Ministr Chovanec: Tímto přístupem nezamezujeme nástupu fašismu, ale pomáháme mu

Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych nejprve chtěl říci, že si té debaty velmi vážím a že ji považuji za potřebnou, nutnou a ve své podstatě i velmi přínosnou, protože kde jinde než tady by se ta debata měla vést do hloubky. V médiích kloužeme po povrchu a občas mi někteří levicoví aktivisté nadávají do fašistů, někteří pravicověji smýšlející mě nazývají zrádcem, někteří koaliční poslanci mají pocit, že bych měl být zavřen za týrání lidí v detenčních zařízeních atd. atd. atd. A kde jinde než tady mám konečně možnost říct svůj názor, aniž by to skončilo jedním nebo dvěma titulky v některých médiích.

Já si nemyslím, že je potřeba, abychom za každou cenu neodporovali Spolkové republice Německo a Evropské unii, když máme pocit, že se mýlí. Prostě jsme sebevědomý hrdý národ, který bude říkat snad své pravdy a své teze, o kterých je přesvědčen. To znamená já nemám důvod neříkat našim partnerům - a zdůrazňuji partnerům - v Evropě, jaké jsou naše vize, jaké jsou naše myšlenky a co si myslíme. Bohužel, když se podíváte na názor Spolkové republiky Německo v otázce migrace za poslední dva měsíce, tak ony ty postoje se velmi různí. Ony se vyvíjejí v čase a ten český názor je konzistentní.

A když se podíváte na odhady Ministerstva vnitra, tak jsme se téměř nikdy nepletli. Já jsem tady stál před půl rokem a říkal jsem - budou kvóty. Mnozí mě považovali za blázna, mnohá média říkala, co si to vymýšlím. Sešel se půlrok s půlrokem a kvóty jsou na stole.

Dámy a pánové, v té debatě se trošku míchají dvě témata. Jedno bylo 40 tis. migrujících osob, které se mají přerozdělit. Dnes je debata o dalších 120 tis., tj. 120 tis. plus 40 tis., to je nový příběh, to není 40 a 120, jedno jest. To znamená, my jsme vždycky dbali na institut dobrovolnosti, dobrovolné pomoci. Z těch 1 500 lidí má být 1 100 lidí, kteří k nám přijdou, a my dořešíme azylovou proceduru s tím, že buď získají, nebo nezískají mezinárodní ochranu. To ovšem neznamená, že zůstanou na území České republiky. 400 dalších lidí, kteří mají přijít, mají přijít z táborů mimo Evropskou unii a mají být integrováni do české společnosti. 400 lidí z táborů mimo Evropskou unii. Jinak Česká republika pomáhá v těchto táborech 100 mil. korun ročně. Jsme největším sponzorem jordánského tábora, kde jsme za 40 mil. korun pomohli vybudovat elektrickou infrastrukturu. To je ta cesta - zlepšit život lidí v táborech mimo Evropu. Každé euro, které tam investujeme, se nám stonásobně vrátí.

Odhady jsou, že Turecko stojí migrační krize 4 mld. euro. To je směšná částka v porovnání s tím, co to bude stát sociální systémy velkých evropských zemí včetně České republiky. Zlomek. Drobné. Je potřeba primárně uzavřít dohodu s Tureckem, je potřeba Turecko finančně motivovat k tomu, abychom těm migrantům zlepšili životní podmínky, aby tam ti lidi žili v důstojných podmínkách a aby to domů měli tzv. za kopec. Aby, až ta válka skončí, doufejme, že jednou skončí, tak aby se mohli vrátit domů. Každý z nás přece by chtěl žít doma. Já tedy určitě. Já tuhle zemi mám rád a nechci z ní nikam odcházet.

