Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem se dnes mrknul na Twitter pana předsedy Pirátů Bartoše, který tam sděloval právě to, že panu poslanci Ferjenčíkovi se podařilo prosadit ten bod k tomu, aby se diskutovalo o okamžitém rozvolnění maloobchodu.

A zaujala mě tam jedna věta v jeho tweetu - držte nám palce a Mikimu díky. - No držíme Pirátům palce, Mikimu taky držíme palce. Ale hlavně si držme palce v tom, ať se z toho dostaneme, protože zdaleka nejsme ještě z epidemie venku. Přes to všechno jsem přesvědčen, že snad není ve Sněmovně nikdo, kdo by nechtěl, aby se co možná nejdříve zbytek maloobchodů otevřel. Říkám zbytek maloobchodů - jedná se o 24 % provozoven a 18 % provozoven z pohledu počtu zákazníků. O tom není nejmenších pochyb a je pravda, že to musí být pro maloobchod - a nejenom maloobchod, ale i zavřené služby, které stále ještě dneska nemohou fungovat, frustrující.

Je nepochybné, že to je zcela bezprecedentní opatření, které zde historicky nikdy nebylo, a je pravdou i to, že ne všechno, co jsme vždycky udělali, bylo správně. Na druhou stranu jsme v situaci, kdy to vypadá, že máme jednou nohou nakročeno k tomu, abychom se z toho skutečně dostali. A proč jsme se z toho téměř již dostali, byť, znovu říkám, jsme při zemi? Protože se nám daří očkovat. Zaplať pánbůh, chodí vakcíny, kapacity jsou připravené a určitě sledujete, že ta čísla rostou. Za další rozjeli jsme plošné testování už před několika týdny a určitě to byl správný krok, jsme dneska zemí, která testuje nejvíce v Evropě v přepočtu na obyvatele. Ještě hodně testuje Rakousko a tam je to hodně přes děti, ale přináší to svoje jednoznačné výsledky. A rovněž že se nastavila určitá pravidla zejména v těch posledních měsících nebo spíše týdnech, která naštěstí zabrala. Myslím, že jsme všichni rádi, že čísla klesají a že se prokázalo to, že ta omezení, jakkoli jsou, jakkoli jsou nepříjemná a musíme se za ně omlouvat, jakkoli pochopitelně jsou diskomfortní pro zákazníky, pro podnikatele, pro obyvatele, ať už ve smyslu pohybu osob, ve smyslu provozování podnikatelských objektů nebo ve smyslu nákupu potřebného zboží, tak výsledky přináší. Ta čísla jsou jasná. A to není teď můj argument ani dokonce nějak extra politický, já myslím, že stačí se o tom pobavit, např. se skupinou MeSES, se kterou já sám jsem ne vždy souhlasil a někdy taky máme určitý spor, ale jsou to lidé, které respektuji, jsou to lidé, kterým věřím, jsou to lidé, kteří do toho jdou ze svého odborného úhlu pohledu maximálně poctivě, nezištně, a i díky těmto lidem se z toho dostáváme. Já to říkám proto, protože my respektujeme jejich názory. 10 miliónů lidí, 10 miliónů epidemiologů, každý jiný názor. A je to v pořádku, protože logicky každý se k tomu může vyjádřit, stejně tak jako pan předseda Bartoš, stejně tak jako pan poslanec Ferjenčík a je třeba tyto názory akceptovat, ale to ještě neznamená, že se jimi musíme beze zbytku řídit, protože si musíme říct, jestli nám epidemiologickou situaci budou určovat epidemiologové, a nebo jestli ji budou určovat politici a nebo kdokoli další. Já se přimlouvám k tomu, aby to byli epidemiologové.

Můžeme více, či méně diskutovat o tom, jestli více zabrala opatření typu okresního lockdownu nebo opětovně uzavřené některé další provozovny nebo jestli jsme přece jenom o něco více začali dodržovat hygienická pravidla, protože jsem přesvědčen, že si všichni uvědomili před přibližně měsícem a půl, že ta situace je opravdu vážná a že pokud je nebudeme dodržovat - a znovu říkám, jakkoli jsou diskomfortní - tak se prostě z toho nedostaneme. Můžeme se bavit o tom, co kdo kde ve světě udělal lépe, či hůře, jestli více zabralo zavření škol, nebo více zabralo zavření obchodů nebo průmyslu nebo čehokoli jiného. Jsou desítky různých studií. A teď neříkám studie béčkového charakteru, myslím tím skutečně ty kvalitní instituce, které je vydávají, četl jsem mnoho z nich, ať už z Kochova institutu nebo z americké SDS nebo magazínu Science atd. Každý na to má trošku jiný pohled, ale v zásadě všichni se shodují na jedné věci - co skutečně zabírá, i když uznávám, že to je do značné míry léčba tou tvrdou chemoterapií, je snížení mobility. A můžeme diskutovat o tom, jestli v obchodě A nebo službě B nebo v podniku C nebo škole je to místo pro to šíření epidemie lepší, nebo horší. V každém případě ta do značné míry izolace ekonomiky, sportu, kultury atd. sleduje primárně, primárně snížení mobility lidí. I proto se obchody musely bohužel zavřít. A vidíte, že se nezavřely jenom v České republice, zavřely se prakticky ve všech zemích v Evropě.

Ale souhlasím s panem poslancem Ferjenčíkem v jedné věci - postupně se uvolňují, to je pravda, souhlas. Tak jak se z toho ty země zaplať pánbůh dostávají, včetně nás, tak se začínají postupně uvolňovat některé obchody a postupně některé služby. Určitě víte, že jsme včera na vládě rozhodli o tom, že se i u nás obchody, ten zbytek, uvolní, těch 24 % obchodů, a to od třetího, čili od pondělí za týden. Ale já se stále vracím k tomu, aniž bych byl epidemiologem, ale protože s těmi týmy těch epidemiologických skupin jsem de facto denně v kontaktu a slyším jejich argumenty - a musím říct, že někdy moje argumenty nejsou úplně třeba i odlišné od toho, co říkal pan poslanec Ferjenčík, protože logicky ve vládě já hájím spíše zájmy, nebo jednoznačně hájím i té hospodářské větve a taky bych byl rád, aby se to otevřelo. Na druhou stranu jsem rovněž místopředsedou vlády a musím akceptovat argumenty, které vyvažují třeba i můj úhel pohledu. A ty argumenty jsou jasné. Nesledujme tolik, jestli se to v tom malém obchodě přenese více, nebo méně, ale jestliže se pustí 109 tisíc maloobchodů, tak v tu chvíli to znamená několik miliónů lidí v ulicích, zvýšená mobilita. A v tom je ten problém. Protože ti lidé se potkávají v metru, ti lidé se potkávají na zastávce tramvajové, ti lidé se potkávají na parkovištích, ti lidé se potkávají v různých organizacích, obchodech atd. A on nejde zřejmě jenom do obchodu A, ale on se rovněž zastaví ve službě B - a to je bohužel ten problém. Protože když se podíváte na to, co bylo tou příčinou, proč jsme se z toho dostali v tom posledním měsíci - a znovu říkám, jsme ještě na půli cesty, tak to bylo právě to, že se nám konečně podařilo snížit mobilitu někde na úroveň 50 %. A znovu říkám, můžeme se bavit o tom, jestli to bylo dáno víc restrikcí toho či onoho oboru. Ale právě to snížení mobility k tomu pomohlo.