Na úvod dovolte, abych připomněl, že v jedné nejmenované zemi, kde jsem strávil část svého dětství, existovaly dost neobvyklé profese. Tanečnice na svatbách, plačky na pohřbech a dokonce hanobničky. Tedy ženy, které za peníze stály pod okny nešťastníka, aby jej kropily nadávkami. Tyto nástroje patří podle mého názoru do středověku, nikoliv do demokratické a civilizované společnosti.  

Tzv. Islámský stát, který se o prvky šaría opírá, nemá s islámem (a s žádným jiným náboženstvím) nic společného. Nemá ani státní strukturu. Pokud extremistickým skupinám, roztroušeným od Senegalu po Somálsko, budeme říkat Islámský stát, vlastně jim tím napomůžeme získat ideologickou duchovní identitu. 

Avšak snad ještě horší jsou extremistická hnutí typu německé Pegidy, která spojují terorismus a zločiny s náboženstvím, čímž vlastně přispívají k šíření strachu mezi lidi, což je, podobně jako mediální prezentace, cíl teroristů.