Město Liberec požádá v nejbližších dnech okolní obce, aby mu solidárně pomohly se spolufinancováním svých základních škol. Žádost má přitom zcela logický podtext, protože liberecké školy navštěvují v opravdu hojné míře i děti mimoliberecké. Veškeré výdaje s jejich vzděláváním – vyjma platů učitelů a části provozních nákladů, které plynou od státu – ale hradí jen a pouze Liberečané, což se nám nezdá spravedlivé. A podtrhuje to fakt, že jde o milióny.

Předně je třeba říci, že školský zákon (561/2004 Sb.) ukládá v § 178 odst. 1 každé obci povinnost zajistit na svém území povinnou školní docházku. Zjednodušeně řečeno, každá obec by buď měla zřizovat vlastní školu, nebo dohodou s jinou obcí zajistit vzdělávání dětí ve školách na jejím území. To se ale v reálu neděje. Jsou obce, především ty menší, jimž se školu stavět nechce či nevyplatí, přestože mají solidní rozvojový potenciál a nabízejí své území úspěšně k zabydlení. Jsou také obce, které vlastní školu mají, ale její kapacity jsou již vyčerpány. A konečně jsou i obce, jejichž občané (rodiče) vozí děti do Liberce ze své vůle buď proto, že naše školy mají lepší zvuk, nebo proto, že do krajského města míří za prací, takže souběžný svoz dětí je u nich přirozenou záležitostí. Ve všech těchto případech tedy končí žáci automaticky v libereckých základních školách a na útraty libereckých občanů.

Jak to vypadá v číslech?

- liberecké základní školy navštěvovalo ve školním roce 2014/2015 celkem 592 dětí z jiných obcí, v aktuálním školním roce to je pak již 618 dětí. Meziroční navýšení tedy tvoří jednu školní třídu, přičemž těch tříd je dnes dohromady takřka jednadvacet (při průměrné naplněnosti 30 žáků/ třída). To je jedna opravdu velká škola! Mimochodem, v Liberci je pouze jediná škola (Dobiášova), která má větší kapacitu, než by měla ta virtuální, složená právě jen z mimolibereckých dětí,