Jak je to s onou kvalitou/ nekvalitou libereckých základních škol? I na to se alespoň částečně pokoušíme odpovědět v dokumentu Přehled základních škol v Liberci a kritéria jejich srovnání (ke stažení ZDE), který jsme v rezortu školství připravili vůbec poprvé v historii. Informačně velmi hutný a čtenářsky ne úplně snadný text nemá za cíl ukázat, která škola je tou skutečně nejlepší a která se naopak drží na chvostu jakéhosi imaginárního žebříčku, ale představit aktivity a parametry všech našich 20 zápisových ZŠ vedle sebe v široké diverzitě hned 30 kritérií. Tím jedenatřicátým a neméně podstatným jsou pak aktuálně platné inspekční zprávy České školní inspekce (ke stažení ZDE).
Nemá asi smysl vést polemiky o tom, zda třicítka kategorií, které jsme po studiu různých projektů a po konzultaci s experty na školství i v kolegiu ředitelů ZŠ nakonec zařadili, je právě tím, co nejvíce zajímá laickou veřejnost. Přesto si myslím, že pro řadu čtenářů bude tento koncentrát informací v mnohém velmi překvapivý, protože v dané šíři dosud neuchopený. Z obecného pohledu je ale nejdůležitějších hned několik sdělení, která lze z daného textu jasně odvodit:
- nebojíme se jít cestou vzájemného srovnávání škol,
- ukazujeme, jaká kritéria jsou přitom pro nás důležitá,
- chceme na základě těchto kritérií stanovit skutečné indikátory kvality,
- budeme naplňování těchto indikátorů sledovat a vést o něm veřejné diskuze.
Náš nový přehledový materiál nemůže být brán jako dokonalý – zcela sebekriticky (jako inspirátor a jeden z hlavních autorů) musím říci, že některá kritéria mohou na první pohled vypadat vágně, stejně jako způsob jejich statistického vykazování. Na druhou stranu jsme vsadili výhradně na objektivní a měřitelné výstupy, které nelze pokřivit subjektivním výkladem. A konečně, některé související parametry (technický stav, infrastruktura aj.) nevypovídají výhradně o školách, ale i o jejich zřizovateli, tedy městu.
Jak na indikátory kvality?
Pokud v tuto chvíli zhruba víme, co naše školy (ne)dělají, můžeme přistoupit k druhému, zásadnějšímu kroku. V něm už se soustředíme na vymezení toho, co od škol skutečně očekáváme, a to na základě předem stanovených konkrétních ukazatelů kvality. Už v loňském roce jsem v prvním dokumentu rezortu s názvem Draft dalšího rozvoje předškolního a základního vzdělávání ve městě Liberec do roku 2020 (ke stažení ZDE) uvedl modelové schéma vzdělávací politiky statutárního města Liberec i se všemi jejími aktéry, kteří by se na definování jednotlivých nástrojů i požadavcích na VSTUPY (zejména mám na mysli vzdělávání jako proces nabývání poznatků a kompetencí) měli podílet (Draft, s. 19).
Uveďme si dvě ukázky toho, jak tento žádoucí proces dnes (ne)funguje – například při pohledu na kritéria 2.1 a 3.4 (Přehled, s. 9 a 24) je patrné, že rodiče jsou mnohdy do školské praxe zapojeni jen velmi málo a spíše pasivně. Musíme si zvyknout, že komunikace v tak významném veřejném prostoru, jakým školy jsou, nemůže být jednocestná, tedy od škol směrem k jejich okolí, ale obousměrná, přičemž počet zastoupených aktérů by se měl typově významně zvýšit. Z kritéria 2.11 (Přehled, s. 19-20) zase vyplývá, že ne všechny základní školy spolupracují se školami středními, ještě méně pak s těmi, jež mají technické zaměření. Což je při momentálních známých potřebách (nejen) libereckých zaměstnavatelů minimálně překvapivé. Přestože jsme teprve na samém počátku úvah, jakéže indikátory kvality školám stanovíme, je zjevné, že zintenzivnění aktivní komunikace s rodiči, ale i prostupnost vzdělávání s odbornými školami či potenciálními zaměstnavateli (např. na úrovni zavedení skutečného kariérního poradenství) bude zcela jistě mezi nimi.
Společné cíle, odlišné cesty
Na druhé straně je zřetelné, že musíme školám v tomto procesu ponechat značnou míru autonomie, jakou jim ostatně zaručuje i školský zákon. Chceme tedy definovat především společné konkrétní CÍLE, ale cesty, jimiž lze těchto cílů dosáhnout, si školy budou v podstatném rozsahu určovat samy. Na nás bude naplňování ukazatelů průběžně sledovat a vyhodnocovat. Jako zřizovatel v tom samozřejmě nebudeme osamoceni – (kromě vlastního sebehodnocení škol) chceme zapojit především školské rady, které jsou nyní spíše formálním orgánem, rodiče či třeba žáky (dnes například žákovský parlament či jakási tripartita funguje jen na jedné ZŠ). Už nyní ostatně mohou školské rady, které zahrnují zástupce za pedagogy, rodiče i zřizovatele, konzultovat s vedením škol text Přehledu a inspirovat se některými příklady praxe z jiných škol.
Poté, co jsme zahájili diskuzi o školství v Liberci pořádáním veřejných debat (od loňska se uskutečnily už tři), mohu říci, že nyní všeobecný prostor pro komunikaci o libereckých ZŠ otevíráme dokořán. Využijte ho, adresujte nám své připomínky i náměty, účastněte se veřejných diskuzí, ale především se aktivně zajímejte alespoň o tu školu, kterou navštěvují či budou navštěvovat vaše děti.
Ivan Langr, náměstek primátora Liberce pro školství, sociální věci, cestovní ruch a kulturu
Přílohy:
1. Přehled základních škol v Liberci a kritéria jejich srovnání - http://www.liberec.cz/files/vizitky_prilohy/prehled-zs_lbc_kriteria_15_16_rm.pdf
2. Inspekční zprávy ČŠI - http://www.liberec.cz/files/vizitky_prilohy/csi_komplet.pdf
3. Draft dalšího rozvoje předškolního a základního vzdělávání ve městě Liberec do roku 2020 - http://www.liberec.cz/files/dokumenty/odbory/odbor-skolstvi-kultury/draft-dalsiho-rozvoje-predskolniho-zakladniho-vzdelavani-ve-meste-liberec-do-roku-2020.pdf
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
