Děkuji, pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Také náš výbor se zevrubně zabýval touto materií. Já bych si dovolil, než přečtu návrh usnesení, stručně shrnout diskusi, která se k této materii odehrávala na našem výboru. Zaprvé bych sám za sebe i za výbor se chtěl ohradit proti času, ve kterém jsme měli tento zákon projednávat. Když se podíváte na krycí list tohoto zákona, tak vidíte, že čas na projednávání tohoto zákona v Senátu uplyne 8. ledna příštího roku.
Já bych velmi prosil – v zásadě tento rok je sice prvním uceleným rokem působnosti této vlády, tak se dá ještě něco tolerovat – ale chtěl bych poprosit pana ministra Babiše, aby se v budoucnu neopakovala situace, kdy Senátu jsou předkládány nebo podávány návrhy zákonů, které nemůže řádně projednat.V Senátu prostě na takovouto práci nejsem zvyklý. Za normální situace bych samozřejmě mohl jako zpravodaj udělat mnohem víc práce pro to, abych mohl s klidným svědomím plénu Senátu navrhnout usnesení, nicméně v čase, kdy v minulém týdnu jsme dostali materii. Ve čtvrtek minulého týdne, kdy jsem odjížděl z Prahy, tak jsem ještě neměl stanovisko legislativního odboru Senátu, které mi následně došlo v pátek minulý týden, tak upřimně řečeno musím říci, že s krajním vypětím se mi podařilo získat stanoviska aspoň části měst a obcí a mého mateřského kraje. O ničem jiném jsem prostě nedokázal – nic jiného jsem nedokázal a nepovažuji takovouto přípravu na projednávání dostatečnou.
Co se týká vlastního návrhu, tak na tom je paradoxní to, že on se projednává poměrně dlouho, protože byl předložen poprvé v roce 2013, takže celá tato situace je paradoxní v tom, že průběh, kdy poprvé byl schválen vládou a předložen Poslanecké sněmovně, je neobyčejně dlouhý. Potom, jak známo, padla vláda, takže padl tento návrh pod stůl a byl touto vládou znovu přijat a obnoveno jeho navrhování.
Tento návrh přináší – určitě nebudu opakovat to, co tady říkal pan ministr, protože on podrobně tady popsal jednotlivé části, kterých se tento návrh týká, nicméně chtěl bych připojit svůj komentář a vlastně to, co proběhlo na výboru k tomuto návrhu zákona. Tento návrh zákona bez diskuse je dalším zásahem a snahou dále kodifikací zákonnou normou omezit pravomoci obcí, měst a krajů. Ústava České republiky obcím – a musím říci, že v prvním období porevolučním byly obce v ČR v rámci celé Evropy jedny z těch, které měly největší samostatná práva. Nicméně v poslední době, v posledních v zásadě desítkách let, nebo desetiletí – poslední desetiletí dochází k systematickému oklešťování těchto práv tím, že se obcím nařizují nejrůznější úkony, které ony musí vykonat, aby mohly hospodařit s vlastními prostředky.
Pan ministr tady správě řekl, že obce v celé řadě případů plní to, co je záměrem zákona a plní to dobrovolně. Já jsem přesvědčen o tom, že právě z Ústavy vyplývá, že obce tím že hospodaří samosprávně a samostatně pracují se svými prostředky, tak mají také právo samostatně svým občanům se zpovídat z toho, co dělají s prostředky, které jsou určeny jim a které obhospodařují ony. Já nemám a myslím, že ani náš výbor nemá nejmenší připomínky k tomu, aby stát si určoval podmínky, za kterých budou čerpány dotační tituly, za kterých budou čerpány nejrůznější individuální dotace, které jdou ze státního rozpočtu. Bezesporu má stát právo, aby si určil, jakým způsobem se bude zacházet i s průběžnými dotacemi na činnost obcí, jejichž zprostředkovatelským subjektem obce jsou. To jsou například peníze na školství, zdravotnictví, nebo sociální oblast.
