„Nažeňte do jednoho stáda koně, vlky, ovce a kočky, lišky a srnce, medvědy a kozy, zamkněte je do jedné ohrady a přinuťte je žít v tom nesmyslném houfu, jejž nazvete Společenský řád, a dodržovat společná pravidla, bude to nešťastné, nespokojené, fatálně rozklížené stádo, ve kterém se ani jeden boží tvor nebude cítit jako doma…“ Karel Čapek sice použil tato slova ve svém románu ve zcela jiné souvislosti, ovšem na inkluzi sednou jako zadek na mísu. V přeneseném slova smyslu nejsou lidé jen koně, jen vlci nebo jen ovce. Každý jsme nějaký a každý potřebujeme nějaké vlastní podmínky pro budoucí uplatnění v životě. A školou to začíná. Dnes se snaží nahnat inkluzí děti do jedné ohrady. Výsledkem bude fatálně rozklížené stádo.
Inkluze ve skutečnosti přinese naštvané a unavené pedagogy. Učit v jedné třídě s podprůměrnými žáky, průměrnými a nadprůměrnými znamená, že nemáte ve skutečnosti čas ani na jednu skupinu. Rodiče dětí průměrných a nadprůměrných budou zcela oprávněně poukazovat na skutečnost, že jejich děti brzdí ty podprůměrné. Děti mezi sebou, protože se s tím nepářou jako dospělí, dosáhnou nového bodu šikany. Jejich spolužáci s asistenty budou cílem posměchu. Děti s asistenty nedosáhnou na možnost být nejlepší ve své skupině, jako tomu bylo na speciálních školách. Tam měly alespoň šanci na soutěž mezi sobě rovnými, měly šanci na úspěch, který by je motivoval. Neúspěch inkluze a tedy politický neúspěch vlastní nebude připuštěn. Školy budou fackovány za blbé výsledky, a protože blbé výsledky znamenají mnoho problémů, budou snižovat laťku pro všechny.
Unifikace je špatná ve všech oblastech lidské činnosti. Unifikace ve školství je základem k průměrnosti všech. Neexistuje zdravá skutečná soutěž mezi školami tak, aby si rodiče mohli opravdu svobodně vybrat. K tomu všemu tu máme návrat k socialistickým praktikám a skrze ně výkladům jediné pravdy. Ekologismus, multikulturalismus a europeismus jako základ nové unifikované občanské společnosti už od základní školy. Hlavně aby někdo náhodou nevyčuhoval a nedej bože si od malička myslel něco jiného, než je to ideologicky schválené.
Inkluze znamená zahrnutí nebo přijetí do nějakého celku. Pro sociální inženýry znamená celek zjevně jednu množinu stejného. Jenže celek, v tomto případě společnost, je tvořen podmnožinami, které se vzájemně doplňují podle svých schopností. Inkluze je jen dalším umělým popřením lidské přirozenosti v řadě a bere ve skutečnosti rodičům právo svobodné volby pro své děti. Bere dětem prostor pro vlastní individuální rozvoj. Místo zániku praktických škol a násilného smíchání všech do jedné ohrady by bylo správné výrazně uvolnit pravidla mezi jednotlivými druhy základních škol a umožnit tak vznik různých podmnožin, ze kterých si rodiče budou moct vybrat adekvátně schopnostem svých dětí.
Všude platí, že řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. Platí to i ve škole. Inkluze v podání ministryně Valachové přinese jen tuny budoucích slabých řetězů. Ono to nakonec bude dost možná cílem. Státní moc měla s příliš mnoho individualisty vždycky problém, tak proč je nesejmout tak nějak preventivně už na základní škole. Vůbec bych se nedivil, kdyby někoho napadlo, že s inkluzí nesouhlasící rodiče by měli být „řešeni“ sociálkou, aby nezapomněli, že děti patří státu, a že je mají svěřené k výživě jen do doby, než se s nich stanou poslušní daňoví poplatníci. Ne, vážení. Stát patří nám, ne my jemu, natož snad naše děti.
František Matějka,
místopředseda Svobodných
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
