Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové. Já si dovolím jen velmi krátce poznamenat k již zmiňovanému § 16a odst. 5, který tu padl a který byl předmětem velmi široké diskuse. Nebudu rozebírat jednotlivé věci, které proběhly na podvýborech a výborech, ale chci varovat před vypuštěním této části, a to z mnoha dobrých důvodů.
Jako ředitel školy i jako učitel jsem se dlouhá léta zabýval integrací all-Inclusive. Upozorňuji, že i přes všechna ujišťování, která byla při diskusích, dojde k vypuštěním, a teď vůbec nediskutuji, zda formulace je dobrá nebo je špatná, mluvím jen o tom, že tím, že se vypustí tyto dvě věty, zdánlivě nepodstatné, dopustíme možnost daleko vyšší diagnostiky dětí s mentálním postižením. V podstatě se to bude zakládat jenom na lékařských podkladech, bez zákonného zmocnění posuzovat dítě v souvislostech. Ten nešťastný odstavec říká ve větě první, že vždy je potřeba dítě posuzovat na základě poznatků lékařské vědy, což si myslím, že je v pořádku, protože u každého žáka, u každého dítěte, pokud pracujete s diagnózou nebo s nějakou speciální vzdělávací potřebou, měli byste mít zcela jednoznačně lékařský podklad. Věta druhá říká, že pokud pracujeme s těmito výstupy, pak je potřeba zohlednit kulturní, sociální a další vlivy, které na žáka působí.
Nevidím na tomto paragrafu nic kontroverzního. Ano, jsou situace, kdy např. SPC a poradenská zařízení jsou při speciálních školách. A tady existuje důvodná obava, že může být toto postavení zneužito k zařazování žáků do speciálních škol, ale, prosím vás, to je systémová chyba. To je systémová chyba. A my musíme díky tomu, že nemáme odvětvové řízení školství, mít jakési zmocnění pro centrální úřad, což je Ministerstvo školství, aby mohlo stanovovat jednotná pravidla pro poradenský systém. Takže já jen, abyste k tomuto přistupovali velmi uvážlivě.
Pak si dovolím obecně říci, že jsou věci, i pozměňovací návrhy, u kterých jsme žádali příslušné poslance, aby zvážili, zda nebude vhodnější posoudit, vést odbornou diskusi, a změny, které navrhují, včlenit v dalším kole úpravy školského zákona. Varuji před náhlými změnami nebo vlamování se do zákonů poslanci. Proč? Jako ředitel jsem se mnohokrát potýkal s problémy, které vznikly ve školském zákoně, mohl bych vzpomenout správní řízení, kdy Sněmovna, při vší úctě, schválila věc, která byla naprosto nerealizovatelná, a pak jsme v praxi museli hledat cesty, jak realizovat zákon a přitom ho neporušit, což v podstatě nebylo možné. A právě se to stává tím, že někdy se přijmout pozměňovací návrhy bez dalších návazností a souvislostí.
Dovolím si pak načíst pozměňovací návrhy k usnesení školského výboru, pokud by nebyly přijaty, tak budou načteny i samostatně, a budou se týkat právě dvou věcí. Toho nešťastného registru pedagogických pracovníků, který jsme napřed schválili a teď ho zase rušíme, to je trochu nonsens, a já vám řeknu, proč.
Pozměňovací návrh k usnesení školského výboru vypouští, resp. nahrazuje, body, kterými by se z vládního návrhu novely školského zákona vypustila nová úprava registru pedagogických pracovníků. Musíme si uvědomit, že zavedením tohoto registru mají být vytvořeny předpoklady pro napravení dlouhodobě kritizovaného nedostatku objektivních statistických údajů o stavu, vývoji pedagogické profese. Stát nemá žádný nástroj pro sledování dostupnosti kvalifikovaných pedagogů, jejich profesního rozvoje, pohybu a setrvání ve vzdělávací soustavě.
Já bych jen velmi krátce, ten text máte k dispozici v pozměňovacích návrzích, upozornil na jednu věc. Jako ředitelé jsme pravidelně prováděli tzv. rychlá šetření.
Neustále se něco zjišťovalo, ale na trhu se učily úplně jiné obory, než byly ve školách potřeba. Ostatně kvalifikovaní učitelé nebyli. Ministerstvo od okamžiku, kdy byla zrušena vyhláška, tuším 139, je to v podstatě minulost, která určovala přesné aprobace a byla nahrazena volnějším zákonem 563, tak v podstatě na druhém stupni máte kvalifikovaného pedagoga, který má příslušné vzdělání podle paragrafu právě v tomto zákoně, ale nesledují se tzv. aprobace. To znamená učitelé, kteří mají konkrétní aprobaci na konkrétní předmět. A myslím si osobně, že pokud bude existovat tento registr, a tak jak ministerstvo deklarovalo, nejedná se o nestandardní zátěž, protože myslím si, že ve školství se vypisuje spousta jiných nepotřebných věcí, tak v tomto případě by to mohlo skutečně sloužit k nasměrování a k získání informací i pro pedagogické fakulty, které obory je potřeba studovat.
