Ministr Jurečka: Jestli na té krabičce má být velbloud nebo obrázek plic, tak to spotřebiteli může být jedno

Děkuji. Já musím říct, abych zcela jasně odlišil, tak ta část, která se týká tabáku a tabákových výrobků, je celá část povinné transpozice evropské směrnice, tak jsem to říkal i v tom úvodním slově. Mohu mít k této části já osobně spoustu výhrad, mí kolegové, mí předchůdci se v rámci projednávání této tabákové směrnice na půdě Evropské komise, Evropského parlamentu některé věci snažili upravit jinak. Nicméně toto je výsledný kompromis, který prostě transponujeme do naší legislativy.

K těm připomínkám, které tady směřují na ten obal té krabičky cigarety, tak já musím říct, že samozřejmě, mohli bychom vést principiálně filozofickou debatu, jestli bychom neměli dávat podobné obrázky na alkohol, nebo na tvrdý alkohol, nebo i na jiné druhy návykových látek. Znovu říkám, toto je věc, kterou tady vyjednávali mí předchůdci, mohou na to mít různý názor. Nicméně jednu konkrétní odpověď na to mám. Ve státech, kde se tato grafická, obrazová sdělení zavedla, byl prokazatelný pokles kuřáků o 2 – 3 %. To je prokázáno statisticky, můžete si to i případně vygooglovat, některé studie jsou veřejně dostupné na internetu. A já osobně říkám, kdyby to jednoho jediného mladého člověka mělo odradit od kouření, pak si myslím, že to není nic proti ničemu. Jestli ta krabička má vypadat a má tam být velbloud, nebo tam má být obrázek plic, tak si myslím, že mně to v zásadě jako spotřebiteli může být jedno. A pokud mě to odradí od kouření, pak si myslím, že to aspoň nějaký malý pozitivní efekt má.

Otázka nepřiměřenosti sankce. Když si ten zákon pozorně přečtete, tak ten zákon tam má nejvyšší sankci ve výši 50 milionů korun. V případě opravdu potravin se ty sankce dostávají do vysokých částek. Nicméně vždy se přihlíží k velikosti toho dotčeného subjektu, se kterým je vedeno správní řízení. Vždy se přihlíží k tomu problému toho deliktu, který tam byl zjištěn.

K té obecné filozofii, jestli máme takto nařizovat předávání potravin pro využití na humanitární a sociální účely, víte, já doporučuji, běžte se po dnešním jednání Senátu večer projít do vašich měst, kde máte obchodní řetězce. Podívejte se, co v těch kontejnerech je. Samozřejmě dneska je pro ten obchodní řetězec nejjednodušší varianta, v okamžiku, kdy tam má tyto potraviny, neřešit nic dál, ale tyto potraviny vyhodit za ten obchodní řetězec, do přistavených kontejnerů, a má vyřešeno. Já si myslím, že jestliže jsme v ČR v situaci, kdy je tady zhruba 80 kilogramů potravin na jednoho člověka, na jednoho obyvatele ČR, které se ročně vyhodí a proplýtvají, tak bychom se měli zamyslet nad tím, že ten systém by asi potřeboval určitou úpravu.

My jsme udělali v této věci několik kroků, už to tady zaznělo, vstoupili jsme v jednání právě s potravinovými bankami, nebo s Potravinovou bankou ČR, s nevládními organizacemi, které poskytují sociální služby, které se zabývají distribucí potravin. Na základě komunikace s nimi, více než před 2 lety, jsme začali dělat několik kroků. Jedním z nich je výsledek právě úpravy výkladů ministerstva financí ve vztahu k finančním úřadům, pro to, jakým způsobem právě odbřemenit tu nelogičnost, která tam byla na začátku. To znamená, jestliže tehdy ten řetězec chtěl darovat potravinu, musel zaplatit DPH za nákupní cenu. Takže proto je tady ten výklad, který aspoň umožnil např. za symbolických 50 haléřů darovat třeba jednu tunu nějaké zbylé potraviny, kterou je možné podle potravinového práva takto nabídnout.

Samozřejmě, je tam nějaké minimální DPH, ale prostě, já nejsem ministr financí, já nejsem schopen změnit přímo tento zákon. Ale alespoň v rámci mezích zákona, který tady je, metodickým výkladem změnit tuto praxi. Už to byl výrazný posun. Nicméně stále došlo jenom k mírnému navýšení toku potravin ve vztahu k potravinovým bankám.

