Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, dovolte mi, abych uvedl bod, který se týká návrhu nového zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim.
Jedná se materiál, který již Sněmovna v předchozích volebních obdobích několikrát diskutovala. Dovolte mi, abych nejprve reflektoval úvodem, proč tento návrh vláda předkládá. My jsme si vědomi teoretické i praktické spornosti konstrukce trestní odpovědnosti právnických osob, vnímáme, že jak v teoretické právnické obci, tak v praktické právnické obci jsou různé názory na to, zda má být a v jaké podobě konstruována trestní odpovědnost právnických osob.
Sám konstatuji, že patřím spíše mezi skeptiky ve vztahu k tomuto institutu. Nicméně Česká republika je součástí mezinárodního společenství, má určité mezinárodní závazky, musí reflektovat mezinárodní trendy, které v tuto chvíli jednoznačně převažují tím směrem, aby jednotlivé země zaváděly úpravu trestní odpovědnosti právnických osob. To je také důvod, proč vláda předkládá tento návrh. Vnímá jako důležité, aby Česká republika nebyla v rámci mezinárodního společenství izolována v tomto bodě a aby například v rámci některých mezinárodních organizací, jako je OECD, Rada Evropy a tak dále, nebyla v oblasti právní úpravy trestní odpovědnosti právnických osob výjimkou.
Návrh, který máte před sebou, byl veden snahou zavést v zásadě racionální podobu, racionální úpravu trestní odpovědnosti právnických osob. Jedná se z našeho pohledu v zásadě o nezbytné, použiji minimum, které vyplývá z našich mezinárodních závazků, a to jak například v rámci OECD, tak v rámci komunitárního práva v rámci Evropské unie.
Tato vláda i vláda předchozí se tématikou trestní odpovědnosti právnických osob velmi podrobně zabývala. Zabývala se úvahou, zda má být prosazena trestní odpovědnost právnických osob, kdy v zásadě půjde o soudní delikty, kdy bude rozhodovat soud a nebo, zda se vydáme cestou režimu správního práva, to znamená prosazení takové deliktní odpovědnosti právnických osob, které budou řešeny jako správní delikty. Mám-li to zjednodušit, úpravu, která je obdobná v Německu.
Po analýze, která byla zpracována Ministerstvem vnitra a Ministerstvem spravedlnosti, se vláda nakonec přiklonila k tomu, že pro české právní prostředí bude vhodnější postupovat cestou trestní odpovědnosti právnických osob, kdy o jednotlivých deliktech budou rozhodovat soudy, nikoliv správní orgány. Máte tak, dámy a pánové, před sebou materii, která vyvěrá za prvé z návrhu, který zde byl neúspěšně projednáván v roce 2004 a byl odmítnut pro zjevné legislativní nedostatky a pro extenzívní úpravu této materie a za druhé materiál vychází z našich mezinárodních závazků. Ty byly jaksi hlavním inspirátorem pro Ministerstvo spravedlnosti při vytyčení limitů, kam až chceme při úpravě trestní odpovědnosti právnických osob jít.
Podíváme-li se k samotnému zákonu, pak je k němu možno říci několik poznámek. Za prvé. Jedná se o samostatný zákon, to znamená samostatnou úpravu trestního práva hmotného, která však není komplexní a je v zásadě subsidiární, tedy doplňková k trestnímu zákoníku. Jinými slovy to, co není upraveno v tomto zákoně, bude-li to řešeno, tak bude buď řešeno, jedná-li se o hmotné právo, na základě obecného zákona, to znamená trestního zákoníku, a jedná-li se o procesní právo, pak na základě trestního řádu.
Podívejme se k jednotlivým klíčovým bodům. Za prvé bych chtěl zmínit konstrukci trestní odpovědnosti právnické osoby. To je vždycky nejtěžší záležitost a je třeba korektně říci, že se jedná o věc, na kterou mají různí specialisté na trestní právo různý pohled. Konstrukce, která zde je navržena, vychází z principu, že trestní odpovědnost právnické osoby se posuzuje nezávisle na trestní odpovědnosti fyzické osoby, která tak může být za stejné jednání také postižena.
