Lorencová (ANO): Sněmovna neměla dost odvahy se s tímto problémem poprat už dávno

Vážené kolegyně, vážení kolegové. Kauzou OKD, která se mne samozřejmě bezprostředně dotýká, se zabývám dlouhá léta. Už si ani netroufám odhadnout, kolik let. Protože jsem se dostala ke slovu dnes, vlastně až poté, co zásadní argumenty už řekli moji předřečníci, tak si jenom dovolím připomenout ještě pár dalších. Ale připomínám zároveň, že toto všechno, co jsme slyšeli jak od mého kolegy Josefa Hájka, který má perfektní přehled a perfektně připravenou řeč, tak od kolegy zleva, od kolegy Grebeníčka. To jsou věci, které v podstatě byly zveřejněny už někdy před 12 lety.

Některé z nich sice zveřejněny měly být, ale nebyly. Když jsem natočila reportáž na téma privatizace OKD a privatizace bytů OKD, kterou jsem několikrát podle pokynů vedení té skupiny reportérů přepracovávala, protože se jim neustále zdála ne úplně v pořádku, pořád tam byly nějaké obavy, abych se někoho nedotkla a abych snad někoho neurazila, tak jsem ji několikrát přepracovala. Nakonec z mých původních několika hodin, kdy se objevilo už ono dnes už známé a i mediálně prezentované tvrzení, že tehdejší hejtman Severomoravského kraje bral neomaleně tři miliony za svoji účast v dozorčí radě, že bohužel i kolegové, i odbory tam měly svého zástupce, který místo aby hájil zájmy zaměstnanců OKD, tak si tam přihříval svoji polívčičku, pravda už jenom za jeden milion nebo plus minus jeden milion. Rozhodně podstatná část těch informací už byla k dispozici.

Já jenom nechápu, jak je možné, že celá ta léta přece všichni věděli, co se stalo za zločin. Všichni věděli, co se tady kolem OKD, kolem privatizace OKD, kolem toho, čím si procházejí i ti obyvatelé bytů na severní Moravě, kdy nevědí, jak vlastně dopadnou, jestli zítra budou mít ještě střechu nad hlavou, protože neutáhnou finančně neustále se zvyšující nájemné ze strany firem pana Bakaly, prostě celá ta záležitost je 25 let na stole, když to zjednoduším.

Chci jenom připomenout, kdo nám to sem přišel privatizovat. Pan Bakala. Kdo je pan Bakala? Pan Bakala - nevyučený nebo nedoučený krejčí z Opavy, který emigroval, tam si dodělal nějakou školu v Kanadě a vrátil se nám sem radit, byl poradcem tedy u tehdejšího prezidenta Václava Havla spolu s několika samozřejmě dalšími poradci, ale přijel radit, jak máme tu privatizaci uchopit, jak to máme všechno tady privatizovat. Dělal překladatele, tlumočníka těm, kteří přijeli z té tehdy obdivované ciziny, ze západu nám říkat, jak privatizace má proběhnout. On dělal tlumočníka například při pokusech o privatizaci Litvínova. Nebyl to nikdo, kdo by přijel a měl - on byl tak trochu podobný Viktoru Koženému, ale nebyl to nikdo, kdo by přijel a měl u sebe balík peněz, se kterými by mohl jít a něco koupit. Něco tak velkého, jak byly doly OKD, už vůbec ne. Prostě dopadlo to tak, jak to dopadlo. Uplynulo mezi tím několik let a pan Bakala se stal vlastníkem nejenom dolu OKD, ale stal se i vlastníkem jakéhosi bonusu, který mu tam tehdejší vlády velkoryse přihodily. Když už ses tak obětoval a privatizoval jsi OKD, tak tady máš ještě navíc. Přesně ty firmy, které tady před chvílí - ne před chvílí, ale před několika dny - uváděl kolega Hájek. A jako součást toho byly i byty OKD.

