Příčinou je nepochybně situace lidí, kteří jsou ochotni zaplatit značnou sumu peněz a podstoupit poměrně velké riziko, aby se dostali do svého „vysněného cíle“, tedy k nám do Evropy. V tomto směru je třeba, aby ze strany jednotlivých států EU, potažmo samotné Evropské unie, došlo k efektivní pomoci zemím, ze kterých v převážné většině směřuje vlna imigrantů. Podstatné je, že tato pomoc skutečně musí směřovat k samotným lidem a neměla by být rozkradena, ještě než se dostane k cílovým adresátům této pomoci, přičemž zde platí v nadsázce ono známé, že „lepší než dát někomu rybu, je naučit ho rybařit“.
Zároveň je dle mého názoru nutné, aby došlo k zefektivnění ochrany vnější hranice Evropské unie. Je zřejmé, že ve Středozemním moři nelze stavět zdi ani ploty. Především tedymusí být posílena ochrana hranic pomocí výrazně většího počtu hlídek pohraniční stráže a exulanti nesmí být vpouštěni do svrchovaných vod Itálie, Řecka, Španělska či dalších států, které tvoří vnější hranici tzv. schengenského prostoru. V opačném případě bude celá Evropa zaplavena lidmi, kteří pro nás nebudou přínosem, ale budou využívat, případně i zneužívat, štědře nastavený sociální systém.
Otázka „kvót“ pro přijímání uprchlíků jednotlivými zeměmi předmětný problém neřeší. Jednak z podstaty nesouhlasím s tím, aby Evropská komise mohla jednotlivým státům stanovovat, kolik mají přijímat uprchlíků, neboť pak bychom tímto socialistickým přístupem mohli dojít do fáze, kdy bude nařizováno, kolik uprchlíků mají přijímat jednotlivé rodiny. Jednak to není řešení ani pro samotné uprchlíky, neboť kdo bude rozhodovat, kdo půjde do jaké země? Nějaký úředník v přímořském městečku, bez ohledu na skutečnost, jaká je reálně cílová země toho kterého uprchlíka?
Zároveň je třeba mít na paměti, že příliv uprchlíků představuje kromě ekonomických dopadů rovněž riziko kulturní a bezpečnostní. V této souvislosti si musíme uvědomit, že před sedmdesáti lety jsme vyhnali/odsunuli přes tři miliony Němců, kteří tu s námi žili po staletí a byli nám kulturně blízcí. Negativní ekonomické a sociální důsledky vidíme v příhraničních oblastech dodnes, avšak nemusíme alespoň v tak velké míře řešit národností problematiku.
Co tedy s uprchlíky? Za mě tedy říkám jasné NE „kvótám“ a zároveň by Evropská unie, potažmo samozřejmě i Česká republika,měla v tuto chvíli především financovat ochranu vnějších hranic EU. Zároveň rozhodně nesouhlasím s masivním přijímáním uprchlíků a domnívám se, že dosavadní imigrační politika je dostatečná, i když samozřejmě vždy je co zlepšovat.
Lukáš Korych, člen OR ODS Hradec Králové
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
