Pro resort obrany ale i pro celou ČR se nejedná jen o logistickou výpomoc našim spojencům, ale také o důležitý vzkaz. A pro mne jako ministra obrany je dobrým znamením, že dvě třetiny občanů tento průjezd spojeneckých sil vítají.

Průjezd amerických jednotek je pro mě příležitostí i k obecnější úvaze. Politika, a tedy také obrana je do nemalé míry rovněž záležitostí symbolů. Přesun přes naše území nemá jen aspekt technický, ale také signální. Má demonstrovat připravenost Aliance, její jednotu i vojenskou sílu.

Zpochybňování tohoto kroku by relativizovalo naši ochotu postavit se po boku našich spojenců v případě konfliktu. A právě to, z důvodů mně zcela nepochopitelných (nebo až příliš zřejmých?), mají jistí odpůrci tendenci kritizovat. Dovolím si tvrdit, že tak hazardují s naší bezpečností.

Už delší dobu mám dojem, že se někteří ukazování vojenské síly soustavně brání. Že hledají jakési nepojmenované a nebezpečné třetí cesty. Že by byli nejraději, kdybychom byli v Alianci jenom „jako“. Že nepřestali koketovat s floskulí, že naší republice nic nehrozí a hrozit nikdy nebude. Že to za nás „tak nějak někdo když tak všechno“ vyřeší.

Nikdo za nás nevyřeší nic! My sami se musíme v první řadě starat. My sami si musíme uvědomit, že členství v Alianci nejsou jen benefity. Pak teprve můžeme počítat se spojeneckou pomocí.