Hlavní cíle zůstávají po celá léta stejné: ekonomická stabilizace, zvýšení efektivity a transparentnosti, reforma systému vzdělávání lékařů a optimální využití evropských fondů. Bohužel se je ale většinou nedaří plnit. Zdravotnictví za vlády pravicových koalic dokonce utrpělo mnoha miliardové ztráty v důsledku navyšování DPH, restriktivní úhradovou vyhláškou a kursovou intervencí národní banky. Nezbytně nutné navýšení příjmů do systému veřejného zdravotního pojištění v podobě návratu k pravidelné valorizaci plateb za tzv. státní pojištěnce zmrazené za ministra Julínka, úpravou DPH na léky a zdravotnické prostředky a kultivací úhradových mechanismů, musí být nutně provázeno snížením zbytečných nákladů a zefektivněním zdravotních služeb.
Protože investice do zdravotnictví spolu s investicemi do vzdělávání a výzkumu patří k těm nejefektivnějším, je třeba také trvale zrušit stropy na pojistné u nejbohatších příjmů zavedené Topolánkovou vládou a celkově navýšit procento HDP vkládané do českého zdravotnictví aspoň na úroveň ostatních vyspělých evropských zemí tak, jak to dlouhodobě navrhuje KSČM. Současná vláda by také měla konečně najít odvahu na solidární srovnání výše plateb pojistného mezi OSVČ a zaměstnanci. Vyměřovací základ OSVČ je totiž stále pouze ve výši 50 procent daňového základu!
Ještě větší odvahu pak bude zřejmě třeba projevit k případnému zavedení tzv. cílené daně u cigaret tak, aby z každé prodané cigarety šla aspoň malá část přímo do zdravotnictví. Vždyť léčba důsledků kuřáctví stojí veřejný solidární systém desítky miliard korun ročně. Podle některých výzkumů to je dokonce sedm krát více než je přínos z tabákových daní do státního rozpočtu.
Druhou prioritou má být zvýšení efektivity a transparentnosti veřejného systému zdravotnictví. Vláda si hodně slibuje od zveřejňování smluv mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli zdravotní péče. Pokud to ale bude platit pouze pro VZP jako dosud a ne povinně pro všechny pojišťovny, tak to je spíše tak trochu nekalý boj v neprospěch největší zdravotní pojišťovny a jejich klientů. Zvlášť v situaci, kdy stále ještě není zakázáno provádět akvizici pojištěnců prostřednictvím třetích osob. Problém kolem zdravotních pojišťoven a jejich efektivity by ale vyřešila jedna zdravotní pojišťovna a důsledná kontrola protékajících veřejných financí tak, jak to od roku 2005 navrhuje KSČM. Je známo, že k největším ztrátám veřejných peněz dochází v oblasti nákupu zdravotnické přístrojové techniky, takže zřízení ministerské přístrojové komise lze jen přivítat. Stále také platí, že peníze vložené do prevence, jsou nejefektivnější.
Další prioritou se tak skutečně musí stát prevence nejzávažnějších onemocnění, která souvisí s demografickým vývojem a špatným životním stylem. Narůstající počty dětských a mladistvých obézních, kuřáků, požívajících alkohol a drogově závislých jsou alarmující! Nejen lékaři jistě přivítají avizované zjednodušení postgraduálního a celoživotního vzdělávání za pomoci zjednodušení procesu udělování akreditací a úpravou tzv. rezidenčních míst tak, aby bylo plně funkční a přispělo ke stabilizaci situace především v menších regionálních nemocnicích. Právo na kvalitní lékařskou péči mají totiž všichni občané České republiky, nejen ti, kteří žijí ve velkých městech. Samostatnou a velmi obtížnou kapitolou – nejen v oblasti zdravotnictví - bude optimální využití evropských fondů, z kterých chce ministerstvo podporovat především návaznou a superspecializovanou péči, dlouhodobě podfinancovanou péči o duševní zdraví, preventivní programy a již zmiňované vzdělávání zdravotníků. Ministerstvo se také hodlá soustředit na stabilní a spravedlivý úhradový mechanismus, po kterém je již dlouhá léta voláno a jeho kultivace konečně začala s pádem pravicové vládní koalice. Velkým problémem českého zdravotnictví zůstávají a všimlo si toho ve své poslední zprávě i OECD, objektivní, reprezentativní a hlavně ověřitelná data.
To bude těžký úkol pro ÚZIS a jeho nového ředitele. Má totiž za úkol vybudovat moderní zdravotní informační agenturu s cílem generování dat pro rozhodování ve zdravotnictví a zároveň i pro hodnocení kvality. Tato data by také měla sloužit poskytovatelům zdravotní péče k sebehodnocení a srovnání kvality péče a výsledků léčby s ostatními poskytovateli. Zcela v souladu s programem KSČM je avizovaná snaha vytvořit páteřní síť veřejných neziskových nemocnic, které by měly mít garantovanou smlouvu se zdravotní pojišťovnou a odpovídající platové podmínky pro zaměstnance.
V této souvislosti je nutné připomenout, že zákon o nestátních neziskových zdravotnických zařízeních byl již v minulosti díky snaze KSČM a ČSSD přijat. Následně ústavní soud zrušil část, která vyjmenovávala konkrétní nemocnice a samotný zákon, bohužel, zůstal kvůli odporu pravice na ministerstvu zdravotnictví nenaplněn. Nakonec byl nepohodlný zákon zcela zrušen za Nečasovy vlády. V důsledku stárnutí populace v České republice se stále palčivěji projevuje problém chybějící koncepce dlouhodobé paliativní a zdravotně-sociální péče. Proto je nezbytně nutné upřesnit definici následné a dlouhodobé péče, připravit kritéria pro přijetí a setrvání pacienta na lůžku a konečně po více než dvaceti letech také změnu úhradových mechanismů ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí.
Priority současného ministra zdravotnictví S. Němečka jsou tedy zcela v souladu s programem KSČM a je naší povinností důsledně kontrolovat vládu, aby tak jako vždy, nezůstalo pouze u planých slibů.
Soňa Marková, poslankyně PS PČR za KSČM,
místopředsedkyně Výboru pro zdravotnictví PS PČR,
stínová ministryně KSČM pro rezort zdravotnictví
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: KSČM
