Kovařík (ODS): ODS není na rozcestí, ODS se musí probudit

Mezitím padají její preference. Ne kvůli temným stínům a průšvihům, kvůli kterým už strana dostala účet ve volbách a které se prostě v demokracii čas od času vyskytnou. Ale protože už nikdo netuší, o co ODS jde. Netuší to ani její členové, natož lidé mimo stranickou organizaci. Představitelé ODS sice mluví o nutnosti změn, činy však zaostávají za slovy. Veškerý kapitál, který ODS zbývá, pozbývá postupně na významu.

V sobotu oznámil kandidaturu na předsedu ODS prof. Petr Fiala. To je dobrá zpráva. Stalo se tak na konferenci „ODS na rozcestí“. V rámci projevu přednesl prof. Fiala svou analýzu současného stavu strany. Naznačil také, kudy vede cesta k obnově občanské pravice. Zdůraznil, že se tak může stát jedině pod značkou ODS.

Souhlasím s ním. ODS byla, je a stále má šanci zůstat silnou reprezentantkou konzervativní pravice. Nesouhlasím ale s tím, co v rámci jeho vystoupení a následné diskuse s ostatními hosty zaznívalo. Tedy, jak je to všechno složité. Člověk by si po zhlédnutí konference až myslel, že je to nemožné. Naopak, je to jednoduché! ODS podle mého názoru není na rozcestí, nevybírá si, kterým směrem má jít. ODS se především potřebuje probudit ze zimního spánku.

ODS nemá téma

Asi největší problém ODS vidí prof. Fiala ve ztrátě důvěryhodnosti. Netřeba rozebírat, co tím myslí. Osobně se ale domnívám, že ten hlavní problém je jinde. Stejně jako jeho řešení.

ODS totiž nemá téma. Zcela rezignovala na svůj program a bohužel se z její agendy vytratily i základní pilíře konzervativní pravice. ODS popřela za vlády Petra Nečase sama sebe. Zvyšování daní následovalo další zvyšování daní. Slabá vláda Petra Nečase se nechala převálcovat okolnostmi. Těžko říct, zda byla větší tragédií existence Jany Nagyové v blízkosti Petra Nečase, nebo skutečnost, že se Petr Nečas nechal připravit o vládu státním zástupcem Ištvánem. Bude strana, která si nechá ukrást vládu, v očích voličů kompetentní pro vedení státu?

Po pádu vlády měla okamžitě přijít sebereflexe. Tj. rychlá analýza vlastních přešlapů a ujištění veřejnosti, že své chyby umíme napravit. A že se o to zasadíme a vrátíme se k autentické pravicové politice. Místo toho jsme poslouchali, že to nejde, že přece nemůžeme hlásat pravicovou politiku, když jsme zvýšili daně.

Takže jsme raději uvařili předvolební kampaň založenou na dětských říkankách. Prostoduchých říkankách. Proboha, proč by měl takovou stranu někdo chtít volit?

Přesto ODS volilo více než 384 tis. lidí. A víte proč? Oni totiž věří, že ODS je tou autentickou pravicovou konzervativní stranou, která má za sebou historii, na které se dá stavět. Ti lidé vědí, že ODS není strana kmotrů, navzdory Janouškům, Rittigům, Oulickým a podobným přízrakům. (Takoví jsou mimochodem asi všude.) Tito voliči dali naopak najevo, že si přejí, aby tu ODS byla, protože věří idejím, na kterých je strana založená.

Tak už nechme těch řečí o kmotrech, kteří zničili pověst strany. Přestaňme už říkat, že za to může Topolánek, který slovo kmotr vynalezl. Nevynalezl. Mirek Topolánek se aspoň za nikoho neschovával, a kdyby nic, tak měl tah na branku. Věděl, kde stojí ODS a vedl ji s hrdě vztyčenou hlavou. Kde máme toho lídra teď? A kde byl během volební kampaně?

Nestydět se za vlastní program

Vytáhněme na světlo zaprášené pilíře našeho programu. Hlasitě se k nim přihlasme. Kdy jindy, než teď? Sněmovnu ovládají komunisté, oranžoví postkomunisté a estébáci (nebo je to spíše dokonalé ztělesnění politického podnikatelství?), které z hradu jistí monarcha, kterého možná zezadu jistí zase ruské podnikatelské zájmy.

Postavme se na obranu zastupitelské demokracie, která dostává těžké trhliny (také vinou krátkozrakého populismu ODS), braňme principy svobodného podnikání a liberálního trhu, bojujme za národní suverenitu, nenechme oklešťovat svobodu slova. Tato témata se z veřejného prostoru potichu vytrácejí.

Vraťme je tam!