Takže já věřím tomu, že toto přispěje k tomu, aby řetězce, kterým ty potraviny zbudou, nebudou v nějaké složité situaci, která by je nějakým způsobem dramaticky svazovala. Ony budou mít jenom dohodu s poskytovatelem, buď s tím, který bude uveden v nižší zákonné normě, příp. s českou potravinovou bankou, a předají jí potraviny na rampě toho podniku – a ten se už o to postará v rámci své logistické sítě.

Tady si myslím, že, když jsem o tom mluvil i s některými obchodními řetězci, které už tuto praxi aplikují teď, tak říkaly: My s tím nemáme problém. Vy jste jenom vzali to, co je v některých západních zemích jednoznačně obvyklé. My tuto praxi, kterou děláme dosud, budeme i po účinnosti této části zákona naplňovat dál. Nemáme s tím problém.

Problém je v tom, že to dělá poměrně malá část řetězců a malá část těch prodejen. Je to různé podle jednotlivých lokalit ČR. Takže my tady jednoznačně nastavujeme ten distribuční tok. A pokud tady máte, milí kolegové, obavy o zoologické zahrady, tak já musím říct, že pokud potravinová banka neuplatní tuto potravinu pro ty humanitární a sociální účely ve vztahu k lidem, bez problémů může tyto zbývající potraviny předat např. i zoologickým zahradám. Je tady spousta prodejen pod 400 m2 a i zemědělských podniků i potravinářských, které případně mohou tyto potraviny, nebo odpady při výrobě předat zoologickým zahradám.

Zoologické zahrady mohou uplatnit ještě daleko nižší parametry na to, co mohou krmit zvířatům, než je právě definice bezpečné potraviny. Takže tolik asi k těm zoologickým zahradám.

Já si nemyslím, že to je princip nuceného vyvlastnění, já si myslím, že to je nastavení určitého řetězce produktu, který má jinou hodnotu, než jste tady mluvili o obrazovkách nebo o elektrospotřebičích. Myslím si, že potravina a lidská výživa – nemůžeme srovnávat s kratochvílí člověka, který se dívá po večerech na televizi.

To myslím, že je trošku jiná situace. Je to jiná hodnota, nebo aspoň já jako člověk k ní mám jiný vztah, k televizoru, a jiný principiální vztah k potravině. Takže proto tento vyšší zájem, který byl promítnut do tohoto zákona. My se snažíme ten problém řešit komplexně i v tom, že i právě česká potravinová banka, příp. jiné nevládní organizace od nás mohou čerpat v letošním roce finanční prostředky na vytváření a financování logistické distribuční sítě pro využití potravin pro tyto účely. Tyto věci se tady dlouhé roky řešily.

Padlo tady několik konkrétních otázek, jak jsme vytyčili hranici 400 m2. My jsme se touto plochou inspirovali v některých státech evropské patnáctky, kde s touto plochou oni operují. Je to nějaká hranice mezi tím malým a středním podnikem a tím velkým, kdy my u těch malých a středních nedáváme tu povinnost, ale dáváme tam to doporučení, to v tom zákoně je také obsaženo.

Proč je tam jen určitý výčet organizací? Protože my samozřejmě chceme mít definované organizace, kterým umožníme, aby v tomto řetězci byly a tyto potraviny distribuovaly i pro práci našich dozorových orgánů. Protože pokud máte výrobce potravin, pokud máte prodejce, tak ten u našich dozorových orgánů musí být registrován. Zatímco nevládní organizace, která poskytuje sociální služby, u našich dozorových orgánů k registraci povinnost nemá.

Takže proto, abychom byli schopni kontrolovat i ten tok potravin v této distribuční síti, proto je tam ta povinnost, že my budeme dávat ten výčet. Oni si u nás mohou požádat a my je potom do toho výčtu zařadíme.

Potom definice, co je to potravinářský podnik. Přiznám se, to se pokusím vám zodpovědět ještě v závěru, to jsem ještě nedokázal vykomunikovat se svými kolegy.

Otázka toho malého množství, to jsem tady vysvětloval, v návaznosti na komunikaci s ministerstvem financí a jejich výkladů teď zákona o dani z přidané hodnoty, a to, jakým způsobem jsme se snažili alespoň v rámci komunikace s nimi vyjít vstříc vůči těmto organizacím.

Takže myslím, že jsem asi zodpověděl většinu těchto otázek, pokud ne, ještě některé zkusím zjistit a rád je zodpovím v debatě. Já jsem chtěl vystoupit teď, aby případní kolegové, kteří jsou přihlášení, nemuseli případně klást některé otázky. Chtěl jsem vyjasnit teď, v tento okamžik. Takže asi tolik, děkuji za pozornost.