Ministr Babiš: Není pravda, že lovíme jen malé ryby

Já bych ve svém vystoupení rád reagoval na to poslední čtení - evidence tržeb v rámci třetího čtení, které, jak se zdá, už trvá asi 26 hodin. Takže bych chtěl uvést na pravou míru mnoho dezinformací o EET, které byly ať už záměrně, nebo neúmyslně vyřčeny a rozšířeny.

Nejdříve bych chtěl reagovat na opakovaná tvrzení, že Ministerstvo financí tzv. loví malé ryby. Tedy že neřešíme velké daňové úniky a soustředíme se pouze na výběr ze zatajených tržeb, které jsou navíc podle názoru autorů těchto výroků zanedbatelné. Není to pravda. Chtěl bych k tomu uvést dva fakty.

Za prvé, elektronická evidence tržeb je pouze jedním z projektů, kterým chceme přispět k lepšímu, efektivnějšímu, a tedy i spravedlivějšímu výběru daní v naší zemi. Ministerstvo financí samozřejmě připravilo a dále připravuje další legislativní i nelegislativní projekty, které zlepšují výběr daní a omezují daňové úniky, tedy daňovou kriminalitu. Jedná se např. o rozšíření režimu reverse charge u daně z přidané hodnoty, které zabrání karuselovým podvodům u komodit, u kterých to předpisy EU dovolují. Proti karuselovým podvodům a zároveň proti fiktivním dokladům je také namířeno kontrolní hlášení, které začalo platit od 1. ledna tohoto roku a které může zabránit daňové kriminalitě v rozsahu až 10 mld. ročně. To je 10 mld., které místo toho, aby končily na kontech organizovaných gangů, skončí v peněženkách občanů ČR.

Zaměřujeme se na zlepšení výběru spotřebních daní, ať už je to lepším prověřováním daňových subjektů, které nakládají s citlivými komoditami a jejich ekonomické stability, nebo specifickými projekty, jako je omezení daňových úniků na speciálních olejích, které byly zneužívány přimícháváním do motorové nafty. Zaměřujeme se na nezákonné odlévání zisků nadstandardních korporací, a to prostřednictvím lepšího zaměření kontrol převodních cen. Soustředíme se na odstranění fenoménu Praha - daňový ráj, a to prostřednictvím uvolnění kontrolních kapacit pražského finančního úřadu. Například přesunem některých aktivit do jiných regionů nebo usnadnění změny správce daně, který kontroluje firmy na virtuálních sídlech.

V této Poslanecké sněmovně je předložen také zákon o prokazování původu majetku, který umožní správci daně postihovat zatajené příjmy, které mají v řadě případů pochybný zdroj, formou srovnání příjmů vykázaných správci daně s majetkem poplatníka.

Samozřejmě se soustředíme i na posílení Finanční a Celní správy, a to jak z personálního, tak i z technického hlediska. Jelikož se nacházíme v 21. století, musí být Finanční a Celní správa schopna efektivně pracovat s daty, která má k dispozici. Soustřeďujeme se na posilování elektronizace správy daní, aby náplní práce finančního úředníka nebylo přepisování dat z papírového formuláře do počítače, ale naopak kontrola vykazovaných dat. Inspirací na Slovensku nám byla daňová Kobra, tedy technicky vybavené a efektivně spolupracující týmy lidí Finanční správy, Celní správy a Policie ČR. Daňová Kobra si už připsala řadu úspěšných zásahů, v celkovém objemu přes 4 mld. korun.

Takže my zásadně odmítáme obvinění, že se soustředíme pouze na EET. EET je pouze jedním z kamínků v mozaice opatření proti daňovým únikům. Je namířena na specifický fenomén zatajování hotovostních plateb, ať už jsou malé, nebo velké. Jde o významný projekt, avšak zdaleka nejde o projekt jediný. Také díky dalším projektům, z nichž jsem uvedl ty nejvýznamnější, jsme již podstatně zlepšili a dále zlepšíme výběr daní.

A já se ptám: co udělala ODS za období své vlády pro zlepšení výběru daní? Co udělala strana, která zde prohlašuje, že jediným receptem na lepší výběr daní je snížení daňových sazeb? Pro zlepšení výběru daní udělala to, že zvýšila DPH z 5 na 15 %. Zavedla superhrubou mzdu a solidární zvýšení daně. Takže peníze, které měla sebrat podvodníkům, vytáhla místo toho z kapes všem občanům této země.

Naše strategie je lépe vybírat existující daně a vytvořit prostor pro snížení sazeb, jako jsme již udělali u DPH. Mimochodem, v roce 2015 jsme oproti plánu vybrali na daních o 36 mld. více, po zohlednění mimořádných vlivů dokonce o 59 mld. více. Současně jde o nárůst o 72 mld. ve srovnání s rokem 2014. Také díky tomu jsme srazili plánovaný deficit státního rozpočtu o 38 mld. Kč. Je zřejmé, že naše strategie funguje, ale existuje stále podstatný prostor pro zlepšení díky elektronické evidenci tržeb.

Jak funguje elektronická evidence tržeb? Vzhledem k tomu, že i přes naše snahy informovat jak tuto Sněmovnu, tak i podnikatele a všechny občany České republiky o skutečnosti fungování elektronické evidence tržeb, existuje stále mnoho nepochopení či polopravd. Zopakuji zde základní principy, na kterých je elektronická evidence tržeb postavena a které jsou obsaženy v návrhu zákona.

Jaká je tedy elektronická evidence tržeb? Jak napovídá název, je elektronická, je tedy založena na využití techniky, a to v rozličných podobách pokladních zařízení, ať už tak, jak je dnes známe, nebo ve formách, které zdaleka tak obvyklé nejsou. Je to evidence, jde tedy o systém evidenční, kdy mezi podnikatelem a Finanční správou probíhá komunikace o skutečnostech, které následně ovlivňují jeho daňovou povinnost. A na závěr je to evidence tržeb, nikoliv evidence zákazníků, nikoliv evidence jejich nákupního chování. Evidence je zaměřena pouze na výši tržby, která je z daňového pohledu jeho příjmem.

Jak bude evidence fungovat z technického hlediska? Půjde o čtyři jednoduché kroky.

Krok první. Podnikatel zadá tržbu do svého pokladního zařízení, a to formou, na kterou je zvyklý, ať už přímo zadá částku tržby, nebo ve svém pokladním systému vybere, co zákazník zkonzumoval. Zde bych zdůraznil, že pro podnikatele se vůbec nic nezmění proti postupu, který znají již dnes. Neexistují zde žádné kroky navíc, žádná administrativa. Podnikatel pouze takzvaně namarkuje tržbu.

