Ministr Babiš: Tu vyšetřovací komisi považuji za šaškárnu

Já skutečně tu vyšetřovací komisi považuji za šaškárnu. Považuji za absurdní, že předsedou se stal pan bývalý ministr spravedlnosti Blažek, protože pan ministr spravedlnosti byl ministrem v červnu 2013, kdy na úřad vlády přišel ÚOOZ a my jsme se dostali do stavu, kde kmotr řídil tuto zemi přes milenku premiéra Nečase. A v té vládě seděl pan Schwarzenberg, pan Kalousek, pan Fiala, všichni jste tam seděli. Tak já chápu, že jste naštvaní na ten ÚOOZ, na toho Šlachtu.

Takže tam měl střet zájmu v té komisi. My jsme přece chtěli tady pana Lanka. Ten nemá žádnou tradici, korupci. My jsme chtěli jeho. Ale nějak jste si to odhlasovali. Stejná šaškárna jak s tou D47. To je pro lidi, aby věděli, to je ta zvonková dráha z Olomouce do Ostravy, kde házeli odpadky do základů té dálnice a kde Eurovia zastupuje nějaký pan Radek Pokorný - blízký přítel pana premiéra. Také to dopadlo - pan Birke to řešil, takže to nedořešil. Takže ty komise jsou takové, jaké jsou. A já na tom nemám důvod, co měnit. Já jsem zažil tu komisi a celý ten můj... Já vůbec nevím, proč mě tam pozvali. A probíhalo to tak, že tady pan kolega Korte mě tam zkoušel a pan Bartošek a pan Dolejš - blízký přítel pana Ratha. A vlastně jsem měl pocit, že jsem udělal něco špatného, a že vlastně patříme se Šlachtou do vězení, protože já jsem se s panem Šlachtou potkal asi pětkrát a vždy tam byl pan Laube a vždy mi šlo o život.

Jednou mě chtěla zabít hazardní lobby, potom albánská mafie, potom nějaký prášek, já nevím co... A všechny ty setkání byly na půdě Ministerstva financí. A dokonce jedno bylo na bezpečnostní Radě státu. A pan ministr Chovanec si to pamatuje. Tam zase albánská mafie mi chtěla unést dceru. A vždycky jsem se s ním potkal na půdě oficiální. Ale ta komise, ty otázky, kde jsem byl vlastně v pozici nějakého obviněného, tak to bylo o tom, co máte se Šlachtou. No, nic nemám se Šlachtou, co bych měl.

Pan premiér říkal, že se stát o něj postará, tak se paní náměstkyně Schillerová postarala. Takže k té komisi nemám co řešit. Já se nemám komu omlouvat. Tak já bych s dovolením přešel na tu interpelaci, s dovolením. Takže mě tady kolegové připravili Kalouskové dluhopisy pro občany... (Rozruch vlevo v sále.)

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Pane ministře, bylo by vhodné hovořit k věci, k bodu.

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Já mluvím jako k věci... Když jsme probírali EET, tak pan ministr Kalousek mluvil pět hodin o skladu ve Vrběticích. Tak máme tu demokracii, všichni říkají, tak mě nechte demokraticky mluvit, jo. Takže kdy začal příběh s korunovými dluhopisy? No, musíme se vrátit do roku 2011, do doby, kdy Miroslav Kalousek na Ministerstvu financí finalizoval přípravu detailů svého velkolepého projektu spořících dluhopisů pro občany. Poté, co schodek v roce 2009 vystřelil z neuvěřitelných...(Hlučno v sále, neklid.)

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já bych poprosil o klid v sále. Pan ministr se přihlásil s přednostním právem - nyní hovoří.

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Potom, co schodek v roce 2009 vystřelil k neuvěřitelným 192 miliardám a důvěryhodnost České republiky se na finančních trzích otřásla v základech, v roce 2010 byl schodek stále neuvěřitelný, více než 156 miliard a v roce 2011 pak 142 miliard, usoudil pan Kalousek, že je čas začít shánět zdroje na financování tohoto šíleného hospodaření přímo v kapsách občanů České republiky.