V tomto smyslu samozřejmě je mnohem komplikovanější situace kraje, protože obec má díky samostatným prostředkům z daní zhruba 70 % vlastních příjmů dneska. Kdežto kraje mají samostatné příjmy zhruba z 30 % a ostatní jsou jim dávány prostřednictvím nejrůznějších dotací. Ale doposud byla praxe, že do značné míry kraj měl suverenitu v tom, jakým způsobem na základě obecných principů s těmito prostředky zacházel. Tento zákon dále upřesňuje a přímo kodifikuje, jakým způsobem obce, města a kraje mají postupovat, což z jedné strany může do určité míry znamenat, že se dopustíme méně chyb, ale na druhé straně to také znamená, že kontrolní orgány tak, jak je všichni tady známe, tak kontrolní orgány se nezabývají účelovostí záležitosti, to znamená, jestli byla poskytnuta na skutečně dobrý účel či nikoli, ale všechny kontrolní orgány, bohužel, musím konstatovat, postupují jednoznačně tak, že kontrolují administrativu. To znamená, zda byly dodrženy administrativní náležitosti a pokud nejsou dodrženy, tak je vůbec nezajímá účel, na co to bylo vynaloženo, jestli peníze šly tam, kam jít měly, to v zásadě ten kontrolní orgán vůbec nezajímá. Ale postihy jsou dané těm obcím. V mnoha případech dokonce i odebrání dotací potom je vyvoláváno tím, že nesplnily nějaký termín, překročily nějaký termín, z mého pohledu naprosté hlouposti. A to bohužel tento zákon částečně paradoxně zase na druhé straně umožňuje řešit, ale na druhé straně tím, že zavádí přesné postupy, tak těm kontrolním orgánům umožňuje daleko větší pravomoci než v současné době.
Já bezesporu považuji za pozitivní na tomto zákoně to, že poprvé konečně se zavádí systém opatření k nápravě, který umožňuje vyhovět požadavkům poskytovatele neuložit sankce k vrácení dotace a postupovat poněkud normálnějším způsobem. Zdá se mi také, že tzv. bagatelní přečiny, to je také velký posun, musím říct, že dokonce průlom do našeho právního řádu, protože doposud jsme tuto záležitost zde vůbec neměli. Znám desítky případů, kdy byly veřejné subjekty postihovány za řádově haléřové pochybení.
To bezesporu tento návrh odstraňuje, nicméně 1 tis. Kč, který je považován jako bagatelní záležitost, je z mého hlediska opravdu částka zcela minimální, prakticky bezvýznamná. Nicméně je to průlom a určitě a pevně doufám, že ministerstvo financí ve spolupráci samozřejmě se zákonodárci bude v této záležitosti dále pracovat a bude umožněno to, aby stát obce a zejména kontrolní orgány rozlišovaly, jestli ten přestupek při čerpání nebo poskytování dotace byl přestupek, který znamená zpronevěru peněz, kde není možné mít jakékoli slitování. Ale na druhé straně se nebude pokračovat to, co se teď rozšířilo, a musím bohužel říct, že v evropských prostředcích naprosto masově, že žadatelé dnes už se v podstatě bojí žádat o evropské dotace, nestojí jim to za to, protože jsou trestáni a perzekvováni za naprosto směšné přestupky, které nemají s účelem dotace vůbec nic společného.
Tento návrh tedy umožňuje do určité míry státu postupovat poněkud jinak, než v současné době, protože jak jistě dneska znáte, tak pokud nastoupil finanční úřad, tak po jistých změnách v minulosti došlo k tomu, že menší částky mohl odpustit z hlediska tzv. tvrdosti zákona krajský finanční úřad a potom finanční ředitelství.
