Jako praktikující architekt a urbanista se pokusím srozumitelně shrnout poslední poznatky a zkušenosti týkající se podobných záměrů jak z Čech, tak i Evropy.
Satelitní výstavba rodinných domů je přirozeným vývojem a důsledkem společenských změn v 2. polovině 20. století v Evropě a Severní Americe. Zpoždění tohoto vývoje v Čechách důsledkem komunistického režimu se dá brát jako výhoda – můžeme se poučit z pokročilejšího vývoje v západní Evropě a Americe. O tuto výhodu ale v poslední době nenávratně přicházíme – s nedozírnými následky.
Satelitní výstavba je založena zejména na společenském statusu vlastnictví rodinného domu a zisku developera, který tato touha po vlastním bydlení umožňuje. Hybatelem velkých záměrů je tedy v první řadě zisk developera, jemuž je podřízeno vše, včetně minimalizace nákladů do níž spadá i zadávání stavebních zakázek levnějším firmám ze vzdálenějších částí republiky. Developer tedy není samaritán, jak se někdy může zdát, ale vždy obchodník. Konečným zúčtováním pro něj vše končí a odchází ze scény.
Veřejné prostory satelitu ale musí město následně udržovat, a to včetně nutných oprav, úklidu, odklízení sněhu, sekání trávy, provozu veřejného osvětlení apod.. Komunikace satelitů bývají díky rozvolněné zástavbě neúměrně dlouhé a tudíž i finančně náročné. Městu, či Technickým službám následně nezbývá než tyto náklady rozprostřít na své obyvatele. Pro nové obyvatele však bývá výhodnější ponechat si pražské trvalé bydliště, což znamená i placení daní, tj. zisku z kterého je zajištěn provoz města, v Praze.
Dalším negativem je doprava. Odlehlost satelitů nutí k dojíždění automobilem, čímž jsou zatěžovány místní komunikace. Je nutné si uvědomit že např. 50 bytů = 50 automobilů, jejichž většina pojede jedním směrem (na Prahu), a to v přibližně stejném čase. Což má za následek vynucenou změnu hlavních silnic, intervalů na semaforech, apod.. V případě hromadné dopravy se zajížďka autobusu projeví zvýšením jízdného (či nutností dotovat linky městem, tedy jeho obyvateli) a prodloužením samotné jízdní doby.
Důležitým aspektem je i zásah do krajiny a sociální důsledky satelitní výstavby. Nevhodná parcelace hnaná maximalizací zisku vede k jednotvárným úzkým ulicím, na nichž nelze po odstavení automobilů téměř projet. Ve spleti ulic a křižovatek bez orientačních bodů se člověk snadno ztrácí, veřejný prostor jak ho známe zde prakticky neexistuje. Pokud není satelit v těsné blízkosti centra města, nejsou zde obchody ani služby (jestliže vzniknou jako snaha developera, nejsou rentabilní a brzy zanikají), což degraduje celou výstavbu ve většině případů na pouhý prostor pro přespání.
Společenský vývoj vedl v západním světě k opuštění urbanistické teorie o zónování (zóny: bydlení, práce, rekreace a doprava) a vrátil se zpět k přirozenému provazování těchto funkcí. Satelitní výstavba je v západním světě v měřítku, v jakém se praktikuje v Čechách, již několik desetiletí přežitkem. V Belgii, která došla ve vývoji nejdále se projevuje kontinuální zástavba krajiny, kdy jedna vesnice přechází bez přestávky v druhou, jako neřešitelný problém. Minimalizací důsledků se bude zabývat několik následujících generací.
Velmi komplexní problém jsem se snažil srozumitelně a prakticky shrnout v poměrně malém textovém rozsahu a jsem si vědom že jsem nezmínil všechny jeho aspekty (např. zabírání volné krajiny a zemědělské půdy, apod.). Zájemcům o tuto problematiku doporučuji např. knihy Sídelní kaše, Obraz města, Genius loci, Ekonomické a bezpečností dopady (sub)urbanizace, Vývoj a využití ploch v Česku, apod..
Na závěr bych rád apeloval na spoluobčany a zejména nově zvolené zástupce města, aby při pohledu na lákavou a na první pohled finančně výhodnou nabídku developerů, zvážili i svůj odkaz budoucím hostivickým generacím v podobě dlouhodobé finanční zátěže a nevratného a problémového zásahu do organismu města.
Ing. arch. Jakub Kuthan
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zeleni.cz