Krok druhý. Pokladní zařízení, které obsahuje příslušný software, odesílá elektronickou formou přes zabezpečené spojení informace o tržbě na centrální server, a to pouze nejnutnější informace, které Finanční správa potřebuje, tedy informace o výši tržby. Pokud je podnikatel plátcem DPH, pak samozřejmě informaci o sazbě DPH a konečně informaci sloužící k identifikaci podnikatele a ke kontrolní činnosti, tedy datum, čas, DIČ a místo tržby. Abych nebyl napaden, že něco zamlčuji, další odesílané položky povinného charakteru jsou pouze pomocné údaje. Například jde o kryptografickou transformaci odesílaných údajů. Zde chci zdůraznit jeden podstatný fakt. Neodesílá se žádná informace o obsahu nákupu. A jelikož jde skutečně o podstatnou věc, tak ještě jednou: neodesílá se žádná informace o jednotlivých položkách nákupu. Neodesílá se ani informace o identitě zákazníka, pokud tuto identitu podnikatel zná. V tomto směru existuje spousta dezinformací. Takže opakuji: výše tržby, DPH, DIČ, místo a čas.

Krok třetí. Server Finanční správy okamžitě - a zde hovoříme o řádu desetin sekundy - zasílá pokladnímu zařízení unikátní kód potvrzující přijetí zaslaných údajů.

Krok čtvrtý. Pokladní zařízení vystavuje účtenku, která obsahuje unikátní kód a další údaje předepsané zákonem. Nepoužívám zde záměrně výraz "tiskne účtenku", protože zákon nestanoví formu účtenky. Ta může být vystavena i v elektronické formě. Tu využijí například internetové obchody nebo další podnikatelé, kteří vystavují již dnes doklady v elektronické formě a zasílají je na e-mail zákazníka. Pro úplnost dodávám, že podnikatel samozřejmě nemusí vystavit zvláštní účtenku pro evidenci tržeb. Údaje například z daňového dokladu pro DPH, údaje z účtenky pro evidenci tržeb, stačí uvést na jeden dokument.

Takto ve čtyřech jednoduchých krocích funguje elektronická evidence tržeb.

Všimněte si prosím, že jediný zásah podnikatele je ono zadání tržby do pokladního zařízení, chcete-li namarkování tržby. Vše ostatní je automatika. A já se ptám: Kde je ta administrativa, o které opozice neustále mluví? Kde je to obtěžování podnikatelů? Kde jsou ty dodatečné úkony? Znovu opakuji: podnikatel pouze namarkuje tržbu do pokladny způsobem, jakým je zvyklý, a v ten okamžik, ve který je zvyklý, tedy samozřejmě až při placení celkové útraty zákazníkem. Žádné zadávání položek, žádné markování každého piva zvlášť a podobné nesmysly, kterými podnikatele straší opozice. Pan poslanec Kalousek na této půdě vyjádřil obavy, že mu pivo zvětrá, než se hostinský s evidencí tržeb vypořádá. Nevím, zda to znamená, že v restauracích vyžadují po panu poslanci Kalouskovi platbu předem.

Jak jsem tedy popsal, elektronická evidence tržeb funguje na principu automatické komunikace stroje se strojem. Vše funguje automaticky a zcela přirozeně. Zákazník nemá šanci poznat, zda se podnikatel do evidence tržeb zapojil, dokud neobdrží účtenku se speciálním kódem.

Také pan poslanec Gazdík vyjádřil obavy, že pivo nebude, protože třeba nepůjde internet. Doporučoval bych mu přečíst si návrh zákona, případně návštěvu chorvatské restaurace, kde systém již funguje. Zákon jednoznačně stanoví, že v případě výpadku spojení není nutné čekat, než se spojení obnoví. Pokladní zařízení se pouze bude snažit navázat spojení s centrálním systémem po dobu, kterou si podnikatel určí a která nesmí být kratší než dvě sekundy. Tato doba by měla odpovídat charakteru činnosti podnikatele a kvalitě jeho internetového připojení. To znamená, že pokud se bude jednat o samoobsluhu či podnik rychlého občerstvení, stanoví si podnikatel uvedené dvě sekundy. Pokud se bude jednat například o recepci v hotelu, může si stanovit dobu delší. Stále se však bavíme o době v řádu jednotek sekund a v mimořádných situacích výpadku internetového spojení. V běžném provozu bude systém odbavovat jednotlivé účtenky okamžitě. Přirovnejme to k placení kartou.

Co se stane v případu výpadku internetu po uplynutí uvedených dvou sekund? Pokladní zařízení uloží informaci o tržbě do paměti a okamžitě vystaví účtenku. Tato účtenka, říkejme jí například off-line účtenka, samozřejmě nemůže a nebude obsahovat unikátní kód Finanční správy. Místo toho ji pokladní zařízení podepíše takzvaným podpisovým kódem poplatníka. Zákazník dostává účtenku a odchází. Nemusí čekat na obnovení internetového spojení. To by byl samozřejmě nesmysl něco takového požadovat. Pokladní zařízení se bude nadále snažit připojit k centrálnímu systému, a jakmile se připojí, odešle všechny v paměti uložené účtenky.

Mimochodem, odeslaná data budou tak malá, že rozhodně není nutné mít vysokorychlostní internet, kterým tu opakovaně operovala opozice. Hovoříme o jednotkách kilobytů na jednu účtenku. V takovém případě skutečně není nutné mít k dispozici LT signál nebo optickou linku. A tvrzení pana poslance Gazdíka, že zavedení evidence tržeb v Chorvatsku způsobilo přetížení jejich mobilní sítě, to je skutečně pohádka hodná předvánočního času, ale už bychom se k ní neměli vracet.

Návrh zákona umožňuje podnikatelům, kteří přijímají tržby v místech, kde není dostupný internet nebo kde je velký problém s kvalitou mobilního signálu, zažádat o takzvaný zjednodušený režim. Pak budou evidovat zcela off-line a data odesílat do pěti dnů. Takže opět shrnuji: V případě výpadku internetového připojení dostane zákazník off-line účtenku po uplynutí řádu jednotek sekund. Žádné fronty se netvoří, nikdo nikoho nezdržuje. A pro pana poslance Kalouska, který platí předem, žádné zvětralé pivo.