Já tedy musím říct, že zkušenosti s finančním ředitelstvím já osobně mám velmi dobré, zvláště když tam byla paní ředitelka Frantová, která měla na starosti tyto záležitosti. Nicméně bylo naprosto katastrofální to, že obcím byly předepsány řádově deseti- nebo dokonce stamilionové pokuty, a to za administrativní pochybení, a nakonec po celém přezkoumání na finančním ředitelství z toho zpravidla, protože znovu říkám, že finanční ředitelství v tomto postupovalo zcela striktně, jestliže přišlo na to, že došlo k nějaké defraudaci peněz nebo poskytnutí peněz k jinému účelu, tak se prostě s nikým nebavilo. Ale na druhé straně, všechny ty administrativní pochybnosti, které kontrolní orgány vznesly, tak vyřešilo zpravidla nějakou sankcí v řádech desítek tisíc korun a odpuštěním vratky i náležitostí, protože tam hrály velkou roli také náležitosti, protože nabíhají úroky při celém tom procesu.
Takže v tomto smyslu je zákon malým průlomem do celé záležitosti, nicméně já využiji této příležitosti a požádám pana ministra, aby skutečně zvážil způsob, protože auditní orgán patří pod jeho gesci, aby zvážil způsob a nechal si předložit konkrétní příklady, jakým způsobem postupuje auditní orgán při stanovování sankcí, zejména při čerpání peněz v tomto období. Myslím si, že až to bude mít předložené a podívá se na to, podívá se na řadu případů, kdy to stanovení sankcí je velmi diskutabilní, když budu používat velmi mírný slovník, tak sám zváží, že tato praxe dál nemůže takto fungovat. My se totiž vystavujeme situaci, že nejenom, že nebudeme čerpat evropské peníze, to je v současné době už prakticky jasné a je jasné, že ty ztráty budou více jak 100 mld. Kč celkově. Ale díky současnému postupu auditního orgánu lze očekávat, že další ztráty budou ve vratkách, protože v současné době bude docházet k vyúčtování jednotlivých projektů v řádech, to si odvažuji dokonce říct, že to bude v desítkách miliard Kč, kde budou další ztráty.
Zdánlivě to s tímto materiálem nesouvisí, ale v zásadě ano, protože jak jsem říkal, tento materiál tam je jistým průlomem a mohu souhlasit s tvrzením ministerstva financí o tom, že do určité míry pro příští období EU nasazuje poněkud jiné možnosti, tzn. pevně doufám, že ten vývoj bude lepším směrem než v poslední době při čerpání současného období.
Toto, co teď tady říkám, to všechno bylo předmětem rozsáhlé diskuse na výboru. Myslím, že to, co jsem tady říkal sám za sebe, tak do značné míry říkám za celou řadu členů výboru, protože tam vesměs tyto záležitosti zazněly.
Výbor se nakonec usnesl na závěru, který vám nyní přečtu. Chtěl bych taktéž avizovat, protože jsem od té doby byl v kontaktu s ministerstvem financí, resp. s příslušným náměstkem zodpovědným, tak avizuji, že budu navrhovat ještě potom v podrobné rozpravě alternativní, další návrh, a sice prodloužení termínu nabytí účinnosti tohoto zákona na 1. 4. příštího roku. Tento návrh budu podávat jako jakýsi vstřícný krok, kde tento termín je minimální doba, za kterou mohou obce reagovat na nový zákon, který my v současné době pravděpodobně přijmeme.
Nyní tedy usnesení VUZP. Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Jana Gregora, náměstka ministra financí ČR, zpravodajské zprávě senátora Radko Martína a po rozpravě výbor:
1. doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona PS PČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Jedná se o 1 návrh, který tady zmiňoval pan ministr, že s ním nesouhlasí, tzn. v bodu 1 § 10 d), odst. 1 a 2, slova "3 roky" nahradit slovy "1 rok". Týká se to zveřejňování smluv, kdy ty smlouvy mají být zveřejněny na úřední desce dle tohoto návrhu 3 roky. Výbor se nakonec usnesl, že 1 rok by mohl stačit. Potom se mění účinnost zákona, a sice dnem 1. července 2015;
2. určuje zpravodajem výboru senátora Radko Martínka;
3. pověřuje Miloše Vystrčila, předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.
Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: senat.cz
