Po přečtení tohoto článku mě to nedalo a reaguji poněkud odlišně. Pokud by se tyto tři nožky realizovaly podle jeho návrhů, až na některé výjimky, by toto byla cesta do pekla, tak jak to prokázaly již jiné západní země a po jejich překonané cestě by chtěl pan Čermák, aby se naše zdravotnictví ubíralo. Pro bohaté a doktory je jeho návrh dobrý. Doktor Čermák ví, o čem mluví. Návrhy, pokud by byly realizovány podle pana Čermáka, přinesou (ne)dostupnost zdravotní péče, jako je například v USA. Zapomněl na to, co je také v té nožičce "finanční efektivita" a to je na příklad korupce farmaceutického průmyslu a výrobců zdravotnických přístrojů a vybavení, čerpání peněz ze zdravotního pojištění na vykázané, pojišťovnou hrazené, ale nevykonané úkony, na zdravotnictví nabaleni zbyteční lobbisté, úředníci, pojišťovny, a další neefektivní černé díry. V tom je značná rezerva zdravotnictví. A nechat volnou ruku zdravotním pojišťovnám v dohodách s doktory a zdravotnickými zařízeními a povolit vznik dalších pojišťoven, to by byl další neblahý dopad na financování zdravotnictví. Zapomněl také, že již dnes je pro nízko příjmové skupiny obyvatel, a těch je dost, lékařská péče těžko dostupná. Ze svého se platí doplatky za léky, všechny potřebné léky a pomůcky pojišťovny nehradí. Mimo pojištění se platí zubaři, následná péče, potřebná kvalitní rehabilitace, další potřeby nejsou pojišťovnami hrazeny a pojištěnci si je platí sami. Aby přispěl doktor Čermák ke snížení čerpání prostředků ze zdravotního pojištění, může si i dnes založit ordinaci, nemocnici, lázeňskou péči, ale za své, a odmítnout smlouvy s pojišťovnami. Tak by mohli bohatí využívat jako samoplátci jeho nadstandardní kvalitní služby, nečerpat zdravotní pojištění, a solidárně systému ulehčit.
Peněz na skutečně potřebné procesy ve zdravotnictví by nebylo málo, kdyby se s těmi, které jsou k dispozici, řádně hospodařilo. Každý pracující občan povinně platí zdravotní pojištění. Stát do něj přidává z našich daní další nemalé prostředky. Bohužel, i u nás máme takové malé centrály, obdobné centrálám Evropské Unie v Bruselu. Je jich zde sedm a jmenují se Zdravotní pojišťovny a potřebný efekt nám také nepřinášejí. S našimi povinnými odvody na zdravotní pojištění, „podniká“ zatím sedm správních rad sedmi pojišťoven a jejich ředitelů. Spotřebují nejméně 3,5% ze všech prostředků, které jsou k dispozici pro zdravotnictví. Vezměme si pouze to dobré ze zkušeností, které jsou ve světě se zdravotním pojištěním občanů, a zkusme jít efektivnější cestou.
Na správu prostředků z veřejného povinného pojištění, by ve skutečnosti stačila jedna Všeobecná zdravotní pojišťovna a její pobočky a pouze do ní by šly peníze z povinného zdravotního pojištění a další nezbytné platby státu. Na režii jedné pojišťovny by tak stačilo maximálně 1,5% z celkového objemu zdrojů na zdravotnictví. Je nezbytné, aby byla pod státní správou a ve vlastnictví státu, s transparentní a veřejnou kontrolou vynakládaných prostředků. Vím, že teď vyskočí řada úředníků, lékařů, politiků pojišťoven a jejich správních rad a ředitelů, se sta tisícovými, mnohdy i vedlejšími příjmy, dotovanými také z našeho povinného zdravotního pojištění a z příspěvků státu, které jdou z našich daní a to jsou další zdroje, které do pojištění dává každý občan, že chci zpět socialistické zdravotnictví. Spíš se mi zdá, že to pseudosocialistické nakládání s našimi prostředky je nyní. Značná část prostředků, které jdou do zdravotnictví, se užije zbytečně a netransparentně. Prioritou financování zdravotnictví by mělo být dobře zaplatit lékaře, sestry a další nezbytný výkonný zdravotnický personál, především v nemocnicích a dalších zdravotnických zařízeních s nepřetržitou službou.
Použiju-li rétoriku EU, tak v současném systému pojišťoven existuje také pevné jádro a ty, kteří stojí na pokraji. Takovým okrajovým členem tohoto společenství je VZP a pevným jádrem je zbylých šest pojišťoven. VZP má většinu starší populace a logicky tím i větší náklady na jejich větší nemocnost a nemůže tak poskytovat takové „nadstandardy“, jako jádro šesti pojišťoven, které mají více členy mladšího a středního věku, bez větší a dlouhodobé nemocnosti. Tato situace tak systémově nespravedlivá a nesolidární.
Pokud by někdo chtěl podnikat ve zdravotním pojišťovnictví, tak by mohl, ale za svoje peníze a dále ze zdrojů těch občanů, kteří by chtěli do jejich podnikání přispívat. Tak by mohlo fungovat těch šest dalších zdravotních pojišťoven, ale bez příspěvků státu. Tyto pojišťovny by přispívaly na „nadstandardy“ těm občanům, kteří budou chtít navíc do těchto pojišťoven platit.
Bez elektronizace a sjednocení softwarů, se zdravotnictví, pokud chceme zvýšit jeho efektivitu a přívětivost pro pacienty, neobejde. Centrální množstevní nákupy, zejména náročnějších zařízení a vybavení, včetně nezbytných skupin léků, by ušetřilo značné finance, které by se mohly využít na platy lékařů a zdravotnického personálu. Rovněž koordinovaná a efektivní elektronizace našeho zdravotnictví, včetně elektronického předepisování léků, které se hradí ze zdravotního pojištění a řada z nich je dotovaná, a tím i jejich přehled a kontrola, nezbytností. V první etapě by se z elektronického systému předepisování léků měli vyjmout praktičtí obvodní lékaři, vychytat jeho případné problémy a postupně připravovat začlenění do systému i tuto skupinu lékařů. Těm by ale měl stát přispět na prokazatelné náklady, související s tímto systémem. Pokud se vše provede s rozumem a systémovými procesy, tak se ušetří nejenom miliardy pro potřebné náklady ve zdravotnictví, ale i čas nervy a zdraví pacientů, lékařů a nezbytného zdravotnického personálu.
Nevracejme se k tomu, čím by naše zdravotnictví, pokud bychom kopírovali otrocky systém západní, šlo cestou do pekel, stejně jako po likvidaci osvědčených systémů ve školství, kdy naše školství patřilo v souladu s odkazem Komenského, svoji kvalitou k předním v Evropě a nyní se postupně propadá.
(převzato z Profilu)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