Mimochodem, nesouhlasím s prof. Fialou, že téma EU nikoho moc nezajímá. Myslím si, že je to teď více než jindy aktuální. Řekněme lidem, jakou chceme Evropu. Chtějme Evropu konkurenceschopnou, Evropu jako prostor svobody, Evropu, která si je vědomá svých křesťanských kořenů, která chrání svůj historický odkaz. Naopak odmítněme všechny ty socialistické experimenty, centrální plánování, pomatené rovnostářství a smrtící dotační transfery jdoucí z kapes nás všech. Nekličkujme v otázce přijetí eura.

Kdy přišla ODS s nějakým zásadním a hlavně úderným tématem? Osobně si vybavuji naposledy rovnou daň. Pak to byly vtipné postavičky Václava Dobráka a Marie Slušné a pak už jen ty hloupoučké říkanky na billboardech.

Přitom se stačí rozhlédnout. Britští konzervativci, vzor pro mnohé lídry ODS, nastolují témata jako na běžícím páse. Nečekají, až jim protihráči naservírují poplatky v nemocnicích nebo církevní restituce. Cameron přináší vize. V roce 2010 to byla „Big Society“, teď chce z Velké Británie udělat „zemi příležitostí“. Ano, opozice kritizuje každý jeho krok, ale on jde za svým.

Podobně se můžeme poučit v Kanadě. Premiér Harper vede zemi od roku 2006. Navzdory ekonomické krizi dokázal ve volbách zvítězit. Postupoval podle jednoduchého receptu. Priority vlády byly a jsou hospodářská politika, podpora podnikání, vyrovnaný rozpočet.

My raději hledíme do průzkumů veřejného mínění a slevujeme ze svých zásad. Měníme své názory ze dne na den. Kdo se v tom pak má vyznat?

Důvěřuje ODS vlastním členům?

Petr Fiala ve svém projevu řekl, že chce vrátit legitimitu členské základně. Konečně si někdo uvědomil, že ODS má i členskou základnu. A že to není bezduché stádo, ale spousta inteligentních a schopných lidí. Stovky starostů a komunálních politiků, kteří jsou v každodenním kontaktu s lidmi. A právě tito členové toho mají tolik co říci. Mají zkušenosti, mnohdy drajv, často vzdělání a touhu něco dělat.

Ano, souhlasím s prof. Fialou, že aktivních členů najdeme v ODS maximálně dvě tisícovky. Pokud je tedy dokážeme aktivizovat. Je to snad málo? Taková TOP 09 má celkem méně než 4000 členů. Kolik má těch aktivních? A kolik lidí je volilo v posledních volbách?

Jenže ODS na své členy zapomíná. Kongres se posune na co možná nejpozdější termín, určí se nadstandardní vložné, akce se udělá v nepříliš dostupném hotelu. Poplatek za členství ve straně se stanoví co možná nejvyšší. A i když to všechno členové překousnou, maximálně ztížíme vnitrostranickou diskusi.

Tytyty, běda, když řekneš něco jiného, než říkáme my. Vyloučíme tě. I toho jsme už byli svědky. Mimochodem, nebyl to i problém nechvalně slavných rebelů? Místo, aby si strana zachovala integritu, nechala se veřejně vydírat vlastními poslanci. Ti poslanci ovšem měli pravdu! (Jak by asi v této věci rozhodla členská základna? A voliči?) Následně došlo na veřejné handlování s trafikami a dál to už známe. Ptám se znovu, může taková strana řídit stát?

Legitimní lídr s vizí

S vnitrostranickou diskusí souvisí i nadcházející volba předsednictva strany. Namísto diskuse a volby mezi osobnostmi nás čeká volba předem vybraného kandidáta. Proč?! Proč si členové nemohou vybrat mezi osobnostmi a jejich vizemi? Opět uděláme chybu, protože volba bude předem daná a ztratí tak svou legitimitu. Silného lídra s legitimitou založenou na kongresovém střetu vyměníme za bezpečí a jistotu. Myslel jsem, že Petr Fiala nechce být pouhou stafáží a pleťovou maskou na vrásčité tváři ODS. To už jsme tu měli, když do čela ODS delegáti kongresu postavili Petra Nečase. A když pak dostal svou druhou šanci jako nezpochybnitelný kandidát na předsedu. Jak to bude mimochodem působit, když odhodlaná kandidátka na předsedkyni strany odstoupí z volby, aby umetla cestičku svému oponentovi?

Buď jak buď. Přál bych si, aby ODS našla svůj ztracený program a dokázala se za něj postavit. Přál bych si, aby ODS s novým vedením byla autentickou konzervativní pravicí, která přináší vizi a hledí do budoucnosti. Přál bych si, aby nový předseda pevně uchopil kormidlo strany a vedl jí jasným směrem. Bez přešlapování a kličkování, i když se to třeba někomu nebude líbit. Těch správných cest je určitě hodně. My si ale musíme vybrat jen jednu. Věřím, že nový lídr strany vrátí nejen legitimitu členské základně, ale bude k ní přistupovat s větší důvěrou, než k různým šíbrům a politickým podnikatelům ukrytým v příšeří.