S velkou nedůvěrou se dívám na vojenské angažmá Ruska v tom prostoru, protože vojenská operace, která bude jenom ve formátu dalších leteckých úderů, nic nevyřeší. A v Sýrii, dámy a pánové, a říkejme si, jak ty věci jsou, je 7,5 mil. Syřanů mimo domov. To jsou vnitřní migranti v té Sýrii, kteří, pokud ztratí víru a naději v to, že ta válka skončí, tak si na tom Googlu, jak píše některý server včera, najdou opět to Německo, najdou opět migraci v Německu a budou směřovat opět do Německa. Já jsem mluvil s jedním Syřanem. On mi říkal - prodal jsem dům, už se tam nemůžu vrátit. Za ten dům jsem dostal 5 tis. euro, před válkou by to bylo 100 tis., dneska 5. Ten člověk všechny peníze utratil za převaděče, dneska je ve Spolkové republice Německo a je tam nešťastný. Víte proč? Protože pochopil, že on i jeho děti budou pravděpodobně občané druhé nebo třetí kategorie. Tam vznikne obrovská deziluze. Tam vznikne obrovská frustrace. To je to, čeho já se bojím. A bojím se toho, že tímto přístupem ne že zamezujeme nástupu fašismu a hnědých hnutí, ale že mu pomáháme. To je ta obava, kterou já mám.

Ruské vojenské angažmá má ještě druhou stranu mince. A to je to, že Rusové mají samozřejmě i velký vliv na Ukrajinu v rámci separatistických vojenských a polovojenských organizací. A pokud se povede Rusku rozdmýchat i tento požár - já neříkám, že to mají v plánu, ale stát se to může - tak máme dvě ohniska migrace. Obě dvě tato ohniska migrace skončí, dámy a pánové, v Evropě. A pokud to bude migrace z Ukrajiny, kde je dneska 1,5 mil. vnitřních běženců, tak Česká republika se stane cílovou zemí.

Co se týká našich detenčních zařízení. Slyšíme na ně spoustu kritiky. Bývalé pravicové vlády snížily kapacity našich uprchlických zařízení na 30 %. Ale logicky nebyl důvod je nesnižovat. Nebyla žádná migrační vlna. Těch původních 100 % bylo v době, kdy v bývalé Jugoslávii byly války a Česká republika, tedy krátkodobě, měla 3,5 tis. migrantů v součtu. Když nasčítáme celou tu migrační vlnu, tak to bylo někde kolem 15 až 20 tis., ale jednorázově jsme tu měli 3,5 tis. lidí většinou z Bosny a Hercegoviny. A v té době jsme měli daleko větší kapacitu detenčních zařízení. K dnešnímu dni máme v našich azylových zařízeních detenci 800 volných míst. Daří se nám ty lidi vracet do Rakouska, daří se nám postupovat přesně podle evropského práva, podle dublinských nařízení a podle dalších věcí, které evropské právo vyžaduje. A nezlobte se na mě - ti, kteří kritizují náš postoj v Evropě, že jsme měli mlčet. My jsme země, která si plní své zákonné povinnosti a má vlastní názor. Co je na tom proboha špatně.

Evropská komise už v minulosti šla do systému kvót. Tuším, že ten projet se jmenoval Eurema. Byl na Maltě. To byl systém, kdy Malta byla zachvácena silnou migrační vlnou a už tehdy se Evropa pokusila ty migranty proti jejich vůli dostat do jiných evropských zemí. Přesně na tom - proti jejich vůli - ten projekt zkrachoval.

A my se obáváme a jsme přesvědčeni, že na úplně stejném principu zkrachuje i tento systém. Musíme si uvědomit, že ten člověk, který přijde a splní si ty zákonné povinnosti, že se nechá zaregistrovat k hotspotu v Řecku, v Itálii nebo v Maďarsku, by tam měl strpět do doby své realokace. Ale 98 % všech lidí z těchto oblastí chce odejít do Spolkové republiky Německo. A Spolková republika Německo jich pojme 30 % a těch 70 % půjde do jiných zemí. To znamená, 70 % lidí bude realokováno tam, kam nechtějí jít.

