltraci „běženecké vlny“ džihádistickými fanatiky. Vědí to stejně dobře, jako vy nebo já. Jenže se na ně podívejte – laňooké slečny (mnohé velice hezké), androgynní kluci (mnozí k pomazlení). Nevidíme tam ramenaté „ranaře“, vysportované „dámičky“, ba ani rezolutní „maminy“ s širokou náručí. Vidíme tam lidi jednoho psychofyziotypu, jednu jedinou podmnožinu populace či „kmene“, podmnožinu, která, ponechaná sama sobě, musí nutně začít blbnout na kvadrát.
Nepochybuji, že chlapíci z té druhé demonstrace by se nejedné z těch dívek rádi ujali a postarali se o ni, dali jí – v podobě třeba domečku se zahrádkou a houfu dětí a pejska a drůbeže – přesně ten pocit bezpečí a smyslu, který jí tak chybí. Jsem si jist, a to naprosto, že i dámy z té druhé demonstrace by si mezi křepčícími sluníčkáři nějakého toho mazlíčka našly a dotyčný by, dík konějšivě přísné náruči, konečně začal mít rád sám sebe a přestal si barvit vlasy modrofialově. Žel školský systém (segregující mladé lidi do „tlup“ dle jejich povah), snobismus rodičů, snobismus jich samých a vzájemné posilování vlastních komplexů a strachů těm lidem brání najít to, co by v hloubi duše tolik chtěli...
Bizarní fascinace...
Na fotce výše označil jsem staršího demonstranta. Je to Marcel T., můj vrstevník a kdysi cosi jako kumpán, dnes asistent na sociologii jedné z pražských humánoidních fakult. Docela dobře personifikuje celou tragédii. Léta žil sám, v privátu s jinými singles, dokonce o fenoménu osamělých stárnoucích intelektuálů napsal vědeckou (disertační?) práci. Nakolik je mi známo, nehodnotil v ní situaci sebe a sobě podobných jako tragédii, ale naopak ji vítal co příznak rozkladu tradiční rodiny, té omezující instituce. Od časů pijatyk v olomoucké Ponorce nezměnil účes ani oděv – jenže co tehdy, na dvacetiletém frajerovi, mohlo působit rebelsky a cool, vypadá na akademikovi středního věku poněkud zuboženě. Jeho facebookový profil (ZDE), to je samé nadávání na „ubohou českou státnost“, vychvalování Brusele, odpor k "přízemnímu plebsu", prostě post-pubertální vzdor osamělého čtyřicátníka... bizarní v tom, že studentky, které mu to možná žerou, s ním rodinu nezaloží.
Islámská invaze... – troufám si hádat, fascinuje kluky Marcelova typu, protože slibuje destrukci toho světa, který je „neuznal a nepochopil“. A jako nemají dost odvahy ten svět zničit vlastními silami, tak nemají odvahu si přiznat, že to „zneuznání a nepochopení“ je jejich vlastní vina. Pro křepčící dívky, troufám si tvrdit, je islám příslibem podřízení, toho podřízení, které se bály manifestovat vůči chlapíkům vlastního kmene, a v jakési bláhové zaslepenosti věří, že vůči jiným to bude snazší, společensky přijatelnější.
A jak to všechno vím? „Stačí mi kouknout a vím, jak to dotyčný má se vztahovou hierarchií,“ řekla mi před časem jedna kámoška, ta s malým dvorkem a dlouhým bičem. A inu, není sama – přečíst hlubinné pohnutky našich bližních není tak těžké, jak by se možná zdálo, zvlášť když ty hlubinné pohnutky veřejně manifestují.
O tom, kolik je v jejich táboře tolerance, svědčí snad nejlépe následná fotomontáž. Jsou k zulíbání, že jo?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
