Dobrý den, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře. Já dnes budu mluvit mimořádně potichu, upozorňuji vás, pane místopředsedo a pane ministře, že paní senátorka Seitlová v uplynulých 15 minutách výrazně překročila hlukové limity podle stávajícího zákona, měla by dostat patřičnou pokutu, nejlépe 30 tisíc korun. Proto mluvím potichu, protože podle stávajícího zákona nemůžeme pořádat ani lázeňské koncerty, protože výrazně překračují stávající limity hluku.
Já jsem vás včera varoval, že 150 na dálnici je brnkačka proti tomu, co zažijeme dneska. Příjemně mě překvapilo, že to bylo ještě horší, než jsem si původně myslel.
My tady bojujeme za očkování. Já jsem si ověřil u pana ministra, že je to statisticky zcela nevýznamná skupina těch maminek, které z nějakých důvodů, ať už zdravotních, nebo jiných, prostě nechtějí se podrobit tomu povinnému očkování. Mimochodem, mezitím co my se tady o tom bavíme, tak bylo odhozeno v republice několik stovek, možná tisíc injekčních stříkaček, těch, co si píchají pervitin. Ti se očkují dobrovolně. Ti nepotřebují na to žádný zákon. A nám to často velmi vadí.
Pokud jde o hluk, to je samo o sobě velmi zajímavé. Hluk nám vadí, ale jak říká místopředseda Senátu Sobotka, člověk si zvykne i na radioaktivitu. Já jsem byl jednou na dovolené ve Španělsku, a protože ještě neplatil nový občanský zákoník, tak mně sice zkazili pohodu z dovolené, protože přímo před hotelem ve Španělsku byla rychlostní rychlodráha, kde každých asi 20 minut projel se šíleným rachotem ten vlak. Tak jsme říkali: Tady tedy nebudeme. Za 2 dny jsme vůbec nevěděli, že tam nějaký vlak jezdí. K nám když přijde někdo na návštěvu, musíme zastavit bicí hodiny, protože mu to vadí. U nás když přestanou bít, tak se divíme, že se něco stalo, protože už jsme si na to prostě zvykli.
Já si myslím, že by to chtělo méně emocí. Já si vzpomínám, kdy na nás hygiena chtěla, abychom každý den dezinfikovali dětská pískoviště horkou párou, což samozřejmě bylo nemožné, leda by tam byl zrovna parovod, tak bychom tam udělali dírku. Já jsem tehdy tomu pánovi odpověděl, že máme lepší nápad, že budeme sypat cement do těch pískovišť, zalijeme ho vodou. Ten písek ztvrdne a kluci nebudou holčičkám bourat bábovičky.
To jsou přesně ty příhody, kdy to je za hranou zdravého lidského rozumu. Já jsem měl sám takovou příhodu. Můj soused pode mnou měl oblíbenou desku Olympicu – Dynamit, je to už mnoho let, mně se ta písnička taky líbí, ale když jsem ji musel poslouchat každý den 100x dokola a slyšel jsem jenom ty basy, tak mě to štvalo, tak jsem za ním chodil a říkal jsem mu: Hele, já mám taky rádio. Co kdybys to trochu ztišil? Chlapec nedal pokoj, tak jsem jednou v sobotu v 5 hodin ráno na terasovou podlahu položil vrtačku a zapnul jsem ji. Nechal jsem ji hodinu běžet. Od té doby už jsem Dynamit nikdy neslyšel. Někdy existují i takovéto způsoby, jak se tomu bránit, takže pojďme... Světelné znečištění naštěstí není předmětem tohoto, což je taky velký hit. Tady jsme to probírali, když ještě byla paní senátorka Seitlová senátorkou, než poté byla zástupkyní ombudsmana, pamatuji na to, že ani tady nesmíme svítit těmi hlasovacími, protože to svítí nahoru. Všimněte si, co toho teď svítí nahoru. Všude jsme dali svítidla s deklíkem. V parcích je tma, že se tam lidé bojí, ale světelné znečištění se nám zmenšilo.
Takže já bych vás chtěl vybídnout... Je evidentní, co z té diskuse plyne, že 30 dní je absolutně nedostatečná doba. Ten jeden jediný, a máme jich tady ještě celou spoustu, by vyžadoval několikaměsíční probírání, tak, jak to má být se zákonem, probírat paragraf po paragrafu, ke každému se vyjádřit, u každého si říct, jestli by tam měl být, nebo neměl být. To tady v tomto není možné. Takže si myslím, že nejste schopni, prosím, hlasujte si, kdo si myslí, že to je špatně, tak ať hlasuje proti; kdo si myslí, že je to dobře, ať si hlasuje pro. Ale zapomeňte na to, že by se vám to tady podařilo opravit.
To si tady připadám jako automechanik, který má opravovat nového Superba, o kterém nic neví. A když, to je podstatně jednodušší, tak to hodíte na ten počítač, který vám vlastně všechno ukáže. Už to není zdaleka to, jak se muselo něco sbírat, nebo rozebírat.
Takže nechme ty maminky, které nechtějí očkovat, nesankcionujme je žádnými statisícovými nebo desetitisícovými pokutami, ono jich je velmi málo. Ty pokuty, já to tady budu opakovat pořád, jsme naprosto šílení. Podívejte se, jak může někdo pokutu z 500 tisíc snížit na 30! Tam vidíte jasně, že je to úplná blbost. Jestli někdo navrhl 500, tak na tom měl trvat, protože pro to měl důvod, nebo je to pitomost. Mohl ji snížit na 400. Ale udělat z 500 najednou 30, to vidíte, že je logický nesmysl.
My pořád, budete to mít v dalších zákonech, pokuty, pokuty, pokuty. Akorát že je potom neumíme vybrat, a to právě vede k té neúctě k právu, protože když je neumíme vybrat, tak je nikdo neplatí.
Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Jaroslav Kubera
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