Také si odpovězme na otázku, jestli tato migrační vlna, kde Spolková republika Německo - a včera to neoficiálně potvrzoval bavorský ministr vnitra, že za jeden měsíc do Německa přišlo 250 tis. lidí, že tato migrační vlna s sebou přinese i tu druhou migrační vlnu, už tu oficiální, zákonnou. A to je slučování rodin, dámy a pánové. Přes 60 % lidí, kteří přicházejí, jsou muži. Ti muži přichází sami. Většina z nich má rodinu. Většina z nich bude podle evropského práva tu rodinu chtít sloučit. A v současné době 98 % migrantů z Eritrei a ze Sýrie získává v evropských zemích mezinárodní ochranu. U nás, když někdo z těchto zemí požádá o mezinárodní ochranu, tak ji dostane. My postupujeme podle evropského práva.

Dámy a pánové, jsme zemí, kde žije půl miliónu cizinců. My nejsme zemí xenofobní. Jsme zemí, kde se zvyšuje počet lidí žádajících o mezinárodní ochranu. Ale nejsou to Syřané a Eritrejci. Jsou to Ukrajinci, Kubánci a další země. My nejsme zemí, která těm lidem nechce pomáhat. Ale neumíme tady za nohu držet někoho, kdo tady prostě být nechce. Existuje nějaká základní listina práv a svobod, existují smlouvy o uprchlících z 50. a 60. let, které jsou platné. A my jsme té Evropské komisi, těm našim partnerům - a znovu říkám partnerům - dali svoji pozici včetně právního rozkladu, včetně deseti otázek a říkali jsme - než budeme hlasovat, tak nám na ně prosím pěkně odpovězte. No nevím, kdy se hlasovalo, pár dní už to bude, odpovědi nemáme dodneška. Jinak ta slovenská pozice směrem k té žalobě i trošku vychází z toho našeho právního rozboru.

Co se týče kvót, tak já si myslím, že jsme ve třetí třetině zápasu o povinné kvóty. Já jedu osmého do Lucemburku na zasedání ministrů vnitra. A světe div se, povinné kvóty jsou opět na stole. Takže po 40 tis. nepovinně, 120 tis. už povinně, ale jednorázově, přichází znovu debata o stálém realokačním mechanismu, který by měl pouze do té rovnice, kde bude procentuální vyjádření pro jednotlivou zemi, dosazovat to číslo pro každý rok. Toto může fungovat. To je německý model.

Němci mají realokaci v rámci svého území, v rámci svých jednotlivých spolkových zemí, v rámci jednotlivých obcí. Ty obce musí přijmout ty migranty, postarají se o ně atd. atd. Ale tam je jednotný sociální systém. Jednotný systém trhu práce... (Odmlčuje se kvůli zvětšenému hluku zleva.)

Bohužel z vlastní strany. My jsme připraveni s Němci spolupracovat. My jsme připraveni partnerům pomáhat. Několikrát jsme to deklarovali. Ale musí tam být, dámy a pánové, vůle. My jsme nabízeli pomoc Maďarům, my jsme nabízeli pomoc Řekům, my jsme nabízeli pomoc Italům. Před třemi měsíci jsme nabídli Italům peníze, technické prostředky, lidi. Odpověď je nula. Řekové s námi nemluví vůbec. Maďarům jsme nabídli policisty, nakonec si vzali velkokapacitní stany, které ve lhůtě několika dnů do Maďarska odjely a do dneška tam slouží. My jsme připraveni pomáhat. My jsme zemí, která je ochotná pomáhat svým partnerům. My víme, že problémy Německa, Itálie, Řecka, Maďarska jsou naše problémy, ale prostě nebudeme slepě kývat na to, když náhodou někdo větší si myslí opak a my si ho nemyslíme.

