Česká republika má povinnost euro zavést. Plyne to ze Smlouvy o přistoupení České republiky k EU. Podmínky této smlouvy sjednal hlavní vyjednavač tehdejšího premiéra Vladimíra Špidly, pan Pavel Telička, nynější lídr hnutí ANO do Evropského parlamentu. Je škoda, že tehdejší vyjednavači nevyjednali pro Českou republiku výjimku, abychom nemuseli euro zavádět.

Jsou země, které mají, pokud jde o euro, vyjednanou výjimku. Velká Británie nemusí zavést euro, britští vyjednavači to prosadili do Smlouvy o fungování Evropské unie. Také Dánsko nemusí euro přijmout. Dánové totiž smlouvu v roce 1992 odmítli v referendu a schválili ji až na podruhé, když jim ostatní do smlouvy přidali výjimku ze zavedení eura.

My výjimku sjednanou nemáme. Není tedy na nás, jestli euro zavedeme, ani není na nás, kdy ho zavedeme. Euro u nás zavede Evropská unie rozhodnutím Rady ministrů na základě návrhu Evropské komise podle článku 140, odst. 2 Smlouvy o fungování EU[1]. Naši žádost tedy Evropská unie nepotřebuje k tomu, aby bylo u nás euro zavedeno.

Euro může České republice způsobit velké škody. Jak těmto škodám zabránit?

Proč euro škodí

Lidé dobře vědí, proč euro v České republice nechtějí. Vidí, kam přivedla společná měna Řecko a další krachující státy eurozóny. Vidí, jaké obrovské částky posílají ostatní členové eurozóny na záchranu těchto států.

Problémy, do kterých se eurozóna dostala, jsou zákonité a byly předvídány. Slavný ekonom Milton Friedman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, v roce 2002, kdy euro vzniklo, předvídal, že se eurozóna do 10 – 15 let rozpadne. Říkal, že jedna měna pro různé země je problém, je to experiment, který ještě nikdy nikde nefungoval. Říkal, že dříve či později se některá země dostane do problémů, které nebudou řešitelné bez vlastní měny. Nebo budou řešitelné jen za cenu obrovských finančních transferů na záchranu krachující ekonomiky. To se teď děje v Řecku. Řecko dostalo od eurozóny půjčku 240 miliard eur (6700 miliard korun), kterou jednak nebude schopno splatit a jednak mu nijak nepomáhá z bídy, do které se vinou eura dostalo.

Ve své knize z roku 2002, Úskalí evropské integrace, jsem uvedl: „Zastávám názor, že než měnově integrovat nesourodné oblasti, tím je poškodit a pak zachraňovat penězi cizích daňových poplatníků, je lepší zachovat si vlastní měnu.“[2]

Měna, to totiž nejsou jen peníze, které používáme k placení. Měna má i svůj kurz, který je obrovsky důležitou veličinou pro každou ekonomiku.

Když je měna příliš silná (drahá) nebo příliš slabá (laciná), způsobuje to vážné problémy. Kurz je cena, za kterou cizinci měnu pořizují, když u vás chtějí něco nakupovat. Když je měna příliš silná, nebude k vám nikdo chtít jezdit na dovolenou, nebude od vás chtít nikdo kupovat žádné zboží. Vaše ekonomika bude ochromena.

Každé ekonomice vyhovuje úplně jiný kurz. Jiný kurz má koruna, jiný kurz má britská libra. Dříve jiný kurz měla německá marka, jiný kurz měla řecká drachma. Dnes má Německo i Řecko jeden kurz. Pro Řecko, slabou ekonomiku, je euro moc silné. Pro Německo, silnou ekonomiku, je zase euro příliš slabé. Euro je zkrátka takový průměr.

Důsledky tohoto zprůměrování evropské ekonomiky do jednoho kurzu jsou dalekosáhlé. Euro je na Řecko moc drahé. Nikdo nekupuje euro, aby v Řecku investoval, aby tam něco vyráběl. Výroba v Řecku klesla a nezaměstnanost rostla. Naopak pro Německo je euro moc levné. Německý export roste a nezaměstnanost klesá. Německý růst výroby a exportu je ale umělý a je vykoupen úpadkem Řecka.

V Řecku panuje beznaděj a mladí nemají žádné vyhlídky. Mladí Řekové odcházejí do Německa. Platí daně v Německu. Řecký rozpočet je v deficitu, německý v přebytku. Němci posílají do Řecka obrovské sumy formou půjček a řecký dluh vůči Německu roste. Řekové musí výměnou za půjčky plnit německé požadavky – např. zvyšovat daně, což ale jejich ekonomice dále ubližuje. V Řecku roste nenávist vůči Němcům, v Německu roste nenávist vůči Řekům. Euro evropské ekonomiky ničí a rozeštvává jednotlivé národy proti sobě.

Stav řecké ekonomiky je nyní žalostný. Míra nezaměstnanosti je v Řecku na 28 procentech, mezi mladými dokonce na 60 procentech. Výkon řecké ekonomiky se oproti roku 2008 propadl o čtvrtinu.

Když se rozdělila československá měna a vznikly samostatná česká koruna a samostatná slovenská koruna, stala se velmi přirozená věc: Slovensko bylo tehdy slabší ekonomikou. Jakmile zavedlo svoji měnu, ta proti české oslabila. Koupit slovenskou korunu bylo najednou pro všechny cizince levnější. Na Slovensko začalo jezdit více turistů, začaly růst investice do slovenské ekonomiky. Slovenská ekonomika začala více exportovat a začala růst.

Přesně to nyní potřebuje Řecko. Dokud bude mít Řecko za svoji měnu euro, nebude řecká ekonomika schopna odrazu ode dna. Bude pořád v područí Evropské centrální banky a bude pořád závislá na finanční pomoci od silnějších členů eurozóny.

Euro je jednosměrná ulička

Smlouva o fungování EU je napsaná tak, že eurozóna je jednosměrnou uličkou. Dá se do ní vstoupit, ale nedá se z ní vystoupit.

Smlouvy zakazují státům, které jednou vstoupily do eurozóny znovu zavést vlastní měnu. Sice lze vypovědět samotnou Smlouvu o EU, tím by ale skončila nejen povinnost mít euro, ale skončilo by i celé členství země v Evropské unii. Řecko je tak ve velmi komplikované situaci. Euro je pro něj problém, ale Řekové nechtějí s eurem zahodit celé členství v EU.