Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, vážení hosté, tady zazněla spousta věcí a já se rozhodně nebudu pouštět do toho, že bych něco z toho opakoval nebo na tom nějak parazitoval. Jenom se omezím na to, že řeknu, že s řadou těch názorů souhlasím. A cítím ještě potřebu vyjádřit to, že z toho celku vnímám určitý soulad v tom nejpodstatnějším. Myslím si, že je to nesmírně cenné, že nám jde určitě všem o jedno, že ani ty cesty k nějakému řešení nejsou zcela diametrálně odlišné jedna od druhé, a to si myslím, že je velmi důležité a že bychom si to měli u tohoto tématu udržet co nejdéle.
Teď pár poznámek nikoli přímo z titulu ministra nebo Ministerstva obrany, protože pokud by tomu tak bylo, tak to už by to bylo skutečně vážné. Imigrace. Padlo to tady, ale to si neodpustím. Jsou tedy minimálně řekl bych čtyři kategorie. Je ta humanitární, to je asi kategorie, kde tradice a vzájemnost je něčím evropsky samozřejmým. Pak je tu ta politická, kterou si dovolím označit za relativně velmi málo početnou v té situaci, které teď musíme čelit. Pak je ta ekonomická a pak je ta teroristická. A já jsem někdy na rozpacích při různých výrocích evropských politiků, kdy ty rozdíly jsou myslím velmi podceňovány. A v tom spatřuji jedno ze základních nebezpečí. A pak je tu ten obchod. Ono to taky už padlo. Těžko mohu přijít po tak dlouhé debatě s něčím průrazně originálním. Ale tady nejde o originalitu. Ten aspekt toho obchodu je zarážející. Všichni to víme, všichni víme, že to je miliardový byznys v dolarech, to pašování lidí. Zazněla tady možná zajímavá informace navrch od paní poslankyně Černochové - vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně - o těch službách, řekněme, včetně právnických a jakýchsi průvodcovských téměř.
Ale je tady taky velmi zajímavé to, že tzv. Islámský stát žije především z těch zdrojů na dobytých územích. A to je, když to zjednoduším na jednu komoditu, tak je to například ropa. Ta ropa se musí z té země dostat nějak ven. Ta ropa jezdí cisternami. Ta ropa jezdí do sousedních států. Ty sousední státy jsou některé našimi spojenci. Jeden třeba. Je docela zajímavé, že toto je vlastně v tuhle chvíli neřešitelné a přitom je to jeden ale z klíčů toho oslabit ten Islámský stát. Protože jedním směrem jezdí kamiony s ropou a v protisměru vozí potraviny. A my děláme, že to není.
Tak trochu děláme, že to není. Čili těch otázek je celá řada. Ta pomoc na místě, o které se tak často mluví. Ano, kdyby to bylo tak snadné, tak určitě by k ní už dávno docházelo. Ale ono je strašně těžké najít ty partnery na místě a tu pomoc realizovat. V tom obecném slova smyslu, v tom obecné měřítku samozřejmě. V té praxi je to podstatně těžší. Ale samozřejmě je potřeba se o to pokoušet.
Schengen je jeden z hlavních výdobytků Evropské unie. Je nám jistě všem velmi drahý. Byl bych jenom nesmírně nerad, kdyby to, že něco podceníme, přivodilo takovou situaci, že v Evropě postupně zvítězí takové strany, které ho zruší i bez nás. To by bylo docela Pyrrhovo vítězství. Potom si dovolím říct ještě jednu věc snad už na závěr, že to vnímám kromě toho všeho, co tady zaznělo, jako určité přímé ohrožení ještě jiného typu - Evropské unie jako takové. Možná jste si všimli, že v posledních dnech se na sociálních sítích, které nepřeceňuji, ale ani nepodceňuji, množí nejrůznější zaručené zprávy, zaručená videa, zaručené fotografie. Řada z toho jsou fotomontáže nebo nějakým způsobem počítačově upravené věci. A abych to řekl lidově, topí se pod kotlem. Existuje celá řada nejrůznějších subjektů, občanských sdružení nebo různých nových a nových informačních serverů, které vysloveně pumpují tu atmosféru. Určitě to je k neprospěchu, a to říkám velmi eufemisticky. A pak si kladu otázku, nejde tady taky o to dokázat, že ta Unie je vlastně neschopná, Opět je neschopná něco řešit, něco velice vážného. Komu prospívají nějaké různice uvnitř Unie? A ony jsou teď, teď jsou. Kdo se z toho případně může nějak politicky radovat? Nechci spekulovat, jenom kladu tu otázku. Ale že Unie je pod určitým jasným atakem, si domnívám tvrdit, že je nepochybné.
A na sám závěr bych si dovolil ještě možná trochu v intencích toho, co vaším prostřednictvím, paní předsedající, tady říkal pan předseda zahraničního výboru Schwarzenberg. A to je kategorie toho strachu. V tom bych velice souhlasil a rozhodně síla křiku není měřítkem jakéhosi zájmu politika o to řešit tu situaci. Naopak, myslím si, že využívat ji a tady to prakticky nezaznělo, a to velice kvituji, využívat současnou situaci bych považoval nejenom za nevkusné, ale za také nebezpečné. Myslím si, že i do budoucna a budeme v té situaci až po krk, s prominutím, važme ta slova, neživme náznaky nebo už existující případnou hysterii a vůbec už nevyvolávejme paniku. Jednejme. Jednejme prosím uvážlivě, ale rozhodně.
Děkuji. (Potlesk části poslanců.)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