Takhle se evropská politika z mého pohledu prostě dělat nedá. Jestli si tato Sněmovna myslí něco jiného, tak ať nás vybaví mandátem, který tedy má takto znít, že máme na všecko kývat, na všechny se usmívat. Já ale potom nevím, jestli tam chci jezdit.

Mluvili jsme s mnoha našimi partnery, ať to byli Angličané, ať to byl šéf komise pan Asselborn, který nota bene den předtím v Praze říkal, že hlasování nebude.

Naše rozpory s Tomášem Prouzou - já jsem o tom mluvil s Robertem Kaliňákem, když jsem se byl před dvěma dny na Slovensku podívat na ukrajinsko-slovenské hranici. A se vší zodpovědností vám tady říkám, kdyby všecky hraniční země Schengenu věnovaly tolik peněz a pozornosti své hranici jako Slováci, tak nemáme takové problémy. Musel jsem smeknout klobouk před tím, jak je hranice na slovensko-ukrajinském pomezí zajištěna. Opravdu smeknout klobouk. Tak jsem se ptal kolegy Kaliňáka, který se mnou v Bruselu byl, s Poláky taky mluvil. Nota bene jsme s nimi mluvili spolu. A říkal mi: "My jsme do poslední chvíle nevěděli polské stanovisko. To, že oni neví, že o tom debatují, že nejsou přesvědčeni, jsme věděli, ale definitivní stanovisko zaznělo na jednání rady, kdy si vzali deset minut přestávku. Byla padesát minut a potom volali do Varšavy, aby si tedy utříbili stanovisko." A finální rozhodnutí bylo, že si Polsko vymohlo z mého pohledu kosmetickou úpravu usnesení, z něhož jakoby vypadlo 54 tisíc lidí, kteří se tam následně ale vrátí. To je těch 54 tisíc, kteří se měli alokovat z Maďarska. Maďaři řekli: "Sorry, ale my žádných 54 tisíc k dnešnímu dni prostě nemáme." To usnesení pozbývá smyslu. Takže jediná úprava, která tam byla, tabulka na 120 tisíc, se předělala asi na 66. S tím tedy Polsko souhlasilo. Ďábel je ovšem skryt v detailu a je tam ještě usnesení, které říká, že 54 tisíc rozdělí komise do tabulky následně, takže ve své podstatě z mého pohledu to usnesení bylo pořád stejné, akorát se můžeme kosmeticky tvářit, že jsme si tedy nerozdělili celých 120 tisíc, ale jenom jejich část, ale není to pravda.

Na základě této změny usnesení Polsko hlasovalo, jak hlasovalo. Já si myslím, že není potřeba opouštět Visegrádskou spolupráci, na druhou stranu jsme se nikdy nedohodli, že budeme postupovat žalobami. Slovensko včera dalo proklamaci, ale ještě neví přesně, jak bude žalovat a ministr financí a spravedlnosti dostali za úkol tu žalobu napsat. Já si myslím, že teď je potřeba se zaměřit na souboj, který bude osmého, a to je souboj o stálý realokační mechanismus, o to procento, které by nám bylo přiděleno a které bychom měli akceptovat. Kdybych byl přesvědčen o tom, že Česká republika si vezme nějaké migrující osoby, pokusí se o jejich integraci a vyřešíme tím ten problém, tak tady z tohoto místa budu říkat: "pojďme to udělat". Ale já jsem přesvědčen, že kvóty fungovat nebudou, že odkládáme řešení, která jsou nezbytná a že se jenom točíme v kruhu řešení problému, který se takto vyřešit prostě a jednoduše nedá.