Hned poté, co se po krátké přestávce vrátil v roce 2010 do funkce ministra, oznámil jako jednu ze svých priorit - návrat ke svému projektu, jehož základy začal pokládat v roce 2009 dluhopisům pro občany. Jak ale přimět lidi, aby místo toho, že si své volné peníze... (Opět velký hluk v sále.)

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Pane ministře, já se ještě jednou omlouvám. Prosím všechny, kteří nahlas hovoří, aby tak činili v předsálí, nikoliv v sále.

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Aby místo toho, že si své volné peníze uloží na termínovaný účet v bance nebo uzavřou spoření, koupili poněkud perverzní produkt, jako je státní dluhopis. Kalousek věděl, že s tou motivací musí být výše úročení, tedy že lidem za uložené peníze nabídne víc, než jim nabízely banky ve svých finančních produktech. Kalousek tedy nastavil vysoký a naprosto nevýhodný úrok. Stát prodával pětileté dluhopisy občanů s výnosem přes 3 %. Zatímco na mezibankovním trhu by si tehdy mohl půjčit o více než procento méně.

Pan Kalousek věděl, že vyšší úrok už nastavit nemůže. Ne snad proto, že by stát prodělával ještě více. To mu bylo jedno, jak si za chvíli ukážeme, ale proto, že už tak byl za nastavenou výši úroku masivně kritizován analytiky napříč všemi médii a bankovními domy. Otevřeně se hovořilo o defraudaci. Nakonec to byla právě neúnosná výše úroků...(Opět hlučno v sále.)

... která tento projekt ukončila. Ale pan Kalousek potřeboval, aby se občané po dluhopisech mohli utlouci, potřeboval si nakoupit politickou popularitu a velmi záhy zjistil jak. Do dluhopisů pro občany vtělil daňový trik, aby jejich výhodnost ještě umocnil. A tady se dostáváme na začátek celého příběhu s korunovými dluhopisy. V zákoně o dani z příjmů byla mezera, díky které bylo teoreticky možné neplatit žádnou daň z příjmů. Mezera spočívala v tom, že základ daně pro 15 procent zdanění výnosu z tržby cenných papírů se stanovil samostatně za jednotlivé cenné papíry a základ daně se přitom zaokrouhluje na celé koruny dolů. Pokud jmenovitá hodnota jednoho dluhopisu činí jednu korunu, vlivem zaokrouhlení je efektivní daň nulová. Přestože jako teoretická možnost tento postup právně existoval a trh o ní věděl, téměř nikdo se neodvážil toto využít, protože nepochyboval, že by finanční správa jednala. V roce 2011, těsně před vydáním první emise Kalouskových dluhopisů, se objevila první internetová banka, která tento způsob začala využívat u nabídky spoření. Její klienti tedy z úroků, které jim banka platila, nemuseli platit žádnou daň. Když se Ministerstva financí v roce 2011 novináři ptali, co na to říká a co s tím hodlá dělat, místo toho, aby se dočkali jasného odsouzení, pan Kalousek tuto myšlenku přijal za svou a rozhodl se stejným způsobem zatraktivnit také svůj produkt. Spořící státní dluhopisy pro občany měly tedy každý jmenovitou hodnotu jednu korunu. Pokud jste si koupili dluhopisy za tisíc korun, museli jste si koupit tisíc jednokorunových dluhopisů. Pokud za milion, nedostali jste dluhopis v hodnotě jednoho milionu, ale milionu dluhopisů v hodnotě jedné koruny. Celkem tak pan Kalousek během let 2011 a 2012 prodal 65 710 548 504 kusů jednokorunových dluhopisů celkem 73 492 držitelům. Ano, takže za 65 miliard.