Pro koho je vlastně ta elektronická evidence tržeb? Elektronická evidence tržeb míří do oblasti hotovostního placení. Jde o plošný systém, který není mířen na žádnou velikost podnikatelského subjektu.

Opozice ráda používá termín jako živnostník, malý podnikatel apod., aby vzbudila dojem, že se evidence bude týkat výhradně malých podnikatelů. Není to pravda. Elektronická evidence tržeb má nastolit rovné podnikatelské prostředí a z principu tedy nemůže obsahovat výjimky podle výše obratu ani jedním směrem. Takže pro připomenutí: evidenci bude podléhat největší i nejmenší podnikatelský subjekt, který přijímá platby v hotovosti. Pokud si půjdete nakoupit do největšího hypermarketu, dostanete evidovanou účtenku, pokud půjdete do nejdražší restaurace v Praze, dostanete evidovanou účtenku. Buďme tedy v tomto ohledu korektní a nelžeme našim občanům.

Proč potřebujeme evidenci tržeb? Pan předseda Fiala zde několikrát uvedl, že evidence tržeb je zbytečná, že finanční správa už dnes má dostatečné nástroje k výběru daní a zamezení daňových úniků v oblasti hotovostního placení. Bohužel se vždy zastavil v polovině a nesdělil nám, jaké že nástroje to jsou. A já jsem si jistý, že nám to nesdělí ani dnes, protože takové nástroje prostě finanční správa dnes nemá - a historicky nemá. Za stávajícího stavu má totiž správce daně velmi ztížené možnosti správného stanovení daně u podnikatelů, respektive daňových subjektů, kteří přijímají platby v hotovosti. Podle daňového řádu je vždy úkolem správce daně prokázat nevěrohodnost evidence hotovostních plateb předložené daňovým subjektem, respektive podnikatelem. To není, až na do očí bijící případy agresivního krácení tržeb, prakticky možné. Navíc vzhledem k odhadovanému počtu circa 600 tisíc daňových subjektů přijímajících hotovostní platby by detailní daňová kontrola všech těchto subjektů vyžadovala účast více než sta tisíc, sta tisíc kontrolorů finanční správy. Reálná kontrolní kapacita finanční správy je zhruba na třech procentech uvedeného počtu. Současně jsou také takové detailní kontroly velmi zatěžující pro samotný daňový subjekt, který se místo svého podnikání musí věnovat daňové kontrole.

Aby mohl správce daně ověřit, že podnikatel vykázal v kontrolovaném období všechny hotovostní příjmy, musí mít k dispozici údaje o veškerém nakoupeném zboží či materiálu, dále o prodaném zboží včetně skutečných prodejních cen a o změně stavu zásob na počátku a na konci zdaňovacího období. Pokud by správce daně nechtěl slepě spoléhat na stavy zásob na počátku a na konci zdaňovaného období uvedené podnikatelem, musel by de facto provést inventarizaci, což je prakticky nerealizovatelné jednak z kapacitních důvodů na straně správce daně, jednak z důvodu zatěžování podnikatele. Není vždy možné spoléhat se na předložené nákupní doklady, jelikož i tyto doklady mohou být podnikatelem, který chce podvádět, samozřejmě předloženy jen v takovém objemu, aby odpovídaly vykázaným tržbám. Toto souvisí s fenoménem anonymních nákupů mimo velkoobchodní sklady, kdy nepoctivý prodejce nakoupí své zboží v běžném hypermarketu, aby finanční správa nemohla získat potřebné informace o nakoupeném zboží od velkoobchodního dodavatele. Asi nikoho z přítomných nepřekvapí, že existuje ale i řada velkoobchodů, které nevykazují tržby a prodávají mimo jakoukoliv evidenci za hotové. Koho to překvapí, doporučuji, ať se jde zeptat těch podnikatelů, kterým tyto sklady dělají nekalou konkurenci. To jim to poví. Pokud podnikatel nákupní doklady neuvede ve svých formálně bezvadných evidencích, je prakticky nemožné mu zatajené příjmy prokázat. Jak to má všechno finanční správa zkontrolovat? Postavit do každé provozovny jednoho kontrolora skutečně není možné.

Další zásadní problém za současného stavu představuje skutečnost, že pokud se již podaří správci daně prokázat, že podnikatel příjmy zatajil, vyvstává problém stanovit daň podle takzvaných pomůcek, tedy porovnáním srovnatelných daňových subjektů a jejich daňových povinností. V některých oborech podnikání dosáhl fenomén krácení tržeb takového rozsahu, že velká část podnikatelských subjektů vykazuje trvale nízkou či nulovou daňovou povinnost. Počítají totiž s tím, že stávající kontrolní mechanismy umožňují správci daně odhalovat zatajené příjmy jen velmi obtížně. Zatajené příjmy mají zásadní dopad do odvodové povinnosti podnikatelských subjektů. Dochází ke krácení daní z příjmů, což má následně dopad i do odvodu sociálního a zdravotního pojištění. Dochází také ke krácení daně z přidané hodnoty u plátců DPH. Podnikatelé, kteří uměle udržují vykazovaný obrat pod hranicí jeden milion korun se takto navíc vyhýbají registraci k DPH. Zatajená hotovost je dále využívána k vyplácení černých mezd, čímž se efekt násobí, dochází ke krácení daně ze závislé činnosti a pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Mnozí podnikatelé toho zneužívají, je jim jedno, jaký vliv to má na jejich zaměstnance, kteří zapláčou ve chvíli, kdy pak mají obdržet například nemocenskou, mateřskou nebo starobní důchod.

Má-li být dosaženo cíle, to znamená minimalizace daňových úniků souvisejících s krácením tržeb, je tedy z pohledu podnikatelů elektronická evidence tržeb nejméně zatěžující možností z těch, které přicházely v úvahu. Jedná se o opatření, které splňuje požadavek proporcionality, představuje minimální administrativní zátěž, minimalizuje libovůli správce daně v tom, kam zamíří daňovou kontrolu a přinese podnikatelům, kteří řádně vykazují tržby, výhodu v podobě snížení počtu daňových kontrol. Celkově potom dojde i k narovnání podmínek podnikatelského prostředí, kdy poctiví podnikatelé získají důvěru v rovnost podmínek podnikání a tím bude posílena i motivace podnikatelů k placení daní.