Druhý, který považuji za daleko závažnější, je již zmíněné individuální vzdělávání. Musím předeslat, že nemám problém s individuálním vzděláváním jako takovým, ale pokud si přečtete příslušný paragraf ve školském zákoně, tak zjistíte, že rozhodovací pravomoc je především na řediteli školy. Ale ředitel školy nemá, kromě správního řádu, protože musí postupovat podle správního řádu, jakékoli možnosti posuzovat komplex znalostí, vědomostí, všech těch věcí, které vstupují. Já tu nebudu opakovat věci o tom, že to může být zneužito, protože na straně druhé individuální vzdělávání může pomoci žákům s výrazným zdravotním handicapem, máme žáky, kteří mají i jiné problémy a kdy skutečně pro individuální vzdělávání je důvod. Ale je potřeba stanovit jasná pravidla prostě se vším všudy, včetně pravomocí ředitele, včetně povinností instituce, povinností rodičů, kontrolních orgánů. Není možné to nechat tak vágně upraveno, jak je to v současné době. Může se nám totiž stát, a já jsem byl pod tlakem různých lobbistických skupin, které přesně ví, proč chtějí individuální vzdělávání takovýmto způsobem legalizovat.
Jen pro vás. V usnesení školského výboru se navrhuje doplnit do projednávané novely školského zákona ustanovení, která ve všech základních školách v České republice plošně umožní povolovat žákům tzv. domácí vzdělávání. Zákon používá pojmu individuální vzdělávání i na druhém stupni základní školy. Záměrně zdůrazňují plošně ve všech základních školách, neboť v současnosti, a na to upozorňují, v České republice možné individuální vzdělávání na druhém stupni v některých školách je v pokusném ověřování vyhlašovaném Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.
Pokusné ověřování bylo na konci roku 2014 rozšířeno, takže nyní je v každém kraji dostupná základní škola, která může individuální vzdělávání žákovi druhého stupně povolit. Jedná se o školy, které se na tuto agendu specializují a zvládají jak související administrativu, tak metodické vedení rodičů, nezbytné přezkušování žáků a kontrolu plnění podmínek pro individuální vzdělávání. V úzkém kontaktu s těmito školami je Národní ústav pro vzdělávání, který školám poskytuje metodickou pomoc.
Upozorňuji právě na vyšší náročnost vzdělávání na druhém stupni, a to je důvodem, proč zde na rozdíl od vzdělávání na prvním stupni dosud nebylo umožněno povolovat individuální vzdělávání ve všech školách. Ačkoliv pokusné ověřování v omezené podobě, pokud jde o počet škol, které do něj byly zapojeny, přinášelo vesměs dobré výsledky, je nutné přihlížet k tomu, že jde o ověřování v ideálních podmínkách. Obsah vzdělávání na druhém stupni klade vyšší nároky na osoby, které žáka vzdělávají a s tím souvisí také větší náročnost pro kmenovou školu. Ředitel školy posuzuje podmínky pro povolení individuálního vzdělávání, a to nejen v řízení, v němž o povolení rozhoduje, ale během individuálního vzdělávání musí také ředitel posuzovat, zda jsou splněny očekávané výstupy vzdělávání a případně rozhoduje o zrušení individuálního vzdělávání.
Znovu upozorňuji, že zde chybí přesný popis procedury. Je zřejmé, že v prostředí pokusného ověřování nebudou tyto situace tak časté a pokud nastanou, budou zvládnutelné s podporou ze strany státu. Otevřít tuto oblast pro všechny základní školy v České republice by však znamenalo uvalit na školy další administrativní břemeno, které může být mnohem efektivněji neseno specializovanou sítí škol v rámci pokusného ověřování. Ve stávajícím modelu povolování individuálního vzdělávání se proto nejeví jako vhodné plošně rozšířit tuto možnost na druhý stupeň ve všech základních školách.
Proto bych se i já přimlouval, abychom zcela jednoznačně o tomto vedli odbornou diskusi a vrátili se k tomuto tématu a k zákonné úpravě v dalším kole změn ve školském zákonu. V podstatě je potřeba diskutovat s řediteli škol, s příslušnými úřady, vyhodnotit výstupy.
Ještě upozorňuji na jednu věc v rámci individuálního vzdělávání, která padla na výboru. Je to o financích, protože na školy přeneseme poměrně velkou zátěž, ale ubereme jim finanční prostředky. Nedovedu si představit, že by se škola, která povolí individuální vzdělávání, žákovi nevěnovala v takzvaných konzultacích. Takže to je další z důvodů, pro které si myslím, že bychom měli o této problematice dále diskutovat. Děkuji.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