Já jsem vždycky velmi skromná, pokud jde o nárok na čas u tohoto mikrofonu. Dnes si to trochu vynahradím, takže se omlouvám všem. Chci se věnovat teď, alespoň chvíli, právě privatizaci, v uvozovkách privatizaci, bytů OKD. Já to dodnes nepovažuji za majetek těch, kteří to privatizovali takzvaně, protože to bylo privatizováno v rozporu s normálně uvažujícím mozkem. To prostě nebyla privatizace, to byla krádež za bílého dne, bezostyšná, naprosto drzá krádež za bílého dne. Když jsem točila s členem tehdejší ještě federální vlády Tomášem Ježkem, tak mi vysvětloval, že za federace přijali usnesení, aby zabránili tomu, čeho se obávali, to znamená, aby ty byty nakonec nezískal nějaký spekulant, aby nějakou formou nebyli ti, kteří v nich žijí, o ty byty, o střechu nad hlavou připraveni. Nikdy OKD v jakékoliv podobě toto nařízení nepřijalo za své. Prostě se všichni tvářili, jako by to bylo v pořádku, jako by způsob, jakým došlo k privatizaci bytů, byl v pořádku. On v pořádku opravdu nebyl. Já bych vám přála z celého srdce, abyste byli se mnou přítomni natáčení, při kterém vám vypráví vdova po krátce předtím zesnulém havíři, s nímž žila v bytě OKD dlouhá léta, třeba dvacet třicet let, ten člověk zemře a za OKD tam přiběhne okamžitě někdo s novou smlouvou a těmto vdovám, kterým ještě neuschly slzy na tváři po ztrátě blízkého člověka, podstrčí smlouvu na dobu určitou, to znamená na jeden rok od data podepsání. Od žen, které to prožily, mám od nich dopisy, mám je natočené. Pokud by někoho z vás zajímaly podrobnosti, tak jsem ochotna vám poskytnout i doslovné přepisy. Do bytů, kde bydlí skutečně ti, kteří tam dlouhá léta žijí a pracovali v havírně, jejich manželky, není investováno téměř nic. Zato je investováno do takzvaných rezidenčních čtvrtí. Jdou tam vystavěné reprezentační byty, ale nedělá se žádný rozdíl ve výši nájemného. Máš třípokojový byt, platíš z něj. Je jedno, v jakém stavu se ten byt nachází.

Ještě bych chtěla říct, někdy před čtyřmi pěti lety nám velmi zbohatla jedna obec v jižních Čechách, možná jste to zaznamenali, obec Modrava. Přímo zázračně tam najednou - to je obec, která má asi 70 obyvatel, možná 50 čísel, víc jich tam asi není, ale najednou se objevily obrovské příjmy. Ta obec začala stavět lukrativní domy, bazény, chce tam investovat do nějakých zvláštních vybavení. Odkud se ty peníze vzaly? Je to, aby asi Ostrava nebo severní Morava nedostala opravdu ani korunu z OKD, tak jsou to daně, které když obchodovalo NWR na burze, tak jsou to daně, které pan Bakala měl odvést na severní Moravu, přinejmenším na severní Moravu, aby alespoň zčásti se k těm penězům dostali ti, kterým skutečně patřily. Neodvedl. Jsou investovány v Modravě. Nikdo neví a není vlastně už cesta, jak je vrátit zpátky.

Chci ještě říct, že kdyby někdo pochyboval o tom, že k privatizaci bytů OKD, pozemků, firem, o kterých tady kolega Hájek hovořil, o kterých hovořil i kolega Grebeníček, kdyby někdo pochyboval, mám tady kopii části privatizačního projektu OKD. (Ukazuje.) To je jedna věc. Druhá věc. Kdybych chtěla přinést všechnu dokumentaci, kterou jsem shromáždila za ta léta, tak bych ji neunesla. Minimálně dvanáct patnáct kilo toho je. Je toho neuvěřitelně moc a já se jenom divím tomu, že tato Sněmovna neměla dost odvahy se s tímto problémem, což je obrovský problém podle mě, poprat už dávno.

Prostě, měli jsme tady velkolepé, velkorysé, štědré vladaře na začátku devadesátých let a posléze rovněž v těch letech dalších, kteří se pasovali do role štědrých dárců a rozdávali plnými hrstmi něco, co jim ani zdaleka nepatřilo. Stát má jedinou povinnost, povinnost starat se o každého občana. Dokud tady budou občané, kteří budou mít oprávněný pocit, že jejich práva jsou pošlapávána, že stát s tím, aby oni dosáhli na svá práva nic není schopen udělat a nechce nic udělat, do té doby to bude velmi špatný stát, velmi špatné vedení státu.

Já se omlouvám, že jsem vám zabrala poněkud více času než je mým zvykem. Zdaleka jsem neřekla všechno, co jsem chtěla říct. Je toho ještě hodně. A já se bohužel obávám, že to není naposled, kdy u tohoto pultíku s tímto problémem jsem. A prosím všechny, podpořte návrh kolegy Hájka na usnesení Sněmovny. Velmi vás o to prosím. Argumentaci má opravdu perfektní. A já věřím, že se konečně s něčím aspoň pohne. (Potlesk v sále.)