Ministr Chovanec: V Drahonicích se rozhodli migranti držet hladovku. Já tady říkám, že si nic nevynutí

Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři.

Já se omlouvám, že budu asi někdy mimo "koryto" debaty přímo v tom návrhu, ale rád bych odpověděl na některé poznámky a debatu, která tady byla.

Já za tu debatu chci poděkovat. Byť s mnohými výroky nesouhlasím, tak je potřeba, aby v tom veřejném prostoru zaznívaly, protože o tom je demokracie. A já vždy demokracii budu bránit, dokud budu moci, protože zatím lepší správu věcí veřejných jsme nenašli. Na druhou stranu i ta demokracie potřebuje ochranu. Demokracie nepřišla sama od sebe, demokracii jsme léta budovali, na hodně let jsme o ni přišli. To, že jsme dnes ve stavu, v jakém jsme, za to přece mohou i naši předkové, kteří přispěli k tomu, v jaké zemi dnes žijeme.

My máme ambici se stále podceňovat. Oni ti Němci jsou humánnější než my, ti Švédové, ti Italové, kam odešli tedy ti Bojové a tak dále, atd.

Já jsem součást českého národa a jsem na to hrdý. A musím vám říct, že jsem velmi hrdý na to, že česká vláda dnes umí hájit své názory v Bruselu sebevědomě, nahlas a razantně. Možná to bude znít cynicky, ale bylo mi ctí se nechat přehlasovat na jednání evropských představitelů. Z jednoho prostého důvodu – já si myslím, že český postoj je v souladu se zdravým rozumem. A tak, jak vidím postup např. v Německu při té veřejné debatě, tak tam se ty názory velmi, ale velmi mění. V Německu hoří azylové zařízení, ve Švédsku hoří azylové zařízení. To není o tom, že by to společnost přijímala bez složité debaty, bez složitých excesů.

Tady se hovoří o tom, že jsou problémy mezi majoritní společností v Německu a také je potřeba říct, že v uprchlických zařízeních přímo ve Spolkové republice Německo roste mezi běženci kriminalita. A je potřeba tu pravdu říkat na obě strany. Spolková republika Německo ústy svého ministra vnitra pana de Maizi?ra prohlásila, že je připravena omezit právo azylantů a změnit jejich status tak, aby nebylo možné slučovat rodiny. I to je debata, která se v Německu vede. Nejenom debata o tom, že překročení hranice bude nadále trestným činem, ale oni dnes debatují o tom, jak zamezit tomu milionu lidí, aby se slučovaly rodiny. Z jednoho prostého důvodu, protože Německo tímto přístupem čeká v příštích letech další, už legální migrační vlna minimálně tří milionů lidí. Ale to jsme jim říkali před půl rokem. To jsme jim říkali před půl rokem.

My se nebráníme tomu, pomoct Spolkové republice Německo, případně jiným zemím, pokud si chtějí pozvat migranty na své území. My jsme připraveni otevřít humanitární koridor a nabízeli jsme to Spolkové republice několikrát. A dokonce v době, kdy přišla pozvánka pro Syřany, kteří prošli dublinským opatřením a jsou registrováni. Tak v den, kdy Spolková republika Německo tento veřejný příslib paní Merkelovou dala, tak jsme je ze svých detencí pustili. V ten samý den jsme je pustili a umožnili jsme jim cestu do Spolkové republiky Německo. To znamená, není pravda, že nejsme součinní v té věci.

Co se týká návrhů, které tady zaznívaly, já jsem také byl v zařízení v Bělé Jezové. Měl jsem šanci tam mluvit s padesáti úžasnými lidmi. Teď nemyslím klienty toho zařízení, ale myslím zaměstnance. Tam bylo padesát lidí, kteří za velmi nízký plat poskytují služby lidem, kteří to potřebují. A já i tady před vámi bych jim rád veřejně poděkoval a měl-li bych co smeknout, tak bych smekl. Já tam neviděl nikoho, kdo by se nezajímal o osud svých klientů. Viděl jsem tam dámu, která se dvacet let stará o děti migrantů, která po mně chtěla peníze na lístky do divadla, které došly. Takže jsme jim je samozřejmě okamžitě dali. Děti chodí do kina, do divadla, hrají si. A nebylo to, prosím pěkně, o tom, že jsme se po kritice paní Šabatové snažili natřít trávu na zeleno. My za pochodu zlepšujeme situaci v detencích, ale ona byla dobrá a dostatečná i před šesti měsíci. My ji pouze vylepšujeme, ale nepůjdeme nad rámec standardu. Nepůjdeme.

