Jedná se o rodinu, kterých je v naší zemi v současné době tisíce. Normální mladá žena, pracující, nemající jakékoliv projevy sociálního patologického chování, se vdá. Z tohoto manželství se narodí dítě, ale rodičům to spolu neklape, tak se po několika letech rozvedou. Tato, žena si najde přítele, žije s ním několik let a tak mají spolu jedno dítě, pak druhé. Najednou si ten první manžel, otec prvního dítěte po 11 či 12 letech uvědomí, že chce, aby dítě-dcera žila u něho. Tak podá na soud bez vědomí matky žalobu na určení dítěte do jeho péče. Aniž by soud o tom matku informoval, dal jí možnost se matce či dceři vyjádřit, rozhodne, že dále dítě bude zastoupeno opatrovníkem orgánem sociálně-právní ochrany dětí a to do svého konečného rozhodnutí. O tom, že matka nemá právně svou dceru v péči a její dcera, má jiného opatrovníka se dozvěděla s měsíčním zpožděním, kdy jí přišlo v jedné obálce několik listin. Usnesení soudu o ustanovení opatrovníka a předvolání k dalšímu soudnímu jednání. Samozřejmě proti unesení o určení opatrovníka podala tato matka odvolání, ale kupodivu odvolací Krajský soud, v tom, že bylo jednáno bez předchozího vyrozumění matky, nemožnosti se k věci jakkoliv vyjádřit a o určení opatrovníka své dcery byla vyrozuměna s měsíčním zpožděním, neshledal nic špatného a prvoinstanční rozsudek potvrdil. Jen ještě onu matku poučil, že se již nemůže proti jeho rozhodnutí odvolat.
Na ono druhé jednání, zda dcera bude dána do péče otce se sice tato žena řádně, s předstihem a písemně omluvila. Omluvu odůvodnila tím, že se soudního jednání nemůže účastnit, neboť v dané době má plánován termín porodu třetího dítěte. Požádala ale o náhradní termín s tím, že se soudního jednání o své dceři chce účastnit. S touto omluvou se ale soud neobtěžoval a bez přítomnosti matky klidně jednal dál. Protože v den soudu, již bylo třetí dítě již asi tři dny na světě, dostala ještě telefonicky vynadáno od sociální pracovnice – nové určené opatrovnice, za to že se k soudu nedostavila a celou věc komplikuje.
Možná se vám tento příběh zdá jako právní sci-fi, ale bohužel jsem si k němu nepřimyslel ani čárku a to vše se děje, nyní, v posledních třech měsících v kraji, kde žiji. Takový stav mne pak nutí k zamyšlení, nehroutí se nám právní systém, když se soudci nad takovou elementární záležitostí, jako je o soudním jednání někoho, koho se to týká, vyrozumět, nebo mu dát možnost vyjádřit, nepozastaví a prostě sami rozhodnou. Soudy vyšší instance pak tato rozhodnutí jen přikryjí, aby s tím bylo co nejméně práce. Nebo už se náš právní a soudní systém zhroutil?
Podle výše uvedeného příběhu a zkušeností si dovolím dát otázku každému, kdo tuto příhodu čte: „Jste si opravdu jistí v tomto státě, že vaše děti jsou opravdu vaše i právně, nebo soud rozhodl jinak, ale vy zatím jen o tom nevíte?“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: KSČM