Jaké má efekty zavedení elektronické evidence tržeb? Ačkoliv primárním cílem elektronické evidence tržeb je narovnání podnikatelského prostředí v české ekonomice, nese s sebou i nezanedbatelný fiskální efekt. Jak je uvedeno v závěrečné zprávě hodnocení dopadu regulace, očekávaný dodatečný daňový výnos na dani z příjmů a dani z přidané hodnoty v sektorech stravování, ubytování a obchodu, tedy za první dvě fáze evidence, je až 12,5 miliardy korun ročně. Za ostatní sektory je potenciál dodatečných výnosů 5 až 6 miliard korun ročně. Takže celkový daňový výnos po plném náběhu evidence tržeb bude circa 18 miliard korun ročně. Musíme si uvědomit, že jde o sdílené daně a že z těchto 18 miliard ročně půjdou přibližně 4 miliardy korun ročně do rozpočtů obcí a přibližně 1,5 miliardy korun ročně do rozpočtů krajů. To znamená, když jsme tady diskutovali RUD, tak tady EET je lepší než RUD, co navrhovala opozice. To znamená více investic do lokálních projektů, do infrastruktury, obcí, do škole apod. A já se ptám pana poslance Gazdíka, kdo to tu minule zpochybňoval, co mu na tom vadí, že obce a kraje dostanou více peněz. No tak vy jste proti těm obcím a krajům. Tady je to na stole. Tady EET jim přinese více peněz. Elektronická evidence tržeb tedy dokáže podstatným způsobem navýšit příjmy veřejných rozpočtů, a to bez zvyšování daňových sazeb. Mimochodem je nesmysl, že Ministerstvo financí odhadovalo výnos na 12,5 miliardy korun jak pro první dvě fáze, tak pro plný náběh evidence. Dodatečný výnos ve výši 12,5 miliardy se vždy týkal pouze prvních dvou fází evidence, to znamená stravování, ubytování a obchodu.

Zároveň je znovu potřeba zdůraznit nejzásadnější, byť penězi nevyčíslitelný přínos narovnání tržního prostředí v české ekonomice, nastavení férové konkurence, zefektivnění a narovnání pokřivených ekonomických vztahů, podpora té velké většiny našich podnikatelů, kteří hrají podle pravidel a o jejichž peníze je zde opozice okrádá svými obstrukcemi. Pan předseda Fiala se nám tu minule pokoušel argumentovat příkladem Švýcarska, které má nízkou míru zdanění a současně nízkou míru šedé ekonomiky. Na příkladu jedné země tak dovozuje, že existuje příčinná souvislost mezi mírou zdanění a velikostí šedé ekonomiky. Možná by bylo dobré připomenout, že například skandinávské země rozhodně nízkou míru zdanění nemají a přitom šedá ekonomika tam dosahuje průměrných až podprůměrných hodnot. Také by si pan předseda Fiala měl uvědomit, že ve Švýcarsku je podnikatel, který podvádí na daních, vyloučen ze slušné společnosti a ztrácí důvěru svých zákazníků a obchodních partnerů.

K takové úrovni daňové morálky musí Česká republika absolvovat ještě dlouhou cestu.

Nicméně když už jsme zmínili šedou ekonomiku, která zde byla v souvislosti s Elektronickou evidencí tržeb mnohokrát skloňována, dovolím si některá tvrzení uvést na pravou míru. Šedá ekonomika má mnoho definic. Obecně lze však říct, že šedá ekonomika zahrnuje takové ekonomické procesy a vztahy, které nejsou zahrnuty v oficiálních evidencích, a ze kterých není odváděna daň a pojistné. Podle metodologie OECD, na základě které funguje i statistika v rámci zemí Evropské unie, rozlišujeme následující kategorie takzvané nezjištěné ekonomiky.

Zaprvé. Ekonomiku skrytou. Ta zahrnuje nehlášené nebo podhodnocené příjmy, ať už jako důsledek zkreslování hospodářských výsledků nebo práce na černo. Zadruhé: ekonomika nelegální, někdy také označovaná jako černá ekonomika. Ta zahrnuje aktivity nelegální z podstaty, případně nelegální, pokud jsou prováděny nelicencovanými subjekty. Patří sem například trh s drogami, prostituce, výroba, prodej nelegálního alkoholu či tabákových výrobků. A zatřetí: ekonomika neformální. Ta zahrnuje zejména produkci domácností pro vlastní potřebu.

Mluvíme-li o šedé ekonomice, nesmíme tedy zapomínat na rozdělení, které jsem uvedl. Nemohu tedy nabídnout 50 odstínů šedi, které tu minule zmiňoval pan poslanec Novotný. Ale rozlišujeme aspoň tyto tři, ekonomiku skrytou, ekonomiku černou a ekonomiku neformální.

Když to vezmeme odzadu, neformální ekonomika, která zahrnuje například to, když si někdo svépomocí opraví rodinný dům, to je naprosto přirozené, v pořádku, nikdo ho nechce danit ani regulovat.

Ekonomika černá, to jsou trestné činy. A takovou ekonomiku postihuje zejména policie, případně tým daňové kobry. Zde jde zejména o daňové úniky na spotřebních daních, případně nelegálně nabytý majetek, například prodejem drog. Do této ekonomiky může zasáhnout i zákon o prokazování původu majetku, který tato Sněmovna projednává.

A teprve ekonomika skrytá, která zahrnuje zkreslování výsledku hospodaření, a úmyslné vyhýbání se registraci, tedy v podstatě podnikání na černo, je oblast, do které míří elektronická evidence tržeb. Bohužel dochází ke zmatení pojmů, kdy právě tato skrytá ekonomika bývá označena jako šedá ekonomika v užším smyslu. Zároveň je však pouze jednou ze součástí celkové šedé ekonomiky, a to pouze do takzvané skryté ekonomiky míří elektronická evidence tržeb. Abychom hovořili konkrétně, tak za rok 2013 vyčísluje Český statistický úřad skrytou ekonomiku na cca 324 mld. korun. Toto číslo se skládá z cca 14 mld. korun produkce neregistrovaných podnikatelů, cca 141 mld. korun nadhodnocených nákladů a cca 169 mld. korun zatajených příjmů. A těchto téměř 170 mld. korun ročně může zasáhnout elektronická evidence tržeb.

Mimochodem, kdyby si někdo srovnal toto číslo s RIA, kde je uvedeno 160 mld. korun, upozorňuji, že to není chyba, ale nárůst mezi roky 2012 a 2013, kdy data za rok 2013 ještě nebyla v období přípravy RIA k dispozici. Tedy odhad zatajených, či chcete-li zkrácených příjmů narostl meziročně o téměř 10 mld. A to má být ta klesající šedá ekonomika, o které mluví opozice? Ano, šedá ekonomika může klesat jako celek, nikoliv ale z důvodu zlepšení v oblasti krácení tržeb. Naopak, tam dochází k zhoršení už tak špatného stavu.