Dnes se v Drahonicích rozhodla část migrantů držet hladovku. Já tady říkám veřejně, že si tím nic nevynutí. My budeme dodržovat české právo, evropské právo. A jestli se ti lidé rozhodli místo debaty držet hladovku, je to jejich rozhodnutí a nic si nevynutí. Nic si nevynutí.

Co se týká ostatních věcí, např. lhůty, o kterých mluvil pan senátor Láska, prostřednictvím pana předsedajícího, ta lhůta šesti měsíců je maximální. My ji nemusíme využít. Budeme se snažit ji nevyužít, ale proč si dávat vlastní gól a nedat tam šest měsíců jako maximální lhůtu, s tím, že budeme tlačit na to, aby nebyla využívána, ale šli jsme na nějakou spodní hranici.

Nezajišťování dublinských případů a nezajišťování dětí v detencích. My jsme se pokusili v minulém roce o jakýsi volnější režim, kdy rodiny s dětmi nebyly zajišťovány v detenci. Všechny nám utekly. Všechny nám okamžitě utekly. Všechny okamžitě směřovaly do svých cílových zemí. A z tohoto důvodu to vážné riziko útěku tady prostě existuje. My tady hovoříme o tom, že těm lidem hrozí nebezpečí. Když vezmeme to právo ad absurdum, tak mi, prosím pěkně, řekněte, v které z okolních zemí České republiky se válčí? Já takovou neznám. To znamená, ti lidé, kteří přicházejí do České republiky, už by teoreticky měli splňovat status ekonomického migranta. Oni prošli Tureckem. Můžeme mít vážné pochyby o situaci v Turecku. Prošli Makedonií, Srbskem, Maďarskem, Slovinskem, Rakouskem...

V které té zemi se válčí? Kde jim tam hrozí újma na zdraví a na životě? Neznám takovou zemi po té trase.

To znamená, můžeme tu debatu vést, ale potom ji veďme se všemi důsledky té debaty a bavme se o tom, co je v zájmu Evropy, která je naším domovem. Já si myslím, že bezpečnost, abychom věděli, koho propouštíme na své území, abychom opravdu pomáhali potřebným. Já jsem velice rád, že se Evropa rozhodla např. zařadit do seznamu bezpečných zemí Kosovo. Jenom z toho Kosova přišlo za poslední rok do Evropy 50 tisíc lidí. V Kosovu platíme policisty, platíme tam soudy, platíme tam státní zástupce, posíláme tam evropské dotace, ta země je bezpečná. Prostě všichni ti, kteří sem z Kosova přicházejí, jsou z mého pohledu ekonomičtí migranti.

A pokud chceme pomáhat opravdu těm potřebným, tak si nemůžeme dovolit v takovém rozsahu a v takové míře saturovat. To je podle mě nabíledni.

Já bych se ani nebál názorů většiny společnosti v České republice. Já si myslím, že lidé jsou moudří a že vyjadřují své obavy a že vyjadřují své rozpaky. A my jako zodpovědní politici bychom na ně měli hledat odpovědi tak, aby se neuchylovali k jednoduchým řešením, které může pak ve finále znamenat zhnědnutí nejen politické scény v České republice, ale v celé Evropě.

Když se podíváte na situaci v Německu, vidíte klesající podporu paní kancléřky, vidíte nárůst preferencí euroskeptické strany, která poprvé má dvouciferný výsledek, asi 10 %, takže ono to s těmi Němci zase není tak růžové, jak si tady mnozí snaží namlouvat. To prostě není pravda. A teď mi, vážené dámy senátorky a páni senátoři, dovolte jeden příměr. My jsme byli kritizováni Italy za to, že jsme jednou jedinkrát popsali ruce lidí, aby se nerozdělily rodiny. A pak vidíte, jak Italové běžně popisují ruce lidem z trajektů, dávají jim k hlavám čísla. Ti samí Italové. Já jsem byl svědkem, kdy slovinská ministryně vnitra nás kritizovala za malou míru solidarity.

