Neziskové organizace zabývající se rovným zastoupením obou pohlaví v rozhodovacích procesech si tento den připomínají různými zajímavými akcemi a happeningy, zpravidla za všeobecného nezájmu oficiálních médií i politických reprezentací. Ženy sice netvoří ve společnosti menšinu a podle práva jsou již více než sto let u nás „rovnocennými občany“, přesto jsou jim, zvlášť v politice, stále kladeny do cesty více či méně viditelné překážky. Jde o společenské předsudky, stereotypy, různé druhy více či méně skryté diskriminace při sestavování kandidátních listin, větší zodpovědnost za výchovu a péči o děti i staré rodiče nebo domácnost atd. Nedávno provedený průzkum ukázal, že občané České republiky postupně ztrácejí zájem nejen o členství v politických stranách, ale odmítají se i veřejně angažovat. V roce 2002 se žádné politické aktivity nezúčastnila polovina Čechů, v roce 2010 to již byly dvě třetiny. Jedinou aktivitou zatím zůstává zájem podepisovat různé petice a zapojovat se do veřejného dění maximálně na jednorázových veřejných protestních akcích. Bohužel, klesá i ochota lidí jít k volbám. O tom jsme se přesvědčili v nedávných volbách do Evropského parlamentu, ke kterým dorazilo pouze 18 procent občanů. Lidé sledují veřejné a politické dění nanejvýš přes média a ta nám, bohužel, často předkládají spíše virtuální realitu, než že by pravdivě, fundovaně a nestranně informovala veřejnost. Kde hledat cesty z pasivity? Jedni hovoří o snížení věkové hranice voličů, jiní vytvářejí projekty se snahou vtáhnout studenty středních škol do problémů komunální politiky. Pozornost ale vzbuzují i výsledky výzkumů, kdy se ukazuje, že zbytečně stranou zůstává velká společenská skupina, a to jsou ženy. Ženy ve vyspělých západních demokraciích rozhodují volby a stále více se angažují v politice. V České republice ale oficiálně mají zájem o politiku především muži v mladším a středním věku. A vracíme se zase na začátek. Proč tomu tak u nás je? Odpověď není jednoduchá. Jedním z důvodů je fakt, že kandidátní listiny se nesestavují podle kvalit jednotlivých kandidujících, to by přece na nich muselo být žen mnohem více a i na volitelných místech. Často se hovoří o tom, že ženy do politiky nechtějí nebo že sympatizují jen s určitými stranami a to ještě pouze v některých obvodech. Proč ale na někde za stejnou stranu kandiduje 40 % a někde pouze 5 % žen?
Den rovnosti žen a mužů je příležitost zamyslet se nad všemi otázkami a začít seriózně a bez emocí i předsudků hledat řešení. Pro začátek dodávám. Ženy nejsou a nebudou lepšími nebo horšími političkami. Jsou prostě stejně dobré nebo špatné jako muži. Rovné šance pro vstup do politiky však zatím nemají. S nadsázkou lze konstatovat, že skutečné demokracie bude dosaženo poté, až bude v Parlamentu zasedat stejné procento hloupých žen jako mužů.
Soňa Marková, poslankyně, předsedkyně Komise žen při ÚV KSČM
Mgr. Soňa Marková
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kscm.cz