Co tedy vyplývá z uvedeného? Že není možné vycházet ze souhrnných čísel, bez jejich hlubší analýzy. Šedá ekonomika nejsou jen krácené tržby, jde o širší oblast zahrnující různé legální i nelegální činnosti. Je proto nutné vždy vycházet z detailního rozboru a nepřistupovat k tomu povrchně. Věřím také, že chybné závěry, kterých se dopouští opozice na základě zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu, jsou jednou provždy vyvráceny. Nejvyšší kontrolní úřad chybně uvedl, že elektronická evidence tržeb bude mířit do oblasti černé ekonomiky, a v oblasti neregistrovaných podnikatelů vedle jeho výpočtu tvoří sedm procent mezery DPH, tedy méně než sedm miliard korun. To je samozřejmě nesmysl. Dovolím si předpovědět, že ani přes osvětovou kampaň Ministerstva financí se dealeři drog nepřipojí k evidenci tržeb. Elektronická evidence tržeb míří do krácení tržeb, což je v absolutní hodnotě částka 170 mld. korun ročně.

Pojďme teď na mezinárodní srovnání. Z úst opozice zazněly informace, že evidence tržeb je vlastně neobvyklé opatření v mezinárodním kontextu, protože ze zemí původní evropské patnáctky mají evidenci pouze tři země. Ani to není pravda. Těch zemí je pět, z nichž Rakousko je už od 1. ledna 2016 ve dvoufázovém procesu zavádění evidence v letech 2016 a 2017. Takže není pravda, co tady minule tvrdil pan poslanec Gazdík, že rakouskou evidenci vůbec neuvažuje. Možná by si měl udělat výlet do Vídně, a podívat se, jak to tam je.

Co nám ovšem opozice neřekla, že z 13 nově přistoupivších zemí má evidenci tržeb Malta, Kypr, Litva, Lotyšsko, Chorvatsko, Bulharsko, Rumunsko, Slovinsko, Maďarsko, Polsko a Slovensko. Pokud jste počítali, tak je to 11 zemí. Chybí pouze Estonsko a Česká republika. Dovolte mi přeložit, co to znamená. Znamená to, že na rozdíl od většiny evropských zemí, včetně našich přímých sousedů z Visegrádské čtyřky, jsou naši podnikatelé stále vystaveni tlaku nekalé konkurence. Znamená to, že podnikatelé, kteří přistupují ke svému podnikání, ke svým povinnostem zodpovědně, jsou omezováni ve svých ziscích těmi, kteří se rozhodli, že ten základ daně zkrátka takzvaně "poladí".

A já se vás ptám: Znamená to snad, že český podnikatel má mít menší právo na úspěch než podnikatel maďarský, rakouský či polský? Pokud je toto názor poslanců ODS a TOP 09, tak prosím, přijďte sem, a řekněte to nejen této Poslanecké sněmovně, ale řekněte to všem podnikatelům této země, protože zatím se takto chováte. A tak prosím vysvětlete nejen podnikatelům, ale všem lidem této země, proč umožňujete, aby byli okrádáni, proč lidé této země pak nesou to břemeno nezaplacených daní, a ne nikdo jiný.

Takže zde opakuji: více než polovina zemí Evropské unie má zavedenou určitou formu evidence tržeb. Samozřejmě není to vždy takzvaný on line model, který je v současné době nejmodernějším a nejefektivnějším modelem evidence tržeb. Jsou země, například Itálie, která evidenci tržeb začala zavádět v roce 1983. V té době nebyl internet v každé domácnosti, jako je tomu dnes. Itálie má tedy zavedeny tradiční registrační pokladny. Ty pokladny, které zde byly diskutovány v roce 2005, a pro jejichž zavedení mimochodem tenkrát hlasoval i pan poslanec Kalousek. Bylo to dokonce dvakrát, takže nepředpokládám, že by to byl nějaký omyl. Proto se tedy ptám: Znamená to, že registrační pokladny ano, a on line evidence ne? To by mohl být legitimní názor, který jsem z úst poslanců TOP 09 a ODS ale nezaznamenal. Nebo je to prosím všeobecný odpor k narovnání podnikatelského prostředí a k efektivnímu výběru daní v tomto státě? Budu rád, kdyby někdo na tuto otázku odpověděl.

Rozdíl mezi registračními pokladnami a EET. Dovolte mi znovu vysvětlit základní rozdíly mezi elektronickou evidencí tržeb a registračními pokladnami a důvody, které nás vedou k preferenci dříve zmíněného modelu evidence tržeb. Uvedu to i proto, že představitelé ODS v rámci své dezinformační kampaně tento rozdíl nevidí nebo nechápou, a zarputile používají pro elektronickou evidenci tržeb termín registrační pokladny.

Takže registrační pokladna je pokladniční zařízení, které ukládá data o tržbách do paměti, která je více či méně chráněna proti manipulaci. Ze své podstaty obsahuje registrační pokladna specifické komponenty, je certifikovaná státem, a podnikatelé si tuto pokladnu musí zakoupit v některých verzích, které jsou certifikovány, a to od státem určeného dodavatele. Servis registrační pokladny tak musí provádět pouze certifikovaná servisní firma, a to v předepsaných intervalech.

Je nasnadě, že za takových podmínek není síla, která by tlačila ceny pokladen a servisu dolů, spíše naopak. Finanční úřad pak podnikatele obtěžuje kontrolou při nahrávání dat z registrační pokladny nebo dokonce kontrolou pokladny samotné při podezření na nelegální manipulaci s daty. A že taková nelegální manipulace není výjimkou, potvrzují zkušenosti ze zemí, kde jsou registrační pokladny zavedeny. Potvrzuje to i zpráva OECD, která se specificky zabývá nelegálním softwarem používaným v registračních pokladnách. Jde o dva druhy softwarů. Tzv phantomware, což je nelegální software, který manipuluje s daty o tržbách již při samotném markování tržby, a dále o tzv. zappery, což je nelegální software, který umožňuje manipulovat s daty již uloženými v paměti pokladny. To, že by mělo jít o paměť nesmazatelnou a neopravitelnou, je tedy evidentně pouze zbožné přání. Jak se liší od registračních pokladen evidence tržeb v on-line modelu, který ve své čisté podobě funguje v Chorvatsku a od minulého víkendu také ve Slovinsku. Základní a pro nás zcela klíčové jsou dva rozdíly. Možnost svobodné volby pokladního zařízení a zcela volná konkurence.