Když se podíváte ve světle posledních vyjádření našich přátel ze Spolkové republiky Německo a Rakouska, Rakušané říkají: "budeme bránit svoje hranice silou". Já jsem na té hranici včera byl. A na česko-rakouském pomezí už téměř nejsou policisté, protože jsou odveleni na jiné hranice. To znamená určitě Rakušané nebudou bránit hranici mezi Českou republikou a Rakouskem. Vedle toho včera pan kolega Demissie prohlásil: "Půjdeme de facto po maďarském vzoru, vytvoříme jakýsi koridor na německo-rakouském pomezí, ale i možná v jiných zemích, byť z České republiky do Německa neproudí téměř žádní migranti." To ale v překladu znamená, že uzavřeme celou hranici včetně té zelené, což Německo na hranici s Rakouskem neudělalo už několik desetiletí. Nevím, jestli je to technicky možné, ale bez nějakých technických zabezpečení, plotů a dalších věcí si to neumím představit. A pak to bude znamenat jednu jedinou věc, že těch několik desítek migrantů, kteří jsou v současné době v Rakousku, bude hledat jakoukoliv cestu, jak se do Německa dostat jinudy. Pak jediná cesta připadá přes Českou republiku.

Naše cvičení včera s armádou, a chci poděkovat kolegovi Stropnickému za výbornou přípravu a angažovanost armády v této věci, armáda a policie začíná mluvit a spolupracovat jako jeden muž, chce se mi říci, mělo jeden jediný úkol: nacvičit součinnost a rychlost nasazení armády na hranici. Budeme muset reagovat. My si pak nemůžeme dovolit, aby se migrační proud dostal přes nás, protože by to znamenalo desítky, či tisíce lidí, kteří by se mohli pokoušet přecházet přes Českou republiku. Jsme připraveni, víme co děláme a dodržujeme do písmena evropské právo. Kdyby dodržovali všichni Dublin, kdyby dodržovali ochranu svých hranic, tak tento problém takto rozsáhlý není.

Jestli tyto věci nebudeme řešit v zemích původu a v zemích okolních, tak v Evropě to prostě schopni řešit nejsme. Potřebujeme diplomatickou ofenzívu, návratovou politiku. Jenom za minulý rok z Kosova do Německa přišlo 50 tisíc migrantů, téměř žádní nezískávají azyl, přesto nejsou vraceni. Více než polovina lidí, kteří přicházejí, jsou ekonomičtí migranti. Nejsme schopni je vracet. Nemáme readmisní smlouvy s mnoha zeměmi, které jsou bezpečné, a tyto země si své občany neberou zpátky. My potřebujeme obrovskou diplomatickou ofenzívu Evropské unie směrem k zemím, kam léta dáváme evropské peníze a nechceme po nich skoro nic. Tak teď musíme minimálně chtít podepsat readmisní smlouvy a nebo finanční toky zastavit. My potřebujeme dohodu s Tureckem, my potřebujeme dohodu v Libyi, aby Libye našla politický konsenzus, Libye je okno do Evropy.

Samozřejmě je dnes daleko složitější a důležitější cesta přes Balkán. Tato cesta už dneska vede po souši a pokud nám Turci nepomohou v tom, abychom zlepšili život lidem na jejich území, tak prostě migrační tok nebude končit. A řekněme si otevřeně, toto je migrační tok vyvolaný válkou, vojenskými střety. Ale v budoucnu nás mohou čekat migrační toky z důvodu sucha, nedostatku potravy, vody. Podívejte se na povodí Nilu, na Egypt, podívejte se na nárůst populace. Spousta mladých lidí dnes podle médií zastavují úrodnou půdu v deltě Nilu. Za chvilku se mohou rozhodnout, že půjdou do Evropy. A Evropa musí dát jasně najevo, že pomáhá potřebným, ale na druhou stranu, že bude bránit sama sebe, že má vůli po přežití a vyslat jasný signál do světa, že ti, co potřebují pomoc, jsou tu vítáni, a ti, co tu nemají co dělat, budou vráceni. Na tom není nic levicového, ani pravicového. To je, dámy a pánové, jenom implementace zdravého rozumu do politiky.

Takovou politiku bych rád dělal, když mi to Parlament a vláda dovolí.

Děkuji za pozornost. (Potlesk napříč sálem.)