Důležité je říci, že jsme se velmi snažili vycizelovat, nebo přesně upravit takzvanou přičitatelnost jednání, to znamená, jaké jednání, jaké protiprávní jednání může být právnické osobě přičteno a právnická osoba jako taková za něj může být postižena. Podíváte-li se na zákon, který dnes projednáváme, naší snahou bylo najít co nejpřesnější a nejkonkrétnější právní úpravu tak, aby nebylo možno dojít k nějakému extenzívnímu výkladu, který by byl v rozporu s raciem zákona.
V zásadě konstatujeme, že právnickou osobu je možno postihnout za takové jednání, která je konáno v její prospěch, nebo při její činnosti a jejími statutárními orgány, nebo též jinými osobami v řídícím či kontrolním postavení k dané právnické osobě. Je třeba říci, že samotné jednání zaměstnance jako takového by nemělo být právnické osobě přičteno, to znamená přičitatelnost ve vztahu k jednání zaměstnance by zde neměla být. Zákon však stanoví určitou výjimku, kdy právnická osoba může být postižena za jednání zaměstnance, který plní pracovní úkony, jestliže však orgány řídící a kontrolní v rámci právnické osoby neprovedly nezbytná kontrolní nebo preventivní opatření a nebo daly zaměstnancům pokyn, to znamená jednání na základě pokynu příslušného statutárního či jiného kontrolního orgánu.
Velkou diskusi vyvolalo to, jaký okruh trestných činů může být právnické osobě přičten. Já jsem přesvědčen, že těžko lze přistoupit na teorie, že právnická osoba může páchat trestný čin znásilnění, jak to obsahoval vládní návrh před několika lety. Protože jsme o tom vedli velmi rozsáhlou debatu jak na ministerské, tak meziresortní, tak legislativně radní debatě při debatě na Legislativní radě vlády, tak máme jakýsi kompromis, který je postaven na principu, že okruh trestných činů je vymezen našimi mezinárodními závazky, to znamená právnická osoba může být odpovědná za ty trestné činy, jejichž postih dnes po nás vyžadují mezinárodní smlouvy, nebo právní akty Evropské unie, a dále byly doplněny trestné činy v oblasti daňové, protože to je asi nejčastější, nebo nejtypičtější delikt, pokud tedy má být právnická osoba za nějaké jednání postihována.
Zákon dále řeší takové věci, jako přechod trestní odpovědnosti na následující, neboli následnickou právnickou osobu. Je zde snaha zamezit tomu, že právnická osoba, která má být potrestána za delikt, je zrušena, a tím jaksi je vyviněna z onoho jednání.
Vznikne-li právní nástupce, pak na něj přechází též deliktní odpovědnost za jednání jeho právního předchůdce.
Zákon dále upravuje druhy trestů, které mohou být uložené. Jedná se o tresty méně závažné přes majetkové tresty až po specifické tresty typu zákaz plnění veřejných zakázek, zákaz účasti v koncesním řízení nebo veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí. Tyto tresty mají v zásadě mít protikorupční charakter. Nejtvrdším trestem v rámci rozsudku může být pak samotné zrušení právnické osoby, tedy jakási právní smrt právnické osoby.
Dámy a pánové, tolik tedy z mé strany stručné představení této právně složité materie, kterou jsem se pokusil zde takto odůvodnit. Shrnu to tedy tak, že důvodem, proč vláda předkládá tento návrh, je to, že jsou zde jednoznačné mezinárodní závazky, které Česká republika musí naplňovat. Za druhé. Naší snahou bylo uvést takový návrh, který bude racionální, který bude schopen případně v praxi fungovat a nepovede k extenzívnímu výkladu a řekněme k účelovému zneužívání této právní úpravy, např. k boji mezi jednotlivými obchodními společnostmi.
Je třeba si uvědomit a tady korektně přiznat, že opravdu se jedná o věc, která není jednoznačná a že i zkušenosti jednotlivých členských států Evropské unie s takovouto právní materií jsou rozdílné. Jsou země, které přijaly takovýto návrh a přesto v praxi fakticky není aplikován. Děkuji vám za pozornost.
Více:
Premiérovo okolí: Nečas zablokuje jakoukoliv evropskou daň
##PROFIL 232##
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