Pro pana poslance Bendla, který to minule odmítal pochopit. Podnikateli nikdo nepředepisuje, jakou pokladnu si může koupit. Co víc? On si žádnou kupovat nemusí, pokud už má pokladnu nebo jiné zařízení, které dokáže elektronicky komunikovat. Potřebuje pouze úpravu, software k pokladně, případně nahrání příslušné aplikace do tabletu nebo chytrého telefonu. Nejsou a nebudou žádní státem vybraní nebo certifikovaní dodavatelé. Pro elektronickou evidenci tržeb podnikatel použije zařízení, které mu vyhovuje, ne které mu předepisuje stát. A samozřejmě existuje zcela volná soutěž dodavatelů pokladních zařízení, případně dodavatelů softwarů. Stát pouze zveřejní komunikační rozhraní. A jak zde pan poslanec Gazdík minule žádal, já mu mohu slíbit, že bude včas zveřejněno po schválení zákona. Zbytek je záležitostí volného trhu. To jsou klíčové výhody pro podnikatele, které jim v porovnání s registračními pokladnami zásadním způsobem snižují jejich náklady. A ty jim ještě snížíme slevou 5 000,- Kč pro živnostníky. Další výhodou je on-line přenos dat, který znamená, že finanční správa nemusí podnikatele zatěžovat kontrolami pokladen. Finanční správa zaměří svou pozornost tam, kde budou data indikovat problém. To umožňuje nezatěžovat poctivé podnikatele, a naopak maximálně efektivně využívat kontrolní kapacity.

Dovolte mi shrnout srovnání registračních pokladen a elektronické evidence tržeb přirovnáním k hypotetickému příkladu kontroly platby mýta. V případě registračních pokladen stát podnikateli předepíše, jaký si musí koupit kamion, a to v případě, kdy již podnikatel nějaký kamion bude mít a ten stávající mu bude naprosto vyhovovat. Do toho kamionu mu pak bude úřední kontrolor chodit kontrolovat mýtnou jednotku, jaká vlastně obsahuje data a zda nedochází k nezákonné manipulaci. V případě elektronické evidence tržeb nikdo nikomu nic nenutí. Podnikatel si do svého stávajícího kamionu umístí jednotku, která bude odesílat vyměřené částky mýta. Pokud budou odeslaná data důvěryhodná, podnikatel v životě kontrolora neuvidí. A přestože půjde o velmi omezenou skupinu dat, bude zajištěna jejich důkladná ochrana. Již nyní spravuje finanční správa spoustu citlivých dat a má je zabezpečena proti úniku a zneužití. U dat z elektronické evidence tržeb půjde ještě o vyšší stupeň zabezpečení, kdy k datu bude mít přístup pouze omezená skupina analytiků s bezpečnostní prověrkou. Veškeré jejich přístupy do systému budou zaznamenávány. Systém bude umístěn v bezpečné lokalitě podniku státní pokladna centrum sdílených služeb (?), které již zajišťuje provoz mnoha citlivých systémů státní správy a bude samozřejmě zabezpečen proti kybernetickým útokům. Veškerá komunikace mezi pokladním zařízením podnikatele a centrálním systémem bude probíhat na protokolu HTTPS, což je šifrované spojení, které všichni používáme např. při propojení k internetovému bankovnictví. Věřím, že pokud takovému systému spojení svěřujeme své peníze, je dostatečně bezpečný i přenos dat o tržbách.

Pan poslanec Kučera zde hezky vytrhl ze studie proveditelnosti k projektu elektronické evidence tržeb potenciální rizika projektu. Nějak ale zapomněl uvést důvod, proč je studie obsahuje. Cílem řízení rizika každého projektu je identifikovat a specifikovat jednotlivá rizika projektu, posoudit jejich dopady a v návaznosti na to vymezit vhodné preventivní opatření. Je s podivem, že pan poslanec Kučera tvrdí, že rizika nebyla odstraněna, a to zvláště s ohledem na to, že ve studii je o pár stránek dále uvedeno, že pro eliminaci rizik byl vždy zvolen vhodný postup, který vedl k stanovení konkrétního opatření na jejich eliminaci.

Pojďme tedy k nákladům na centrální systém. Je jasné, že vybudování centrálního ET systému nese náklady. A zde se opět ukazuje výhoda chorvatského systému evidence tržeb, protože pokud nám opozice opakovaně tvrdí, že přenášíme náklady na podnikatele, tak je potřeba si uvědomit, že pokud bychom šli cestou registračních pokladen, jak tomu bylo např. v Polsku nebo na Slovensku, tak ty náklady pro stavbu budou nižší, ale pro podnikatele výrazně vyšší, a to nemluvíme o vedlejších nákladech, jako jsou náklady na pravidelný certifikovaný servis apod. To by byly skutečné vícenáklady, nikoli těch 30 000,- Kč, kterými se tu minule oháněl pan předseda Fiala, který se do nákladů snažil zahrnout pomalu i školní pomůcky příslušného podnikatele.

Ale zpět k nákladům. Pro jistotu si zopakujeme, aby snad někdo neuvěřil lžím pana předsedy Kalouska, že Ministerstvo financí bude budovat nějaké datové centrum za šest miliard korun. To nebude. Žádné datové centrum pro evidenci tržeb budovat nebudeme. Postaví se pouze centrální ET systém pro evidenci tržeb. A můžu pana poslance Gazdíka ubezpečit, že jej postavíme za těch sedm měsíců mezi platností a účinností zákona, i když on tomu nevěří. Systém bude stát 370 milionů korun a provozování bude stát 170 milion korun ročně, možná i méně, protože záleží na konkrétních nabídkách od dodavatelů. Do schválení zákona ET systém nebudujeme a do řešení neinvestujeme. Ostatní náklady budou zejména mzdové náklady na 400 pracovníků finanční a celní správy, kteří budou provádět kontroly. Upozorňuji, že jich je 400, a nikoli 700, jak tvrdil pan poslanec Gazdík poprvé, ani 900, jak tvrdil stejný pan poslanec Gazdík o deset minut později. Takže ani 700, ani 900, ale 400. A ti pracovníci opravdu jsou potřeba. Už dnes jsou oba orgány ve svých kontrolních kapacitách významně poddimenzovány a bez tohoto navýšení by nebyly schopny efektivně vykonávat svou činnost a bez efektivní kontroly by byl systém zbytečný. Takže srovnejme tyto náklady s odhadovaným dodatečným výběrem daní 12,5 miliardy jen za dvě fáze náběhu. A po plném náběhu 18 miliard ročně, takže počátek 370 a potom 170 ročně, takže si myslím, že to je investice snů i pro private equity, které mají brutální marže. Neuvěřitelná návratnost. Vůbec nechápu, že vůbec někdo diskutuje náklady. A to jen na dani z příjmů z podnikatelské činnosti a dani z přidané hodnoty, nejsou zde započítány sekundární efekty na daň z příjmů ze závislé činnosti a sociální a zdravotní pojištění.