Ani ne tak Českou republikou, ale zbývající země V4. Ta samá mi včera děkovala za to, že Česká republika vyslala dvacet policistů do kolabujícího Slovinska.

My jsme byli svědky toho, kdy Švédové obecně hovořili o solidaritě, kdy se přihlásili k těm kvótám na relokaci. Byli jsme svědky toho, kdy pan Asselborn a ostatní představitelé Evropy byli u odletu prvních 19 Eritrejců, kteří se velkým vojenským letadlem odváželi z Itálie do Švédska. Aby přesně 14 dní po tom Švédsko požádalo o realokaci z vlastního území. To je přece první země v řadě. A přijdou další.

Další debata se povede o realokaci z Německa a Rakouska. To je přece na pořadu dne. To znamená, realokace ze zemí postižených migrací, jako je Itálie a Řecko, se rozšíří o debatu, jak realokovat z Německa, jak realokovat z dalších zemí. Já jsem velmi důrazně žádal zástupce Evropské komise na posledním jednání, aby konečně České republice odpověděli na právní rozbor. A ta komise nebyla schopná dodneška odpovědět na základní právní otázky. Je tady spousta právníků.

Jakým způsobem budeme realokovat osobu proti její vůli? A to je otázka, tuším, byl to Kamerunec, kterého se zastal Ústavní soud. A já nemám důvod tady zpochybňovat nález Ústavního soudu, ale chtěl bych tady říct i to B.

Ti lidé, kteří odsud odcházejí nedobrovolně, dělají všechno pro to, aby nemuseli odejít. Sebepoškozují se, lámají se ruce, někteří si prokousli jazyk. Když je odsouváme do zemí původu, tak je to většinou za účasti 4 – 6 policistů. 4 – 6 policistů v běžné lince. Přeprava takové jedné osoby stojí sto, sto padesát, dvě stě tisíc korun, podle počtu sedadel, které musíme v tom komerčním letu koupit. A ti policisté nemají jednoduchou práci. Ústavní soud to posoudil, že to bylo nepřiměřené. Já nechci rozporovat nález soudu.

Panu kolegovi senátorovi Láskovi, prostřednictvím pana předsedajícího, tady zazněly dvě vaše námitky, kterým jsem moc neporozuměl. Že máte obavu, jak budou rozhodovat soudy v České republice v rámci přiměřenosti obrany. No, jestli přestaneme věřit i soudnímu systému, tak já bych mu spíš věřil, a proto tady nerozporuji názor Ústavního soudu, byť bych tady rád zvedl hlas na podporu policistů, kteří to mnohdy při té návratové politice nemají jednoduché.

Druhé, co tady zaznělo, že jsme se pokusili obejít standardní proceduru pana poslance Váni. To přece není pravda. A také bych tady trošku bránil parlament. Já si myslím, že poslanci mají právo předkládat své pozměňovací návrhy.

A Poslanecká sněmovna jako fenomén má přece svým hlasováním právo je podpořit, nebo nepodpořit. Stejné právo má bezesporu Senát. Tato práva nemůžou být dotčena.

Platba za ubytování – 242 korun za osobu se vybírá opravdu od lidí, kteří ty peníze mají. Některé migrující osoby u sebe mají několik set, některé několik tisíc eur. A kdyby fungoval dublinský návratový systém, vážené senátorky, vážení senátoři, tak zadržení v naší detenci bude trvat den, maximálně sedm dní. Kdyby fungoval dublinský návratový systém, tak ve lhůtě do sedmi dní jsme připraveni podle evropských norem kteréhokoli migranta vrátit do země, kde překročil schengenský prostor. To znamená, většinou do Itálie, Řecka, Maďarska, nebo dalších zemí.

