Ministerstvo obrany vedené Martinem Stropnickým se pokusilo reflektovat dnešní špatnou situaci doplňování vojska nesmyslným plánem, který měl zrychlit zavedení odvodů, jež by se vyhlašovaly bez souhlasu parlamentu. Na tento nepromyšlený plán odpovídal i Petr Mach ve svém článku: „Proti primitivnímu obnovení odvodů postavme moderní vizi obrany“, kde se zabýval zlepšením postavení aktivních záloh.

Česká obranná politika by se opravdu měla opírat o aktivní zálohy jako o svoji páteř. A právě proto je nutná jejich kompletní reforma. Avšak nikoliv směrem ke Švýcarskému modelu, ale směrem k modelu Spojených států amerických. Vybudujme svoji obrannou politiku na třech hlavních pilířích: Profesionální armáda – Aktivní záloha (národní a krajská) – Jednotky „SOS“.

1. Profesionální armáda
Již dnes disponujeme kvalitně vycvičenou, avšak početně i materiálně nezabezpečenou armádou. Do vojska vstupují lidé dobrovolně a dostávají za to plat, který tvoří většinou jejich jediný zdroj příjmů. Armáda je pak také jediným jejich zaměstnáním. Celý koncept profesionální armády je v celku dobře nastaven. Profesionální armádu můžeme v případě ohrožení státu nasadit ve velmi krátké době, bez obav ohledně její úrovně výcviku. Počet osob včetně údržbářů, techniků i vojáků všech hodností v AČR se nyní pohybuje kolem 30 000[1]. Většině útvarů ale chybí lidské zdroje. Po jejich naplnění by mohl dosáhnout počet osob v profesionálním vojsku zhruba na 40 000.

2. Aktivní zálohy
S aktivní zálohou se doposud příliš nepracovalo. Počet tzv. záložáků dosahuje zhruba 1200. Zálohy by neměly tvořit pouze pěchotní sbor, který stráží infrastrukturu, ale měly by zrcadlit strukturu profesionální armády. Potřebujeme záložní piloty, tankisty, IT specialisty i doktory a další druhy mužstva. Dle PhDr. Libora Stejskala z Univerzity obrany vychází vydržování profesionálních vojáků nejen na těchto pozicích občany na 4-5 krát více peněz, než udržování stejné aktivní zálohy! Navíc záložáci přináší z civilního života do vojska mnohé inovativní prvky a zlepšují vztah armády a společnosti. Počet aktivních záloh by se měl pohybovat na dvojnásobku až trojnásobku profesionální armády. V případě ohrožení státu by tak nejen doplnili volná míst u profesionálního vojska, ale také vytvořili celou další strukturu nových (aktivovaných) útvarů a to jak pozemního vojska, tak i vzdušných sil. Navíc dnes spadají aktivní zálohy pouze pod krajská velitelství a nikoliv pod samostatné centrální velení.

Švýcarsko vs. USA
Ve Švýcarsku neexistuje profesionální armáda, dokonce je přímo ústavou spříseženstva zakázána. Vojsko zde funguje na miličním způsobu. Kvůli nízkému počtu Švýcarů musí ve válce, aby měla vůbec cenu, bojovat všichni. I počty rezervy, jež tvoří páteř milice, se kvůli hospodářské krizi vydatně snížily[2] (Stejskal 2014). Mezi velké bezpečnostní odlišnosti Švýcarska od České republiky počítejme i převážně hornatý povrch helvetské země a staletí relativně dobrých vztahů se sousedy.