Klíč k demokracii? Většinová vůle společnosti: poučení z fiaska, zejména USA, v Afghánistánu lze v příštích letech přetavit ve vítězství, pokud si svobodný svět uvědomí, ve kterých zemích je možné pomocí zvenčí nastartovat budování svobodné společnosti.

Afghánci ukázali, že jimi nejsou. Desetiletí bojů je dovedlo zřejmě do stavu apatie. Neplatí to paušálně pro všechny Afghánce a z tohoto pohledu byla slova amerického prezidenta Bidena hloupá. Hloupé jsou i články, které posílají Afghánce div ne do středověku. Každý normální člověk chce být svobodný, už ale dost lidí nechce z různých příčin dopřát svobodu jiným. Jakkoli se teď bandy hrdlořezů z Tálibánu opájejí vítězstvím, stejně jim časem bude k ničemu. Jen mezitím miliónům lidí zničí životy, či jich řadu dokonce o život připraví. Je to stejné, jako komunismus v Československu. Blbost a selhání jedné generace, kterou zavařila mnoha svým následovníkům na dlouhá desetiletí.

Je jasné, že teď asi svobodný svět přejde na nějaký čas chuť za svými hranicemi komukoli pomoci. Ale přesto by neměl boj s totalitami vzdávat už jen proto, že se vzájemnou podporou rozlézají po světě jako rakovina. A diktátoři poslední roky našli způsob, jak totality s hrstkou oddaných hrdlořezů držet. Je to vidět v Bělorusku, kde snad už jen trouba si může myslet, že v Lukašenkově ráji lidé touží trávit svoje životy. Nadějně vyhlížející situace ve Venezuele také neskončila dobře. Asi si leckdo myslí a napíše, že lidé touží žít pod kuratelou starých uslintaných dědků v Iránu. Opak je pravdou, ale teror islámských gard drží režim nad vodou zuby nehty za cenu šíleného teroru, kde popravy a kriminály jsou na denním pořádku. Když jsem v ulicích Teheránu viděl ženy, které bojovaly o každý centimetr, o který mohou posunout svoje šátky výš, bylo jasné, co si o náboženském fanatismu vládnoucí bandy myslí. A zoufalý boj statečných obyvatel Hongkongu byl vzorovou ukázkou, jak se násilím láme touha lidí po svobodě.

V sobotu si připomeneme 53. výročí okupace naší země vojsky Varšavské smlouvy. I náš národ si prožil  zničení naděje na svobodu na dalších dvacet roků. Jen ekonomickým krachem nesmyslného pokusu o komunistickou společnost a vzácnou politickou konstelací jsme se svobody, dost překvapivě, dočkali. Dnes se velká část našich spoluobčanů k ideálům svobody chová nenávistně. Tak pozor na ně! Svoboda není automatická a zadarmo.