V rámci readmisí vracíme migranty do Rakouska ve lhůtě do 14 dnů. Býval to den, pak tři, pak sedm, teď, díky stavu v Rakousku, je to až čtrnáct dní. Ale přesto se nám to daří vracet. Ta hladovka v Drahonicích je primárně proto, že jsme byli schopni včera odvézt poměrně velkou skupinu lidí. 40 lidí tam odsud odjelo do jedné evropské země v rámci dublinského návratového systému. Nebyla to země původu, jak se někteří obávali. Vrátili jsme je standardně, pokusili jsme se jim to vysvětlit.

Je na nich, jestli se rozhodnou vynucovat si nějaká svá neexistující práva hladovkou. S tím opravdu nejsme schopni nic dělat. Budeme jim poskytovat asistenci a lékařskou pomoc.

O dětech s rodinami jsem hovořil. Pokusili jsme se o mírnější formu zadržení, opravdu všichni utekli. Jeden případ za všechny. Česká republika s velkými náklady přivezla rodinu Syřanů s velmi nemocnou holčičkou. Ta rodina riskuje zdraví svého dítěte tím, že místo, aby přijala možnost léčit se ve špičkové motolské nemocnici, tak se rozhodla odejít. Já nevím, jakým způsobem ty lidi máme zadržovat, když nechtějí přijmout pomoc státu. Nechci paušalizovat na všechny případy, ale jedna ze tří rodin se rozhodla takto.

Mobilní telefony. Já se vrátím ještě k těm zaměstnancům. V rámci bezpečnosti zaměstnanců a rodin není přece možné, aby ti lidé měli u sebe mobilní telefon, fotografovali si zaměstnance, vyvěšovali to na sociální sítě a ohrožovali je. Pokud toto dopustíme, tak já se obávám, že nám v detenčních zařízeních nikdo nebude chtít sloužit.

Co se týká přijímání návštěv a balíčků, my si myslíme, že debata je možná. V současné době je otevřen ještě jeden zákon, a to je novela zákona o pobytu cizinců, kde si myslíme, že je možné o této věci debatovat. Není to vhodné do této transpoziční novely, ale tady se nebráním té debatě a případné změně stavu, který tady je.

Nezpoplatňování. Zpoplatňovat to budeme do té doby, dokud se nezmění zákon. Já si myslím, že 242 korun za kompletní servis, tedy jídlo, ubytování, teplá a studená voda, lékařská péče, není zase tolik peněz. Neznám v České republice hotel za tyto peníze, který by tyto komplexní služby poskytl. To znamená, nevidím důvod, proč ty peníze nevybírat, ale pokud bude vůle zákonodárců to změnit, ministerstvo vnitra na to okamžitě zareaguje a ty peníze přestaneme vybírat. Ale náš názor je i v této věci negativní.

Co se týká návrhu pana poslance Váni, které tady byly zmiňovány, my je podporujeme. Podporujeme je primárně proto, že u lidí, kteří budou třeba odsouzeni za tzv. závažné trestné činy, což je sazba tří let odnětí svobody, tak už se nemusí zkoumat přiměřenost té věci a tito lidé mohou být z České republiky vyhoštěni. U těch nižších skutkových podstat je nutné vždycky zkoumat, jestli je ten zásah přiměřený, nebo není přiměřený. U rodinných příslušníků občanů EU podle § 871 bude vždy zkoumána přiměřenost zásahu.

Co se týká možného soudního přezkumu, my si myslíme, že soudní přezkum a dokazování je už možné v současné době a že už soudy dnes mohou provést dokazování v řízení o žalobě k azylu. Ostatní opatření, o kterých zde bylo hovořeno, má v gesci ministerstvo spravedlnosti, které by to mělo v nejbližší možné době předložit a měla by se k tomu vést odborná debata.

Pan senátor Veleba, prostřednictvím pana předsedajícího k němu, se ptal, jestli je pravda, že ve Spojených státech je ta lhůta dva roky. Podle informací, které jsem si vyžádal u našich specialistů, tak to tak je.

Hotspoty, tady paní senátorka Wagnerová hovořila o tom, že sociální demokracie rozporovala vznik detenčních zón. Ale to byly myšleny detenční zóny, o kterých hovořilo Bavorsko. A byly to detenční zóny mezi Rakouskem a Německem a mezi Českou republikou a Bavorskem. To byla jakási vize jakýchsi detenčních zón, které by znamenaly nasměrování proudu migrantů a nějaký první scan. Osobně si také myslím, že stavět jakékoli ploty a zábrany mimo hranice Schengenu, tedy uvnitř Schengenu, je zhola zbytečné a nic to neřeší.

