„Politické represe, které začaly už ve dnech únorového převratu, postupně zasahovaly stále větší okruh lidí, kteří byli označováni jako třídní nepřátelé. Po těch, které mohli komunisté považovat za své skutečné odpůrce, neboli funkcionářích demokratických politických stran, spolků a organizací, představitelích nekomunistické inteligence a studentech, označovaných za podlé vlastizrádce a imperialistické agenty, přišla řada na další obvykle celé sociální skupiny, jež nový režim potřeboval zastrašit nebo přímo zlikvidovat jako třídu: samostatně hospodařící rolníky, z nichž se stali kulaci, drobné živnostníky, řeholníky.“ Tolik citace z webu bojovniciprotitotalite.cz.

Přestože jsme daleko od táborů nucených prací a pomocných technických praporů, nemáme daleko k trestům bez soudu. Formy trestu jsou totiž různé. Když se podíváte na zákony, které z parlamentu lezou za poslední dekádu od nominálních komunistů a socialistů napříč politickými stranami bez rozdílu, jsou skupiny občanů trestány v podstatě každou chvíli. Že je to v souladu se zákony, vzniklými demokratickým procesem? Jistě. Jenže současná demokracie má ke skutečným občanským svobodám poměrně daleko. Tzv. elity si ji zprivatizovaly jako prostředek k ovládání lidu. Ukázkovým příkladem budiž uměle vytvořený spor mezi soukromými zaměstnanci a zaměstnavateli, aktuálně například skrze opatření, jakými jsou elektronická evidence tržeb, zákaz kouření v restauracích nebo kontrolní hlášení k DPH.