Krejčík (ČSSD): Čas pro změnu Stanov ČSSD? Ano, ale...

A občas slyšíme třeba i následující slova, která zhruba ilustrují, o čem má být řeč:

„Je potřeba veřejnosti říct, jakým směrem se bude strana ubírat. Na tomto sjezdu by se měly změnit i stanovy, je potřeba je trochu‚ provětrat', abychom byli stranou rychlejší, akceschopnější a modernější." Milan Chovanec, 3. listopadu 2017, tisková konference po zasedání předsednictva ČSSD.

Asi se shodneme na tom, že pro změnu Stanov naší strany rozhodně nestačí výše uvedené politické zadání, neboť opravdu žádné jasné světlo do věci nepřináší. V dané věci nám naše stranické elity tedy moc nepomáhají. Ba co hůř, tak trochu si pletou pořadí, v kterém by se mělo dění okolo Stanov případně odehrát. Zastávám názor, že mám-li v úmyslu měnit Stanovy, musím nejprve vést řádnou vnitrostranickou debatu o tom, co má být cílem této změny.

Musíme si položit mnoho otázek a ve společné diskusi na ně hledat odpovědi. Dotkneme se základních kamenů stanov, kterými jsou například programové cíle? Posílíme práva členů strany na úkor orgánů strany? Jak vlastně budou vypadat orgány strany, včetně orgánů statutárních, rozhodčích a revizních? A jaký bude způsob jejich ustavování a vymezení jejich oprávnění? Má být vše jinak? Jak? Mnoho otázek… Teprve až ve chvíli, kdy budeme znát odpovědi, můžeme poměrně snadno a jednoduše hledat odpovídající formulace znění jednotlivých článků Stanov.

Čas rychle plyne. Sjezd se blíží. A tak na to jdeme sice s vervou, ale tak trochu z nesprávné strany. Co se dá dělat? Zpracujme tedy variantní návrhy a Sjezd rozhodne. Jen doufejme, že bude na Sjezdu vytvořen potřebný prostor k seriózní vnitrostranické debatě k předloženým návrhům. Zatím se ale spíš zdá, že tomu tak při jednodenním Sjezdu pravděpodobně nebude.

A aby toho nebylo dost, tak se v některých médiích a zvláště pak na sociálních sítích dokonce tu a tam objevují zcela „zaručené" informace, že za vším, co se teď ve straně děje, stojí vlastně nějací „loutkáři" a ti se teď pod pláštíkem změny Stanov jen rychle snaží odstranit ze Stanov „obtěžující" časové lhůty povinného členství ve straně, které jsou (zatím) nutnou podmínkou pro případ nominace kohokoli do vedoucích funkcí ve straně. Odstranit překážku a rychle otevřít dveře pro nové tváře… Opravdu je to ta jediná a správní cesta? Vše by tomu dle výroků našich vrcholných představitelů snad mohlo i nasvědčovat. Vytvořila se totiž podivná iluze, že nás teď může zachránit (jedině) nestraník, nebo v lepším případě včera nově přijatý člen strany. To strana opravdu nemá ve svých řadách nikoho, kdo by zvedl pomyslný padlý prapor a stoupnul si do jejího čela? To se mě snad ani nechce věřit!

Na co bychom rozhodně neměli zapomínat a co je nutné říct nahlas?

Například na to, že naše stávající stranická soustava má kořeny v devadesátých letech minulého století, kdy se strana původně chtěla opětovně vyprofilovat jako klasická masová strana. Avšak v průběhu více než dvaceti pěti let se z nás postupně stala téměř kartelová strana. Posílila stranická elita ve vedoucích pozicích strany a v jejích rukách je nyní koncentrována rozhodovací moc, nastala vysoká míra centralizace. Závislost strany na finančních příspěvcích státu se stala absolutní.

Řadoví členové strany jsou nyní odsunuti na vedlejší kolej, oslabily se vnitrostranické vazby a bohužel s tím také některé kontrolní mechanismy. Reálný vliv a význam členské základny a místních organizací je nyní minimální. Naše stranická soustava funguje převážně horizontálně, vertikální propojení je výrazně oslabeno.

