Podle právě předložené novely musí zaměstnavatelé “zabránit izolaci” a znevýhodnění zaměstnance, který by snad chtěl pracovat z pohodlí domova.
Jak takové odizolování bude vypadat povzbuzuje k práci fantazii. Bude zaměstnavatel povinně pořádat jednou týdně společný oběd? Večeři? Co když se i pak bude cítit zaměstnanec izolovaný? Povinná návštěva akvaparku? Výlety na hory? Pocit izolace je tak subjektivní kritérium, že přece nemůže být předmětem ochrany zaměstnance ze strany státu. Závidím zaměstnancům MPSV, kteří návrh připravili, protože evidentně o práci přemýšlí jako o formě životní zábavy, která by měla být zejména bez stresu a bez izolace.
Domnívám se, že lidé pracující z domova zaměnili izolaci od kolegů za izolaci od společnosti. Práce z domova jim svojí flexibilitou umožňuje kvalitnější kontakt s okolním světem. Navíc je celá paleta povolání u kterých naopak zaměstnavatel není schopen zajistit zaměstnanci potřebný klid například v podobě samostatné kanceláře. Nevidím jediný důvod, proč by měl stát poskytovat ochranu, o kterou nikdo nestojí.
Jako naprosto nedomyšlená se pak zdá být nemožnost čerpat “náhradní volno za práci přesčas, ve svátek, za noční práci, za práci v sobotu a v neděli” ve chvíli, kdy si zaměstnanec po dohodě rozvrhne pracovní dobu sám. Pokud tak například přijde požadavek na práci přes víkend v pátek odpoledne, má zaměstnanec smůlu jen proto, že si mohl práci v předchozím týdnu naplánovat podle svého. Velmi výhodné.
Všechna tato “vylepšení” nakonec práci z domova zcela znemožní. Podle průzkumu portálu Jobs.cz přitom 21 % lidí možnost občas pracovat z domova velmi silně chybí, pro dalších 15 % už je to standard, o který nechtějí přijít. Plných 14,7 % lidí pak dokonce preferuje možnost práce z domova před zvýšením mzdy o 10 %.
Nadměrná ochrana a omezení lidí, kteří by rádi pracovali z domova je “vyvážena” zrušením ochrany zaměstnanců s příjmem nad 100 tis. Kč měsíčně. U této skupiny je přímo konstatováno, že “není smyslem a účelem zákona poskytovat stejný stupeň ochrany zaměstnancům, jejichž vysoký sociální standard je dán již vymezením jejich předpokládané vysoké výdělkové úrovně a pozice u zaměstnavatele”. Domnívám se, že není možné diskriminovat a vyloučit z právní ochrany skupinu zaměstnanců jen proto, že berou ministerstvem od pasu určený plat.
Možná bychom měli spíše přijmout zákon, která by vrátil úředníky zpátky do reality. Potom by z nich nepadaly takové návrhy, jako je ten upravující práci z domova.
Radka Maxová, Poslankyně a předsedkyně Stálé komise pro rodinu
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