Pojďme se bavit o sankcích. Minule zde bylo zmíněno nastavení sankcí návrhu zákona o evidenci tržeb. Toto nastavení respektuje veškeré principy správního trestání a ve vztahu k českému právnímu řádu nezavádí žádné sankce, které by český právní řád už neznal. Ačkoliv to pana poslance Fialu pohoršilo, 500 tisíc jako maximální výše pokuty za přestupek není žádným výstřelkem zákona o evidenci tržeb. Naopak, 500 tisíc jakožto pokutu za přestupek již dnes umožňuje uložit řada českých právních předpisů a nejedná se zdaleka o nejvyšší možnou výši sankce za přestupek v českém právním řádu. Živnostenský zákon umožňuje až jeden milion korun a zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích dokonce umožňuje uložit za přestupek sankci ve výši pěti milionů korun.

Také v daňových zákonech není maximální výše pokuty ve výši 500 tisíc korun nic výjimečného a například v oblasti spotřebních daní mohou být pokuty i vyšší. Mimochodem to by se mohlo panu předsedovi Fialovi líbit, že stejně vysoká pokuta až půl miliónu korun může být podle daňového řádu uložena zaměstnanci finančního úřadu za porušení povinnosti mlčenlivosti.

Můžeme také udělat krátké mezinárodní srovnání se zeměmi, které mají zavedenou elektronickou evidenci tržeb. Zatímco v českém návrhu zákona je maximální pokuta ve výši 500 tisíc, v Chorvatsku je to 500 tisíc chorvatských kun, tedy více než 1,5 mil. korun. Ve Slovinsku to je v přepočtu dokonce více než 2 mil. korun pro fyzické osoby a více než 4 mil. korun pro malé společnosti a více než 6 mil. korun pro střední a velké společnosti. Důležité je podotknout, že při ukládání sankce podle zákona o evidenci tržeb, musí správní orgán vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem a může pokutu uložit pouze v takové výši, která odpovídá závažnosti porušení dosavadní činnosti a majetkovým poměrům trestaného. Smyslem sankcí skutečně není nepoctivého podnikatele zlikvidovat, smyslem je donutit jej, aby se začal chovat podle pravidel.

Stejně tak možnost uzavřít provozovnu na základě rozhodnutí správního orgánu není žádnou novinkou. Takovou pravomoc už dnes svěřují zákony České obchodní inspekci a Státní zemědělské a potravinářské inspekci a podmínky jsou obdobné jako v případě uzavření provozovny podle navrhovaného zákona o evidenci tržeb. Uzavření provozovny nemá charakter potrestání, správní orgán podnikateli nezakazuje podnikání, jak tvrdí pan předseda Fiala, uzavření provozovny je krajním prostředkem, jak donutit podnikatele, aby napravil závažné porušení zákona. Takové opatření samozřejmě může být uloženo pouze v krajních případech, kdy podnikatel doslova bojkotuje svou zákonnou povinnost. Pokud ale protiprávní stav odstraní, bude moci svou provozovnu znovu otevřít a dál podnikat.

Výběr daní v Chorvatsku. Nyní zde budu reagovat na demagogii opozice ohledně výběru daní po zavedení evidence tržeb v Chorvatsku. Zástupci opozice zde předvedli mentální ekvilibristiku s čísly výběru daní, která neměla ovšem s realitou dopadu evidence tržeb nic společného.

Když to vezmu z obecného pohledu, výběr daní je vždy funkcí více proměnných, kdy jednou z nich je efektivita výběru daní a další například výkon ekonomiky. Je zajímavé, že podle opozice funguje v Chorvatsku jen ta první, zatímco v České republice ta druhá, jak jsme se mohli přesvědčit u komentářů k plnění státního rozpočtu za minulý rok. V Chorvatsku docházelo v letech 2012 až 2014 k propadu ekonomiky. Podle logiky opozičních představitelů by tedy mělo dojít i k propadu výběru například daně z přidané hodnoty. Došlo k němu? Nikoliv. Výběr zůstal přibližně na stejné úrovni, což logicky značí zvýšení efektivity. Zároveň je však potřeba férově přiznat, že daň z přidané hodnoty procházela v daných letech změnami jak z pohledu sazeb, tak i v principu v souvislosti se vstupem Chorvatska do Evropské unie. Výsledky výběru DPH byly tedy ovlivněny tolika faktory, že je nelze spolehlivě použít jako měřítko efektivity evidence tržeb.

Co se týká výběru daní z příjmů, podívejme se prosím, na jaké subjekty evidence tržeb dopadá. Jsou to subjekty s hotovostními příjmy - podniky a živnostníci, jejichž faktury jsou hrazeny formou bankovních převodů, evidenci nepodléhají. Jistě uznáte, že to je převážná část firem a podstatná část podnikatelů fyzických osob. Jak tedy z celkového čísla výběru daně můžeme usuzovat na efektivitu opatření, která dopadá pouze na vybraný segment? Odpovím sám: nemůžeme. V Chorvatsku však existuje daň, kterou zavedení evidence tržeb skutečně ovlivnilo a pro jejíž výběr je evidentně zcela relevantní. Jde o takzvanou daň ze spotřeby nápojů. A to prosím neplést se spotřební daní. Tato se odvádí z hodnoty nápojů prodaných v restauracích. Sazba této daně byla zafixována na 3 % z hodnoty nápoje. Pro segment stravovacích služeb byla v Chorvatsku evidence spuštěna jako první již od 1. ledna 2013 a ovlivňovala jej tedy celoročně. A výběr daně ze spotřeby v Chorvatsku narostl. Znovu podotýkám, že v prostředí klesajícího výkonu ekonomiky. A narostl o 48 %. Já bych poprosil kolegy z ODS a TOP 09, aby nám vysvětlili, čím to bylo způsobeno, pokud ne zavedením elektronické evidence tržeb. To je přece evidentní. V Chorvatsku narostly tržby díky evidenci v průměru o 40 % v restauracích a o 14 % v obchodě. V průměru, to opakuji pro pana poslance Gazdíka, který nerozlišuje mezi průměrným nárůstem za celou ekonomiku a extrémními případy některých podniků, kde došlo skutečně k navýšení vykazovaných tržeb o stovky procent.

