Šumava stojí na křižovatce, už zase. Žiji na Šumavě 43 rokem a profesně se tématem Národního parku Šumava zabývám již 20 let. Už neumím přesně spočítat, kolikrát jsme na nějaké šumavské křižovatce všichni stáli. Pokaždé, když už Šumava někam jela, přišly volby, změna ministra, změna režimu a hle, opět stojíme zpět křižovatce. Každá křižovatka má svůj tvar s různým počtem směrů kam se vydat dál. Protože se na Šumavě na křižovatky neustále vracíme, myslím, že tvar šumavské křižovatky nejlépe vystihuje kruhový objezd, na kterém se točíme neustále dokola. Zdá se, že z něho vedou jen dva výjezdy, směr divočina nebo směr život.
V Horní Plané byla ale všemi skloňována cesta třetím směrem. Hovořilo se o cestě, na které je místo pro jak divočinu, tak pro lidi. Hovořilo se o naději, které ale ve světle nově připravované novely zákona o ochraně přírody téměř nikdo nevěřil. Všichni zúčastnění, bez rozdílu zda byli z Čech, Bavorska nebo Rakouska vyzdvihovali prioritu prostoru pro slušný a reálný život místních obyvatel, místních podnikatelů, místních farmářů, místních lesníků a jejich zapojení do stanovení dalšího směru jízdy. Tak jak je to ostatně všude na světě. Stejný názor zastávalo i MŽP s tím, že připravovaná novela Zákona o ochraně přírody a krajiny prý dá do rukou právě místním autoritám možnost spolupodílet se na rozhodování prostřednictvím tzv. opatření obecné povahy. To má být jako nástroj řízení parku zakomponováno do novely. Až sem, téměř idyla.
Má to ale jeden háček. Ryze šumavský háček. Na jednání totiž nebyli přítomni žádní ekofanatici. Při pomyšlení na opatření obecné povahy mě osobně jímá hrůza.
Myslím, že oprávněná, na základě vlastních, praktických zkušeností. Opatření obecné povahy možná bude se zapojením místních autorit fungovat ve všech ostatních národních parcích, ale nebude fungovat na Šumavě. Opatření obecné povahy totiž může soudně napadnout kdokoli, nejenom nevládní organizace, ale také jediná fyzická osoba, která si usmyslí, že vydaným opatřením byla krácena na svých právech. Soud se povleče, soud rozhodne, proti soudnímu rozhodnutí přijde odvolání, pak kasační stížnost a pak nejvyšší správní soud. A jedna jediná kauza se povleče třeba dva roky. Praxe v jiných našich národních parcích neznámá, ale v NP Šumava naprosto běžná. Pokud se opatření obecné povahy, podle novely zákona o ochraně přírody a krajiny, kterou připravuje MŽP má stát standardním nástrojem managementu NP Šumava, nebude vydáno jen jedno. Bude jich celá řada. Předpokládám, že až vyjde (já věřím, že se to nikdy nepovede) taková novela Zákona o ochraně přírody, tak se do každé šumavské obce přistěhuje nejméně jeden ekologický aktivista a každým opatřením obecné povahy se bude (coby místní občan) cítit krácen na svých právech. Třeba na právu na klid v lese, nebo právu na prožitek z kůrovcem sežraného lesa, nebo právu klidného pozorování zvěře zrovna natruc v době jejího lovu, nebo na právu pozorovat samovolný vývoj přírody, či právu na sledování sukcese na loukách, právu na pozorování brouků na turistické stezce, aj. Oni si už něco jistě vymyslí. Prostě cokoli a soud o tom bude muset rozhodovat. Takže výsledkem Novely zákona o ochraně přírody s opatřením obecné povahy se na Šumavě nic neudělá.
A proto, stále a dokola opakuji, žádný obecný zákon, který má platit pro všechny národní parky v ČR, výjezd ze šumavské křižovatky nevyřeší. S opatřením obecné povahy, tedy nástrojem, který nahraje do karet všem ekofanatikům, zůstaneme na Šumavě nejenom na kruhovém objezdu, ale pak už definitivně v bludném kruhu, ze kterého už žádná cesta k životu nepovede. Chci věřit, že zákonodárci Šumavu v bludném kruhu nenechají.
Mgr. Jiří Mánek
místopředseda místního sdružení
člen regionální rady
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ODS