Hotspoty jako takové, to je věc, kde si myslím, že celá Evropská unie a všechny státy k tomu přicházejí pozitivně, včetně Spolkové republiky Německo. Jsou tím myšleny hotspoty v Řecku a Itálii. My jsme tady včera měli velvyslance z těch zemí, které jsou dotčeny buď migrací – to jsou země, přes které migrující osoby procházejí. Případně to jsou země cílové, a nebo to jsou země, z nichž migranti přicházejí. Stanoviska, která máme v současné době, jsou, že hotspoty nefungují.

Ty italské fungují o trochu lépe, ty řecké skoro vůbec.

Řekové sice provádějí jakousi registraci pro vlastní potřebu, ale to není registrace ve smyslu evropského práva. A sdílení informací není možné pro jiné členské státy. To znamená, ta registrace je nám – dámy prominou – k ničemu. K ničemu.

Tato registrace znamená, že osoby, které se zaregistrují, se mohou nalodit na trajekt, jsou převezeny z řeckých ostrovů na pevninu a pokračují dál ve své migrační trase. My jsme jasně deklarovali, že bez toho, aby fungovaly hotspoty, bez toho, abychom si mohli opravdu ověřit bezpečnostní rizika s těmi osobami nejsme připraveni v letošním roce přijmout v rámci relokace žádnou osobu. Žádnou osobu.

Pro vaši informaci, byli tam Rumuni, kteří při té debatě ministrů vnitra říkali, my jsme chtěli hned teď 300 lidí. Byli jsme si pro ně v Řecku. Nemáme je, oni k nám prostě nechtějí. A to je to, co my rozporujeme v rámci tzv. povinných permanentních kvót, že ti lidé nebudou chtít odcházet do zemí, kde nemají příbuzné, nemají zázemí, nechtějí tam.

Švédi dneska avizují, že do konce roku budou mít na svém území 100 tisíc lidí, že to nejsou schopni pojmout. Nabízejí těm lidem samozřejmě ubytování, dejme tomu, za polárním kruhem a v jiných ne úplně hostinných oblastech, protože už jim docházejí kapacity. My jsme připraveni vést debatu o změně realokačních schémat, ale není možné, abychom vezli 19 Eritrejců do Švédska jako příklad realokace. Aby za 14 dní po tom Švédsko de facto požádalo o vyjmutí z toho realokačního mechanismu a chtělo samo od sebe realokovat.

Pokud se tohle stane, tak to bude předmětem debaty na evropské úrovni a bude to muset znamenat změnu usnesení a revokaci usnesení, kde byla Česká republika, Maďarsko, Slovensko a Rumunsko přehlasovány. To znamená, ta debata se povede znovu a Evropě se může stát, že usnesení o realokaci 120 tisíc lidí, potažmo 160 tisíc nebude naplněno. To znamená, my se blížíme k dalšímu kolu debaty.

Obecně zaznívá z členských zemí, že jsou zklamány z nefunkčnosti hotspotů. Že jsou zklamány z toho, jak si Řecko především plní své unijní povinnosti. Řekové za posledních pět let dostali od Evropy 450 milionů eur na vybudování a podporu azylového systému. Přesto podle soudů Řecko není zemí, kam lze migranty vracet. Je potřeba tuto debatu dovést do konce a změnit. Není možné, aby si některé členské země neplnily podmínky, které jí vyplývá z členství v Evropské unii. A na druhou stranu si braly veškeré benefity, které to členství přináší.

To znamená, já si myslím, že postoj České republiky je rozumný, racionální, zodpovědný a zdůvodnitelný směrem k veřejnosti v České republice. A mě osobně názor české veřejnosti zajímá.

Děkuji za pozornost i za debatu a jsem rád, že tu zazněly všechny názory a že jsme měli šanci poněkolikáté o emigraci mluvit. Já vždy velice rád přijdu, abychom to téma mohli dál rozvíjet. Děkuji. (Poklepávání do lavic z řad některých senátorů.)