V souvislosti s Chorvatskem bych chtěl ještě pro zapamatování zopakovat, že zavedení evidence tržeb v Chorvatsku nemělo vliv na počty podnikatelů. Jak už zmiňoval ve druhém čtení pan poslanec Nykl a vyplývá to i ze studie Parlamentního institutu, v Chorvatsku sice došlo k poklesu počtu OSVČ, ale naopak narostl počet podnikatelů ve formě obchodních společností a celkově je zaznamenán nárůst počtu podnikatelů. Naopak zmiňovaný pokles počtu OSVČ se projevil převážně u podnikatelů v zemědělství, kteří jsou elektronickou evidencí tržeb, respektive fiskalizací v podstatě nedotčeni a zároveň má dlouhodobou tendenci už od roku 2010, kdy o zavedení evidence tržeb v Chorvatsku ještě nemohla být řeč.

Takže závěr je jasný. Bylo jim trapné ukázat, že podvádějí. Tak ukončili jednu činnost a přešli na druhou. Ještě bych chtěl uvést na pravou míru některé dezinformace, které tu minule padly ve vztahu k údajům, které se kontrolují v Chorvatsku a údajně se budou kontrolovat i u nás. My nebudeme kontrolovat otevírací dobu. Pan předseda Fiala si může oddechnout. Stát mu prostřednictvím EET nebude nařizovat, kdy si bude moci nakoupit a kdy ne. My nebudeme kontrolovat stav hotovosti v pokladně. Nemůže se tedy stát, že by byl někdo pokutován za přebytek v pokladně. Stejně tak nebudeme evidovat panem poslancem Gazdíkem zmiňovaný název zboží, neboť, a to zdůrazňuji, i když jsem to už říkal stokrát, obsahem datové zprávy nebudou jednotlivé položky nákupu, natož pak název zboží. Když už jsme u rozdílů oproti Chorvatsku, nebudeme evidovat ani údaje o obsluze pokladny, které Chorvatsko eviduje z důvodu kontroly pracovní doby a černé práce. A poslední rozdíl: neukládáme zákazníkovi povinnost převzít účtenku a tím pádem jej za její nepřevzetí nebudeme sankcionovat.

K dopisům občanů. Pan poslanec Gazdík tady měl okénko "nad dopisy občanů". Považuji zde za svou povinnost na tyto dopisy krátce reagovat.

Paní Voňková měla obavu o prodej trdelníku na vánočních trzích a zadávání údajů o každém trdelníku. Jak jsem už o tom hovořil, existuje spousta zařízení a každý si vybere to své. Některá zařízení vypadají skutečně jak velká kalkulačka, zadám částku a je to. Nebo zmáčknu obrázek trdelníku a pak enter. Není to skutečně nic složitého a ani obavy o rychlost nejsou na místě, o tom jsem už hovořil, zákazník to nepozná.

Pan Holý psal o tom, že úspěch se neodpouští. Ano, my chceme, aby podnikatelé byli úspěšní, ale aby byli úspěšní ti, kteří hrají podle pravidel. Zatím je to právě naopak a předchozí vlády neudělaly nic pro to, aby většinu poctivých podnikatelů ochránily proti nekalé cenové konkurenci nepoctivých.

Pan Zahradníček měl dotaz i na efekty a plánované výnosy a náklady systému. Ty jsem zde už popsal. Dále se ptá na technologické požadavky a ceny pořízených systémů. Odpověď jsem tady uvedl. Znovu opakuji, že kdo dnes již má elektronickou pokladnu či obdobné zařízení, nemusí si pořizovat nic nového, pouze si objedná úpravu softwaru. Digitální certifikáty bude vydávat finanční správa zdarma. Další dotaz pana Zahradníčka byl, proč má být evidence zavedena jen pro určité skupiny. Není tomu tak. Postupně bude zavedena na všechny segmenty pouze s určitým zpožděním dle dohody koaličních stran.

A závěrem dotaz, jak je plánované využití dat z EET. Odpověď je jednoduchá. Stejně jako u všech ostatních dat sbíraných finanční správou, správné stanovení daňové povinnosti a správný výběr daní. Tak to bylo vždy a vždy to tak bude.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost, kterou jste mi věnovali. Věřím, že jsem zde mnoho věcí objasnil a prosím o konstruktivní diskusi nad tématem elektronické evidence tržeb, abychom se posouvali kupředu a mohli o návrhu zákona hlasovat.

Rád odpovím na případné dotazy. Prosil bych však, abychom se nevraceli k tématům, která již byla několikrát diskutována a zodpovězena. A prosím, abychom si uvědomili, že současně se zavedením evidencí tržeb je obsahem zákona i snížení daní. Ano. Znovu opakuji: snížení daní. My daně snižujeme. Tedy snížení daní v restauracích z 21 % na 15. Takže snižujeme DPH v restauracích o 6 %. A díky obstrukcím jsou podnikatelé pohostinství okrádáni o tuto daňovou výhodu. Určitě vědí, komu mají poděkovat.

Na závěr bych zde ještě připomněl slova pana poslance Šarapatky. Pan poslanec v prvním čtení řekl: Já jsem proto pro zavedení registračních pokladen, aby daně museli platit skutečně všichni, aby nedošlo k tomu, že šikovný hospodský s daněmi uteče a hloupý hospodský je prostě platit nebude. Pokud nebude existovat spravedlivá soutěž. Ale současně se domnívám, že daně by měly být takové, aby těm živnostníkům, té střední vrstvě, umožňovaly spokojený život bez potřeby lumpačit. S tímto se skutečně dá jenom souhlasit. A já už jsem mnohokrát řekl a znovu to zopakuji: my chceme nízké daně, ale placené všemi, kdo je platit mají. Protože když platíme daně všichni, tak jich každý z nás platí méně. To je selský rozum. A v takovém prostředí mohou naši podnikatelé a naše ekonomika prosperovat.