Dnes už je těch portrétů tolik, že se na stěny nevešly, takže jména, fota a životopisy nositelů jsou v elektronické podobě k dispozici po stisknutí tlačítka na tabletu, umístěném na schodišti.
Udílet cenu jména zakladatele Svaté říše Římské navrhl v roce 1949 Kurt Pfeiffer se slovy: „Je nám ctí přednést návrh každoročního udělování mezinárodního ocenění za přínos k rozvoji porozumění v západní Evropě, činnost pro společenskou službu v zájmu lidstva a míru ve světě.“
Prvním nositelem se stal v roce 1950 Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi, jehož panevropská idea se stala nosnou myšlenkou nejstaršího hnutí za sjednocení Evropy – Panevropa-Union (1923). Podle nositele zakládající myšlenky měla jednotná Evropa stát na principech svobody, míru, blahobytu, kultury.
Od roku 1950 uteklo hodně vody. Dalšími nositeli Ceny se staly známé a významné osobnosti (např. v roce 1990 Václav Havel).
Nositelem Ceny pro rok 2015 se 14. května stal předseda Evropského parlamentu Martin Schulz.
To je představitel německé levicové strany SPD a tvrdý zastánce co největší integrace Evropy. Stává se jím v době, kdy finanční krize minulých let nejvíce zasáhla státy Evropské unie. Ekonomická data jsou neúprosná pro země, jako Řecko, Itálie, Portugalsko, Španělsko, ale i Francie. Čísla se mohou zdát chladná, ale demonstrace na náměstích rozhodně chladné nebyly a nejsou. Nezaměstnanost je v těchto zemích v desítkách procent, mezi mladými lidmi vždy dvojnásobná než průměr. Ve Španělsku a v Řecku roste popularita extrémně levicových stran.
Nespokojeny ale nejsou pouze země, kde obyvatelé demonstrují kvůli ekonomické situaci. V Kolíně n. R., Hamburku nebo i Stockholmu existuje obrovské napětí mezi domácími a imigranty. A to v době, kdy by na unijní půdě mělo být projednáváno sdílení kvót pro imigranty.
Nositelem Ceny se stal stejný Martin Schulz, který koncem minulého roku prohlásil, že Evropská unie zklamala, protože slibovala stabilitu a jistotu, a namísto toho nabízí deregulované trhy. Pokud vím, o slibování stability v zakládacích dokumentech EU není řeči. Deregulované trhy a deregulované prostředí v současné EU neexistují. Pan Schulz ale pléduje pro ještě větší regulaci, snížení volnosti, pro ještě méně svobody.
Vracím se k myšlence R. M. Coudenhove-Kalergi o svobodě, míru, blahobytu a kultuře. Nejsou problémy současné Evropské unie tak velké právě proto, že se od těch původních myšlenek, zvláště svobody, odvrátila? A není předseda EP Martin Schulz tím, kdo ty původní myšlenky buď vůbec nezná, a pokud ano, pak je vědomě neguje? Na jakých základech tedy současná Evropská unie stojí? Na těch původních, nebo na těch nějak uměle překroucených? A je právě Martin Schulz tím, kdo by měl být cenou, která zmiňuje rozvoj porozumění v Evropě, v době, kdy je jih našeho kontinentu ve varu a mnoho dalších zemí zneklidněno, dekorován?
Můžeme si s Václavem Havlem říci „To jsou mi ale paradoxy“. Ale ty paradoxy mají obrovský vliv na naše životy. Mají být strůjci takových politických paradoxů těmi, kdo stojí v čele evropských institucí?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
