Já si myslím, že není potřeba měnit systém, který funguje. Česká republika, jak jistě všichni víte, patřila v podstatě k zemím, které měly před zavedením karenční doby nejvyšší míru pracovní neschopnosti v Evropě. Jak bylo řečeno: Tato novela není zaměřena na všechny v podstatě pracovníky, tudíž je nespravedlivá. Je zaměřena výhradně na zaměstnance v pracovněprávních vztazích podle Zákoníku práce.
Ale jak říkal kolega Stanjura, nejsou tam zahrnuti vojáci z povolání, příslušníci bezpečnostních sborů, představitelé státní moci a některých státních orgánů a soudců, uvolnění členové zastupitelstev územních samosprávních celků nebo státní zaměstnanci. Těch by se změna, která je navrhována, v podstatě nedotkla. A to by podle nás znamenalo nerovné zacházení při poskytování náhrady mzdy. Zrušení karenční doby proto není možné řešit izolovaně, jak je v této novele, jen u zaměstnanců v pracovněprávních vztazích podle Zákoníku práce, a u všech ostatních pojištěných osob odměňovaných v rámci závislé činnosti ji ponechat.
Za druhé je to skutečnost, že zrušení karenční doby se musí promítnout i do dalších souvisejících právních předpisů. A s tím předložený návrh novely prozatím nepočítá. Zejména jde o zákon o daních z příjmů, zákon o státní sociální podpoře a zákon o důchodovém pojištění. Cílem zavedení karenční doby bylo omezení zneužívání systému, což dokladují čísla, která tu byla několikrát již zmíněna. Je obtížné opravdu uvěřit, že čeští zaměstnanci jsou dvakrát častěji nemocní než je tomu jinde v Evropě. Efekt se zavedením karenční doby dostavil. V Evropské unii a Švýcarsku je toto opatření zcela běžné. Finsko má dokonce karenční dobu devíti dnů. Mezi další země, kde karenční doba, to znamená nulová náhrada ušlé mzdy, existuje, je třeba Finsko, Francie, Itálie, Rakousko, Řecko, Estonsko, Kypr, Malta, Portugalsko, Španělsko, Irsko, Švýcarsko, Velká Británie.
Co zde ještě nebylo řečeno, je, že osoby samostatně výdělečně činné například dosáhnou na nemocenské nejdříve 15. den nemoci, a to pouze v případě, že si platí nepovinnou část sociálního pojištění. Poukazujme zároveň na nález Ústavního soudu, který říká, a v mnohém už tady byl zmíněn, že karenční doba v délce tří dnů nevystavuje zaměstnance hrozbě poklesu standardu k zavedení důstojného života. Navíc, jak opět mluvil kolega Stanjura, řada malých středních i velkých podniků má v rámci svých benefitů zavedeny tzv. sick days, což je jeden až tři dny ročně, které mohou zaměstnanci během roku zcela bez problému vybrat. A je to pouze na domluvě zaměstnanec-zaměstnavatel.
Je třeba zdůraznit, že za zaměstnance je navíc samozřejmě odváděno v průběhu karenční doby plné sociální i zdravotní pojištění ze strany zaměstnavatele. Odpovědnost za svůj zdravotní stav by měl tedy nést i sám zaměstnanec. Navíc zaměstnavatel má omezené nástroje kontroly nemocných zaměstnanců v prvních třech dnech. Odvodové břemeno a další povinnosti zaměstnavatele jsou již nyní na hraně mezinárodní konkurenceschopnosti. Proto nelze návrh na zrušení karenční doby akceptovat, stejně jako jakoukoli novou variantu řešení, která by dále zatížila zaměstnavatele.
A co tady ještě nebylo řečeno, je, že se naopak zvýšila průměrná délka trvání jedné pracovní neschopnosti. Zatímco v roce 2008 byla v průměru dlouhá 39,5 dne, v roce 2009 trvala 48,43 dne. Je tedy zřejmé, že lidem, kteří se bez důvodu "hodí marod", už se tento fígl příliš nevyplatí. Stonají spíše opravdu nemocní, proto se také prodloužila průměrná délka trvání nemoci.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, paní předsedající, já se musím přidat k návrhu na zamítnutí této novely zákona.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