Podrobným studiem našich Stanov dojdeme k nepřekvapivému závěru. Stanovy totiž obsahují celou řadu stop po všech novodobých etapách budovávání naší stranické soustavy. Nejsme tak zcela čistě kartelovou stranou, neboť máme i nadále znaky typické pro catch-all i masovou stranu. Tak trochu hybridní uspořádání…

Naštěstí máme něco, co nemá každá politická strana v České republice. Silné ideové a historické kořeny. Máme k dispozici geneticky zakořeněnou sociálně demokratickou ideologii, ze které naše strana vychází a od které je odvozen náš dlouhodobý program. To je naše nejvýznamnější aktivum a na to nesmíme zapomínat.

A snad ještě jedna faktická poznámka potvrzující, že naše Stanovy jsou stále živé… Víte, že se v novodobé historii ČSSD naše Stanovy měnily již 11×? Ano, je to tak. Bylo to v letech 1993, 1995, 1997, 1999, 2001, 2007, 2009, 2011, 2012, 2013 a poslední změna proběhla v roce 2015.

Co je možné za dané situace udělat?

V první řadě bych chtěl uvést, že zákon číslo 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, toho ve vztahu ke stanovám politických stran opravdu moc nevyžaduje, celkem deset taxativně uvedených informací, z nichž by nás měly nyní především zajímat nejméně tři z nich. Programové cíle, práva a povinnosti členů a orgány včetně orgánů statutárních, rozhodčích a revizních, způsob jejich ustavování a vymezení jejich oprávnění.

Obava, že ministerstvo vnitra neprovede v souladu s ustanovením § 11 citovaného zákona zápis do registru (což je vlastně všechno, co má udělat poté co prostuduje, zda se Stanovy neodchýlily od demokratických principů a dále zda obsahují obligatorní ustanovení), je neodůvodněná, nestrašme se.

A ještě něco. Již na první pohled je asi každému z nás zřejmé, že naše Stanovy obsahují nad rámec povinného také mnoho dalších fakultativních ustanovení, kterými si nad rámec zákona, a někdy velmi komplikovaně a nepružně, upravujeme pravidla vnitřního fungování strany. Sami se svazujeme různými kvótami, složitými matematickými výpočty, procedurami a nesmyslně dlouhými lhůtami.

To vše v konečném důsledku vytváří živnou půdu pro různé pletichy a „politické" dohody… Ideový obsah se upozaďuje nebo dokonce vytrácí, osobní vztahy a vazby naopak kvetou. Uvnitř si s tím možná ještě vystačíme, ale jak je vidět, volič nám to teď dává sežrat i s navijákem. Domnívám se proto, že zde je také značný prostor pro návrh případných změn.
Vzhledem k tomu, že neexistuje zcela jasné zadání jak a co ve Stanovách změnit, navrhuji postupovat tak, že připravíme variantní řešení, tzn. dva návrhy na úpravu Stanov.

První varianta – minimalistická. Bude řešit úpravu pouze v rozsahu případného odstranění či úpravy některých ustanovení Stanov technického charakteru (např. o lhůtách, termínech, koeficientech, apod.). Budeme se tedy pohybovat ve fakultativní části Stanov, tedy nad rámec povinností stanovených citovaným zákonem.

Druhá varianta – maximalistická. Budou spíše základní teze určené k vnitrostranické celostátní politické diskusi. Půjde o „těžká témata", která se budou zejména dotýkat programových cílů strany, práv a povinností členů, orgánů strany včetně orgánů statutárních, rozhodčích a revizních, způsob jejich ustavování a vymezení jejich oprávnění.

Obě varianty však bude spojovat jeden společný cíl. Zvýšit míru účasti jednotlivých členů strany a současně posílit roli základní politické a organizační jednotky strany, kterou je místní organizace.

Tak ať se nám dílo zdaří!

Miroslav Krejčík