Tímto krokem Miroslav Kalousek a jím vedené Ministerstvo financí zlegalizovalo chybu v zákoně a spustilo lavinu, kterou stát podle konzervativních odhadů přichází ročně o přibližně jednu miliardu. Pan Kalousek posvětil díru v zákoně, v zákoně, který sám nezvládl. Aby dostal své dluhopisy k občanům, umožnil jim, aby z úroků neplatili ani korunu. Vyhazování peněz z okna v přímém přenosu. A připravil k tomu tehdy velmi šalamounské vyjádření. Musíme naprosto důsledně dodržovat zákon o dani z příjmů bez jakýchkoliv odchylek. Na spořící státní dluhopisy se tedy nevztahuje žádná výjimka, žádné osvobození a uplatňuje se standardní srážková daň, uvedl pan Kalousek v prohlášení, ve kterém se vzápětí říká, že zákon také jasně uvádí pravidla výpočtu daně včetně zaokrouhlení. Vlivem zaokrouhlení je skutečně daň nulová. Takže fajn, nejdřív říkal, že dodržovat a potom je daň nulová. Dne 7. října 2011 se pro Hospodářské noviny, které upozorňovaly, že Ministerstvo financí tím otevřelo stavidla, ukázalo firmám či bankám, že se jednokorunového dluhopisu využít dá, se vyjádřil tehdejší Kalouskův první náměstek Ladislav Minčič, náměstek pro daně. Nevím, proč by se to nestalo předmětem masivního opakování. Je legální využít každé daňové skuliny, říkal pan náměstek pana Kalouska. Privátní sektor začal jásat, pro státní kasu to znamenalo propad v daňových příjmech. Pokud tak postupoval stát, nejenže postup legalizoval, ale dal tomu dokonce punc jakési morality, komentoval tehdy například partner společnosti PVC(?) Pavel Kříž. A co následovalo? Firmy a banky začaly vydávat stále více dluhopisů. Celkově jich bylo vydáno za 177 miliard, nominální hodnota jedna koruna, z jejich výnosu se neplatila daň z příjmů. Česká národní banka, která potvrzuje podmínky vydávání dluhopisů, zaznamenala rekordní emise, sázková firma Tipsport výnos 6 miliard, UniCredit, CP Group či státem ovládaný Český Aeroholding, všechno jsou to data z otevřených zdrojů. Takže korunové dluhopisy, které někdo se snaží teď mně vyčítat, to je především příběh pana Kalouska a jeho snahy o politickou popularitu za cenu ekonomické defraudace. A i když se teď vymlouvá na svoji nekompetentnost, že nevěděl, a na úředníky, je naprosto jasné, že velmi dobře osobně věděl, co dělá a jaké to bude mít důsledky pro státní rozpočet a vyjádření jeho náměstka Minčiče ho z toho jednoznačně utvrzují.

Já bych ještě tady se vrátil k tomu, co vlastně tehdy říkal tisk. Titulek, Mladá fronta Dnes, 1. 10, 2011: Kalousek posvětil díru v zákoně, z úroku nezíská ani korunu. Stát může přijít velmi rychle až o miliardy korun, pokud banky, podniky či soukromí investoři zareagují na díru v zákoně, kterou včera oficiálně posvětil ministr financí a která umožňuje nezaplatit z úroků a jiných výnosů ani korunu na dani z příjmů. Ministerstvo financí včera v šalamounsky sepsaném prohlášení poprvé uvedlo, že z nově chystaných spořících dluhopisů pro občany nezíská stát ani korunu. Na závěr toho článku, který je delší, říká mluvčí Ministerstva, že se dírou budou do budoucna určitě zabývat. A to bylo 1. 10. 2011. Článek 7. října 2011, autor Marek Hudema, Olga Skalková, Hospodářské noviny, rubrika Finance. Stát hodlá získat od lidí 20 procent půjček.

Takže já myslím, že se dá všechno dohledat. Jsem rád, že jsem se mohl vyjádřit v rámci interpelací. Těch interpelací je více, takže budu velice rád, když si to všichni zapamatují, jak to bude a toto všechno samozřejmě můžeme dokladovat.