Kdybych byl Harry Potter...
Nebývá zvykem, aby k novému roku postupně vystoupili s proslovem čtyři nejvyšší ústavní činitelé České republiky. Možná jsme se stali i určitým unikátem v Evropě či ve světě. Má smysl k těmto proslovům zaujímat postoj nebo je lepší je ignorovat? Zaznělo vůbec něco nového? Poslechl jsem si všechny pány. Jako politik a učitel mám určité představy o elementárních rétorických schopnostech lidí, kteří jsou v médiích takřka denně. Sine ira et studio - bez záští a náklonností a bez hodnocení obsahu v tomto kritériu z přísného pohledu obstojí pouze prezident Zeman. Předseda Senátu i vlády se sice snažili o oční kontakt,ale magnet v podobě (někým?) připraveného textu je přitahoval více, než ti, kterým obsah sdělovali. Předseda Poslanecké sněmovny se spoléhal nejspíše na čtecí zařízení,takový vodopád floskulí by snad při mluvě z patra ani nemohl dát. Projev bez nápadu, některé části vyvolávaly otazníky, co tím "básník" vlastně myslel. U projevu předsedy Horní komory jsem vnímal místy trefnou kritiku nešvarů soudobého směřování: "i digitalizovaná blbost zůstává blbostí" a shodli bychom se i v tom, že některá nejvíce přetřásaná témata jsou přeceňována a manipulována a jiná důležitá zase podceňována. Avšak, že by tento "opoziční" projev byl strhující, to tedy nebyl. Premiér "hrnul" všechny své teze tak, že to působilo, jako by si je nacvičil před zrcadlem. Žádný státnický projev to nebyl, místy to spíše působilo, že se obává, aby všechno připravené v časovém limitu vůbec stihl. Vyřkl však kouzelné jméno Harry Potter a najednou byl doma asi i ten, kdo o politiku jinak vůbec nezavadí.Nebrečel, nestěžoval si na opozici a demonstrace,chytře zvolil pozitivní tón,kde se i nekritickou sebechválu docela dobře dařilo maskovat. A výčet úspěchů současné vlády společně s plány velkých investic do budoucna "zlidštil" tím, že závěrem zdůrazňoval rodinu,děti, dokonce i lásku. Skoro by člověk všem těm pozitivům uvěřil,ovšem kdyby neslyšel projev prezidenta republiky a nedával si věci do souvislostí. Ten velice kritizoval např. stavební zákon, který nás odsouvá na ostudné pořadí v rámci celého světa a to po šesti letech, co jsou společně u moci hnutí ANO i sociální demokraté poněkud rozhazuje ony oslavné tóny pana premiéra. Prezident vlastně také neřekl nic nového nebo nečekaného.Ale mluvil jako vždy bez papíru a krátce,bez toho, že by se do někoho konkrétního navážel..Mnohé věci vidím jinak,ale kritickou poznámku o novém,zeleném náboženství bych určitě podepsal,zvláště v návaznosti na negativní zkušenosti s nesmyslnou podporou solárních baronů, jejichž výdaje zatěžují státní rozpočet, tak, že je snad lepší nevědět. I z opoziční strany nemám problém uznat,že dnes žijeme asi v nejlepších časech od vzniku republiky.To je důvod k radosti. Není to však přivlastňované kouzlo této vlády, i když jsou věci,které se podařily (zde asi nelze nepřipomenout srovnávání jednookého krále mezi slepými).Školství, zdravotnictví, sociální věci, místní rozvoj, doprava a nejen tam, jsou velké rezervy a jistě to dobře ví i premiér.Na skutečnou důchodovou reformu si zjevně netroufá vlastně nikdo (tady by se ten Harry Potter opravdu hodil a hodně by se zapotil).
Skutečný státník umí vedle úspěchů přiznat i to, co se nedaří. To jsme však neslyšeli, bohužel. Přesvědčení, že je lepší být poslem dobrých zpráv, než kritikem do všech stran bylo natolik silné, že skončilo v zajetí obrouček růžových brýlí. Velmi mě mrzí skutečnost, že jsou ty dobré časy růstu ekonomiky a stability hospodářství opřeny o toleranci komunistů. To je ovšem problém i všech těch, kteří nemají většinu a zároveň nebyli ochotni nabídnout toleranci místo těch,kteří vedli hospodářství od desíti k pěti a ideologií dusili celý národ.
Mgr. Jiří Mihola, Ph.D.
Psali jsme:
autor: PV
